dubinak

Poněkud ponurá a poklidná záležitost, méně akční než režisérova předchozí upířina. Snímek je to velice jednoduchý, pohodlný a absolutně ničím mi nedrásal nervy, což beru jako velké plus. Po celou stopáž si udržel moji pozornost a až na trochu tahaný závěr, jsem si ho užila jako pěkně průměrně zpracované béčko. I v tomto případě šlo vše v mém oblíbeném pomalém tempu. Naneštěstí pro mě, explicity bylo málo. Rozhodně jsem si We Are What We Are užila víc než Stake Land.

Souhlasím, že ta dívenka šíleně přehrávala a je škoda, že jí v tom nikdo nezabránil (hodně to kazilo dojem). Pohádkový kontrast mi nijak nevadil, ale myslím, že by si to zasloužilo daleko nápaditější děj i pointu. Monstrum bylo zajímavě pořešeno. Existují ale vetší tragédie, takže průměr je adekvátní.

Těžko hodnotit. Za mě tři slabší. Dvě dávat nechci už jen kvůli již zmíněnému Dark Skies, u kterého se mi podařilo s přehledem usnout. Tohle si s viditelně nižším rozpočtem poradilo s tématikou o něco lépe. Příběh nějak moc nezaostává, jede se vcelku svižně, i když jsem párkrát koukla, kolik zbývá do konce. Občas to působilo trochu zmatečně, občas i zbytečně přeplácaně. Párkrát mě trochu zamrazilo, ale atmosféra spíše pokulhávala. V tomto snímku je vše bráno zase z trochu jiného pohledu, možná trochu nápaditějšího, než jsem dosud viděli, pro mě to ale není nic extra objevného, ale těch 70ti minut úplně nelituji. Vyloženě mě to neštvalo.

Pitch Black v podstatě nenabízí nic nového, ani unikátního. Vizuálně to zpočátku dost ničí oči a nemyslím to tak, že by to způsobily tři Slunce. Vin Diesel se na tu roli úplně nabízel a zvládl jí očekávaně dobře. Nicméně je to prostě béčková záležitost s občasnými chytlavými hláškami, ale ne moc nápaditě stvořeným ,,zlem". Bylo ale zjevné, že si díky bohu film na nic nehraje a všeho bylo tak akorát. Zabavilo mě to, ale nijak zvlášť neohromilo.

Na tohle jdou říct jen dvě slova. Ty krávo. Na tento film jsem se strašlivě klepala nedočkavostí a nakonec převládala obrovská spokojenost. V podstatě to tady už naznačoval ricci, že byly modlitby vyslyšeny a žánroví fanoušci, ke kterým se řadím i já, dostali totální nálož veškerého hnusu, jímž zatím v takovém množství jen stěží někdo nacpal celý film. Amatérismus byl občas velice dobře znát, ale hodila jsem to s radostí za hlavu. Vůbec mě nezajímalo, že byla celá myšlenka snímku absolutně bez logiky a kašlu na zdejší otázku jistých uživatelů : Proč si nezašla k doktorovi? Kdyby ano, nic z toho bychom neviděli. Kdyby každý horor hrál na naprostou logiku a správné myšlenkové postupy, bylo by jich asi tak o polovinu méně. Mně tento nenápadný kanadský skvost nenudil ani chviličku, i když je to doslova slimáčí podívaná, já osobně mám ve filmu radši pomalejší tempo. Když ještě vezmu v potaz celkový námět, je ten nápad rozkladu strašně efektivní, (alespoň pro skalní publikum) jednoduchý a nesmírně poutavý. Jedna rozkladající se holka mi dokázala neuvěřitelně zpestřit večer.

Už přestávám na strašení asijského typu věřit. Jsem zase jedna z mála, kdo They Wait řadí k podprůměrům. I přestože jsem film zhlédla okolo půl jedenácté v noci, atmosféra mě nijak zvlášť nepohltila. Za kladné body považuji alespoň ten ne úplně stupidní příběh a lekaček se taky pár objevilo. Slibný začátek hned v zárodku zničily digitální efekty a nepřesvědčivé zpracování. Byla jsem na projekci docela natěšená, ale vyhlídky se bohužel neproměnily v realitu. Smůla.

Já opravdu dávám pět, protože mi tento snímek přinesl v mnoha ohledech velká překvapení. Holland celou první polovinu buduje hutnou atmosféru a vytváří gradaci velice střídmým způsobem, kterou ovšem dotáhne až do uspokojivého konce. Musím přiznat, že na tehdejší dobu to producenti s efekty zvládli na jedničku, vážně jsem byla mile překvapená, jak si se vším poradili, protože až na takto dobré úrovni jsem to z roku 88 opravdu nečekala. Dalším plusem je tu malý hlavní hrdina, jež hrál chvílemi přesvědčivěji než všichni ostatní herci dohromady a i přesto, že jsem z dětských herců na rozpacích, tento ve mně vyvolal neskutečnou lítost. Tímto musím Child's Play zařadit na vrchol v žebříčku kultovních hororů.

Nečekala jsem až takto silný zážitek. První třetina byla naprosto brilantní, vizuál staré Anglie působí zpočátku čarovně na duši, všechno je tak barevné, veselé, záběry na okolí venkova lahodí oku, hudba tvořená pomocí psacího stroje taky vytváří velice zajímavý podklad, scénář je vtipný a promyšlený. Menší časové prolínání mi taktéž přišlo jako docela pěkný zpestřující nápad. Po hlavním zvratu se přesouváme do trochu nudnější třetiny, kde je nám vyobrazen smutný život v armádě, ponuré, zdevastované prostředí a zoufalost. V poslední části jsme v bělostných místnostech nemocnice, kde sledujeme těžkou práci zdravotních sestřiček a jejich velmi smutnou povinnost, kdy jsou přiváženy těžce zranění vojáci. Wright nám tímto nabízí mezi jednotlivými částmi neuvěřitelný kontrast. Vše je velice pěkně nastolené a když se nám tyto tři části nakonec hezky sejdou v jednu a příjde konečný rozhřešek v přítomnosti, který mi osobně moc nevoněl kvůli nepříliš přesvědčivé metodě podání, musím říct, že je to vážně dojemné a i po dlouhém oddalování projekce, jsem nadmíru spokojená.

Pro mě o dva chlupy lepší než u diváků oblíbenější Terrifier. Hutná atmosféra, obdivuhodné masky, schopnost vyvolat nepříjemné pocity. To jsou klady tohoto filmu. Příběh bohužel značně nevyužitý. Pro mě to není nic jiného než snaživý průměr.

Já jsem přísná uživatelka, a tak dávám pouze dvě. Jednu za vizuál, jak celkový tak klaunův (ten je opravdu povedený) a druhou za snahu. Tak trochu nechápu zdejší hodnocení. Na mě to působilo děsně lacině. Těšila jsem se aspoň na nějakou pořádnou konečnou řezničinu a dostala jsem jen ubohý počítačově vyhlížející rádoby šokující škvár. No ne vždy je každý kraťas posvícení.