lamps

Film plný nesmyslů a samoúčelné manipulace. Já samozřejmě nezpochybňuji to, že mladé holky (a nejen holky) v době online všeho lezou nevědomky do náručí masochistickým magorům, ale vysoce zpochybňuji způsob, jakým o tom chce tenhle naivní pokus vypovídat. Celé to vyznívá nepřesvědčivě jako Trumpův příčesek, tlačení jediné normální postavy Amy do pozice loosera je ryzím prototypem mechanické vykalkulovanosti a ten koncept found footage je prostě na palici - odkdy vrah natáčí poslední hodiny svých obětí a pak hází kameru, která navíc patřila oběti, do veřejně přístupného koše? Vypovídá to o tragédii, ale tu tragédii to jenom hnusně zneužívá a vůbec nic nám to neřekne. A navíc je to nuda k uzoufání, dokonce i v samém 'šokujícím' závěru.

Film morálně spletitý jako osobnost jeho provokativního tvůrce - lze ho snadno zavrhnout pro kýženou skandálnost a zobrazování společenských tabu, těžší je ho přijmout jako neskrývanou satiru, která mnohem více zesměšňuje než samoúčelně šokuje. Nedívá se na to dobře a Pasolini skutečně atakuje ty nejnižší lidské pudy, ale činí tak s nezpochybnitelnou uvědomělostí a v rámci neustálého podrývání výchozí interpretace - čtyři magoři se uspokojují absolutní mocí a proměňují své vězně ve zvířata. Námět na pomezí renesance (Danteho schéma Pekla, architektonický ráz vily) a moderní hrozby fašismu a konzumerismu totiž dělá zvířata ze samotných mocipánů, kteří nikdy k uspokojení nedojdou a jednají směšně vůči sami sobě, zatímco převážně anonymní oběti jsou poslušnou spotřební masou a ohroženou budoucností lidstva. S tím souvisí fakt, že Saló vlastně není vůbec psychologické - od všech postav si musíme držet odstup a v závěrečné šmírovací fázi je divákovi jasně dáno najevo, že to on provozuje nevědomky voyerismus a sám čerpá, byť i nevědomky, potěšení z šokujících a symbolických výjevů. Je to vlastně dokonalý 'loutkový' film, kde je vše sestaveno ve prospěch samotného sdělení, a zkrátka se to nesmí brát smrtelně vážně. Samozřejmě bych se na to znovu jen tak nepodival a to schéma se občas utápí v mechaničnosti, ale z pohledu nátlaku na diváka a vyvolání názorové odezvy tohle kontroverzní dílo zkrátka nemá moc konkurenci.

Zabiják Goggins jde po krku Santovi Melu Gibsonovi a není to vůbec zábava, to jako fakt? Fatman má základní premisu, která se mohla vtipně vydat tisíci možnými směry, ale plácá se v nudném žánrovém mixu, který postrádá nadhled i charisma. Není tam jediný dobrý vtip a celý potenciál se opravdu zasekává jenom na tom zajímavém nápadu, přičemž to zachraňují jenom oba cool herci (I když ani jeden podle mě netuší, jestli hraje v komedii nebo vážném dramatu). Okamžitě chci remake s Brucem Willisem jako Santou a Nicem Cagem jako šíleným zlobivým hošanem.

Ten jednoduchý koncept funguje po celou dobu perfektně - vůbec nevadí, že chybí nějaký tematický nebo myšlenkový přesah, protože je to stejně satira jako řemen, která na hororovém vztahu mezi lovci a oběťmi staví o dost explicitněji, než je zvykem. Ze hry není úniku a naštěstí je dostatečně vtahující a gradovaná, abychom s postavami bez obtíží vydrželi až do konce. Psychologie je samozřejmě z lacinějšího soudku, ale sám sebe jsem si do té situace často projektoval a zkrátka nemohu říci, že by tvůrci mou představivost a zúčastněnost v jakémkoli bodě nějak urazili. Takhle má vypadat levný komorní horor. 75%

Nápad dobrý a spádu druhé poloviny není moc vytknout, ale film, který chce stavět na chování svých postav v nepředvídatelné a zapeklité situaci, si prostě nemůže dovolit, aby byly všechny postavy takhle nesympatické a hloupé (chudák nájemce se zpočátku prostě musel chovat zvláštně, aby to celé pasovalo nějak dohromady). Hororová linie je uspokojivá a režie nic nekazí, ale velmi křehké vztahy mě vůbec nebavily. Tohle chtělo na papíře lépe domyslet. 60%

Nikdy by mě nenapadlo, že hudba z Dobyvatelů ztracené archy bude znít ještě úžasněji při záběrech na největšího vesmírného frajera, co celý film skáče na trampolíně, seká kameny napadrť holýma rukama a láme vejpůl velké mručící plyšáky. Díky ti, Çetine İnançi, za tvou bezprecedentní ochotu vykrádat a ignorovat autorská práva, stejně jako za tvé neuvěřitelně extravagantní, chaotické a nahodilé vedení 'vlastních' příběhových složek (tím obdivně mrkám i k tobě, Cüneyt Arkıne). Dlouho jsem se takhle nepobavil - kdykoli se spustil jakýkoli Williamsův motiv, byla tíha guilty pleasure přímo smrtelná a veškeré to debilní dění až ďábelsky neodolatelné a kulervoucí.

Budu neobyčejně fér a napíšu, že někde v archivech nepředstavitelně špatných tvůrců se možná válí ještě amatérštější filmové výtvory, ale sám tomu vlastně nevěřím. Birdemic je jasně nejhorší film, jaký jsem kdy viděl - a do karet mi hraje i fakt, že to James Nguyen bere jako smrtelně vážný eko-alarm, přičemž se sám devalvuje úplně každou filmařskou složkou a volbou. Chápu, že tomu dá spousta lidí ironických 5*, a i já se vlastně náramně pobavil, ale spíše jsem byl soustavně knockoutován zjištěními, do jakých extrémů příšernosti se dá filmařina posunout (a to se zdaleka netýká jen triků). Určitě ale Must-see záležitost a pro mě zatím nejzaslouženějších 0% v dějinách kinematografie.

Anebo odpad, nemůžu se vlastně rozhodnout - každopádně až po této fascinující zkušenosti mi konečně docvaklo, co všechno může ve světě filmu znamenat pojem 'kultovní'. A mimozemský dobyvatel v gorilí masce a s helmou z výprodeje, co lusknutím prstu přemůže armády všech národů, ale všude si to štráduje pěšky a evidentně se u toho potí jako nerd na prvním rande, to je kult přímo vesmírných rozměrů. Bavil jsem celou dobu až do grandiózního finále.

Je to blbost, ale sebeuvědomělost mě u filmu málokdy takhle bavila. Clooney byl navíc sympaťák už v mládí a Karen Mistal trefila nejdokonalejší ženu ve vesmíru velmi přirozeně (ona to neměla se svou vizáží zase tak těžké). Jasná půlnoční klasika.

Napoprvé spíše zklamání a bohužel nevím, jestli bude nějaké podruhé. Atmosféra je bezesporu uhrančivá a koncept neokoukaný, ale ten snový a zamotaný narativ mi zkrátka přišel místy křečovitý a až příliš odtažitý. Je to možná báječná škola v aranžmá fikčního a fantastického světa, ale jeho dynamika mě nebavila a příběh mě oproti stejně starému a v lecčems podobnému Nekonečnému příběhu za pačesy nechytil. Ale třeba příště. 65%