lamps

Strhující velkofilm, přehledně uspořádaný do čtyř padesátiminutových aktů, jejichž výrazné emocionální přechody (úmrtí, svatba, pohřeb) příběh odchylují k trochu jiným motivačním i žánrovým stezkám. V jádru jde o podobný tranzitní zážitek jako Wyllerova Veliká země, kdy se děj odehrává na rozlehlých texaských pláních, pro něž jako kdyby historický vývoj neplatil. Jen zmínky o naftě a posléze i kamion, který se zjeví asi po dvou hodinách, nás ujistí, že nesledujeme western z 19. století. Rock Hudson hraje tradičně smýšlejícího rančera, jenž odmítá vidět budoucnost jako portfolio nových možností – z feudálního a trochu rasistického postoje jej vyléčí až budoucnost sama, která přinese jednak válku, jednak smělé a osobní tužby jeho tří potomků. Chudý James Dean oproti tomu budoucnost vyhlíží s nadějemi a stává se Danielem Plainviewem z Až na krev. Jeho linie se sice s tou ústřední rodinnou freskou v závěru neslučuje úplně dokonale, ale tenhle dvousetminutový kolos přesto drží obdivuhodně pohromadě a nabízí jeden z nejkrásnějších příběhů o překonání předsudků a přijetí nové éry, jaké kdy Hollywood stvořil. A že soustavně zanechává i pachuť nad tím, kam vlastně směřujeme a co pro peníze obětujeme, to beru jako další velký klad. 90 %

Nemám problém prohlásit, že jedničku budu mít asi pořád radši. Veškerý srovnávání, v němž se hrozný kvantum lidí v tomto případě utápí, mi ale dále poslouží leda k argumentování, jak je Kořist výborná jako úplně odlišné a samostatné dílo, které by mohlo být skvělým originem celé série. Zatímco původní Predoš vyčlenil skoro individuální subžánr, v němž osmdesátkoví hláškující ranaři narazili na vesmírného padoucha, jenž jim nečekaně nakopal zadek (šlo tedy spíše o vtipné převrácení tehdejších zajetých akčních schémat), Kořist si ukusuje z různých žánrů v rámci své narativní i historické linie. Je to předchůdce westernu z dob kolonizace, kdy původní obyvatelé už zdaleka nečelili pouze divoké zvěři a čekal je střet s daleko nebezpečnějším vetřelcem, bílým člověkem. Je to chytrý emancipační horor, kdy dospívající hrdinka musí skolit to nejděsivější představitelné stvoření, aby namyšleným chlapům dokázala, že se s ní musí počítat i jinde než za plotnou. A na rozdíl od jedničky, v níž byla hustá džungle po většinu času spíše anonymní kulisou, z níž Predátor postupně vystrkoval růžky, je Kořist filmem o tvrdé ruce matky přírody. Protagonistka se doslova lopotí a málem zemře v bahně a je takřka roztrhaná medvědem, neboť již od začátku zdaleka není pánem tvorstva. Neohrožení macho narcisové v jedničce si na takové pány hráli a lvovi by zřejmě dali pěstí, zde se buduje nervozita už při úvodní procházce lesem a motiv „lovec–kořist“ se rozpracovává oboustranně – v tehdejší divočině jste totiž byl lovcem i obětí v tutéž chvíli a dospěl jste teprve tehdy, když jste se vydal skolit protivníka, který mohl stejně dobře sejmout i vás. V tomto ohledu je skvělé i představování Predátora, které zahrnuje roztomilou a současně znepokojivou scénu, kdy se dopisuje vrcholný článek potravního řetězce (hlodavec pozře mravence, had si smlsne na hlodavci a hada vykuchá přihlížející Predátor)... Jednička asi byla v součtu zábavnější, nekompromisněji zrežírovaná a finální střet vyzněl napínavěji, ale Kořist je minimálně komplexnější a lépe rytmizovaný snímek. Na úrovni scén se dobře vytváří dílčí psychologie, vztahy či podněty, které zanedlouho sehrají klíčovou úlohu v hrdinčině rozhodování. Spíše málomluvný děj jitří strhující survival linii, podpořenou zmíněným přístupem k prostředí a přesným okem režiséra Dana Trachtenberga. Ten využívá nádhernou přírodu bezezbytku, akci podává variabilně a mně osobně nedal prostor ke skuhrání nad slabším CGI nebo nepravděpodobností střetu mladé dívky s mimozemským obrem – co do práce s důležitými motivy je totiž film tak důsledný, že žádný fyzický střet a jeho vývoj nepůsobí hloupě... Predátor: Kořist, byť nevypadá tak majestátně a místy je asi znát menší rozpočet, je pro mě lepším a více naplňujícím filmem než dobově příbuzný REVENANT, který se více plácal v hezkých obrazech a méně vyprávěl hodnotný příběh. A fakt mi u něj přijde podivné to odmítavé přijetí od některých lidí, kteří se asi už předem zabejčili, že holka vs. predátor je pitomost a že první dva díly jsou prostě klasika. Tvrdohlavý přístup téhle doby je někdy fakt k posrání a nejvíc mě mrzí, že to píšu já, ročník 1995.

Tak nám zabili Jurský park. A z původně ikonických hrdinů udělali karikatury, podobně jako z většiny scén, jimž Spielberg před třiceti lety dodal punc něčeho výjimečného, sebevědomého a vtahujícího. Malta byla aspoň zábavná, ale i tehdy jsem se musel několikrát zasmát, jestli to tvůrci jako myslí vážně. Nuda k uzoufání, tupě vykalkulované zvraty a křečovité eko poselství jak z monster padesátek. Po tomhle mám chuť zvednout daleko sevřenější a lépe sestříhaný i natočený Zánik na 5* a uvědoměle, přímočaře “campy” Jurský park 3 na 4*. Oproti tomuhle patvaru, kde si jediný Neill jakž takž zachovává tvář, to jsou hotová veledíla. 40 %