Reklama

Reklama

Najsledovanejšie žánre / typy / pôvody

  • Horor
  • Dráma
  • Akčný
  • Komédia
  • Krimi

Recenzie (5 420)

plagát

Stratený svet (1960) 

Ač jde o americký snímek, nechybí mu typický anglický humor, a tak má člověk pocit, že se skutečně dívá na příběh ze staré dobré Anglie. Jde sice o volnou adaptaci, ale to mně vůbec nevadí. I po dlouhých letech mě film opět bavil. Má solidní herecké výkony, půvabnou bondgirl a skvělou výpravu, která, především při sestupu horou, připomene Cestu do středu země (1959). Člověk si uvědomí, jak bylo třeba vše vyrobit a kolik práce na filmu bylo - rozsochaté stromy, masožravé rostliny, svatyně domorodců, obří kostra coby most (zřejmě budoucí inspirace pro Rudou Sonju), jeskynní prostory... Jasně, namaskovaní ještěři jsou z dnešního pohledu poněkud komičtí, ale stejně jako u zmiňované Cesty do středu země a dalších filmů zjm. z 50. let sem tak nějak zapadnou, byť úžasnější by samozřejmě byli od R. Harryhausena. Dnes by nejspíš ochranáři skutečný souboj ještěrů nezvládli, ale i tohle je znak dřívější doby. Za pochvalu stojí i skvělé barvy a obstojný dabing. Samozřejmě z nostalgie musím hodnocení navýšit o jednu zlatou*.

plagát

Netvor bez tváře (1958) 

Film, který ze všeho nejvíce připomíná béčkovou americkou produkci dané doby. Pomalejší rozjezd, kdy se řeší, co způsobuje smrt obyvatel městečka. A zatímco na vojenské základně tápou, vesničané hodlají vzít spravedlnost do vlastních rukou. Nejprve jsem se lekl, že půjdou s puškami proti vojenské základně, kterou ze smrti blízkých viní. Pak se ale ukázalo, že se hodlají přímo vypořádat s nebezpečím číhajícím v lesích mezi základnou a městečkem. Netvor je neviditelný (připomnělo mi to to Zakázanou planetu, 1956) a divák samozřejmě netuší, odkud se vzal. Je to mimozemšťan, nebo výsledek nějakých experimentů? To hledání je pak nejlepší. Poslední čtvrtina se přehoupne do akce, v níž postavy bojují o holý život. Triky poplatné době, ale kdo rád mechanické, neurazí ho. Pro příznivce postarších sci-fi hororů jistě uspokojivé.

plagát

Rebel Moon: První část – Zrozená z ohně (2023) 

Z filmu je vidět, že Snyder si natáčení užíval a že při tom vzpomínal na všechny filmy, co se mu líbí nejvíce - Star Wars - jasně, řekl, že si natočí vlastní, a tak to udělal, Star Trek, Duna a vůbec všechny ty space opery 80. let. I když je třeba připomenout, že SW jsou především fantasy, k níž by měl Rebel Moon blízko, zatím tu ale chybí magie, nechybí král, princezna ani vojáci, co vypadají spíše jako rytíři v brnění. Z hlediska děje samozřejmě nic nového, a já jsem skeptický k tomu, zda v tomhle žánru ještě lze něco nového vymyslet, což ale mně osobně nevadí. Snad jen vata mezi akčními scénami byla zbytečně velká, ale zase na souboje a bitevní scény se moc pěkně dívá - souboj v baru (jj, jak ze SW), s pavoučicí (že by inspirace Odulou?), krocení okřídlence (Harry Potter) a třeskuté finále. A protože jsem dle zdejšího hodnocení čekal velký průšvih, byl jsem nakonec spokojen. Překvapuje mě, že právě v dnešní době se lidi nedokážou bavit tím, že vypnou mozek a nechají se jen unášet příjemně brakovým příběhem. V některých filmech by se neměla hledat intelektuální hloubka, když jsou přeci určeny jen k oddechu. Ale někdy je móda něco nadhodnocovat a jindy zase poplivat bez ohledu, zda si to film stoprocentně zaslouží. Každopádně jsem rád, že jsem viděl jiný, byť snadno předvídatelný, film, než mnozí ostatní.

plagát

Puppet Master: Doktor Death (2022) 

Já nevím, ten kostrbatý obsah je asi odněkud přeložen, tudíž kdo je psychochirurg, netuším. Každopádně jde o jeden z nejmizernějších dílů, kdy téměř polovinu milosrdné stopáže se nová ošetřovatelka April seznamuje s personálem a pacienty důchoďáku. Krve není málo, ale vraždy jsou neoriginální, snad kromě spousty tužek narvaných v obličeji. Nejlepší je asi pitevna, byť nedojde na střeva ven a většina masakru jde mimo kameru. Nejefektnější tak zůstává podříznutí, což není moc. A práce s golfovou holí mohla být také výživná. Film má navíc mizerný televizní look a o speciálních efektech snad nemá cenu ani psát. Potěšil odkaz na Vetřelce. Jo a sex sice chybí, obnažené zbrojní pasy nikoliv. Asi tak.

plagát

Od šepotu po křik (1987) 

Film začíná popravou. Velmi dobrá antologie hororových povídek, které jsou kupodivu vcelku vyvážené. Průvodcem je žánrový nestor, co neopomene v závěru připomenout dva klasiky - E. A. Poa a H. P. Lovecrafta. První příběh o slizkém psychopatovi má fantaskní zakončení a je takovým rozehřátím. Druhý příběh má báječné lokace - voda, mrtvý les, bažiny a tajemného zachránce, jemuž se ale zachráněná oběť hodlá odvděčit zcela jinak. Třetí povídka se mi líbila nejvíce zejména závěrem, kdy požírač skla doplatí na to, že se zapletl s čarodějkou - přesto tahle jediná nemá klasický model viny a trestu, protože trest bych dal někomu jinému. Zajímavostí je muž s okem na hrudi. Čtvrtá je o dětech, co zanevřely na dospělé, páč rozpoutali válku. Možná tak trochu inspirace Kingem, ale s moc hezkým závěrem.

plagát

Bloody New Year (1987) 

Úvodní potyčka a honička v lunaparku mají drajv, to ale není nic proti tomu, co šestici mladých čeká na ostrově, u kterého ztroskotají. Zařízený hotel, na nějž narazí, je zdánlivě opuštěný, ale přeci jen se zdá, jako by někdo číhal ve stínech. Postavy, které se přirozeně chovají hovadsky, nejhorší je asi permanentně hysterická Janet, si idylky dlouho neužívají. Temné síly jim ukážou, kdo je tady pánem a navrch k tomu se přidá i síla živá. Postupně se z toho stává jakýsi surrealistický koktejl, kdy se realita mísí s fantazií bez pravidel a bez hranic. A samozřejmě se přidá smrt. Gore sice není výživné, ale vraždy ujdou. Jedna z nejnapínavějších scén je s výtahem. A při ní si také člověk tak trochu vzpomene na Freddyho. Jinak člověka napadne řada filmů - Osvícení, Karneval duší (byť pointa je v něm jiná) nebo pozdější Loď duchů. Konec byl od jisté chvíle očekávaný a vítaný. Místy velmi dobrá hudba a scény jako s poltergeistem - výborná kuchyně. Mně to tentokrát sedlo.

plagát

Dámy a páni, finálna verzia (2012) 

Vulkán obrazů, smršť střípků, nekonečné puzzle. Nejsou vynechány žádné klíčové motivy, a tak když muž zfackuje ženu, netrvá dlouho, a žena mu vše vrátí i s úrokem. Když dojde na válku a té hrůzy je moc, nevynoří se sice Švejk, ale Monty Python vše odlehčí také výborně. A sex? Je natolik obnažený, až úplně tam, leč než stačí pohoršit, je pryč. Telefony, sprchy, postele, útěky, svatby, těhotenství, pohřby ne, avšak umírání ano. A česká stopa nechybí - Ostře sledované vlaky, Lásky jedné plavovlásky, Postřižiny...Musela to být mravenčí práce s obrázky, kterou doplňuje skvělý soundtrack. Skutečný milovník filmů nemůže zůstat netečný...

plagát

Krvavé Vánoce (1984) 

Standardní slasher, který má vše, co by měl žánrový divák chtít - spoustu vražd, maskovaného vraha a nějakou tu nahotu. Napětí je minimum, páč tady jde vyloženě jen o mordy, tudíž jak se v noci někde objeví Santa, vrah útočí bleskurychle - oštěp skrze hlavu, grilování obličeje, močení krve či sekáček v hlavě, až očičko klouže ven. A občas i vtipný odkaz, jakým je třeba bondovská bota s vystřelovacím nožem. Akorát nedojde na střeva ven, což jsem v případě břitvy klouzající po holém hrudníku a břiše očekával, proto dávám jen 3*. Konec se dal čekat už v momentě, kdy přišel kurýr. Milosrdná stopáž je plusem. Na jedno podívání (no dobře, kdysi jsem to viděl, ale už jsem si téměř nic nepamatoval) dobré.

plagát

L'amante del demonio (1972) 

Helga se dvěma přítelkyněmi přijedou na zámek a požádají správce, zda by mohli na zámku strávit noc. Helga usne a ve snu se ocitne v hluboké minulosti. Tam prožije příběh nešťastné , nebo šťastné lásky, jak se to vezme. Je to jak natažená povídka z Dekameronu bez jakékoliv invence. Ucházející hudba se ale místy míjí s příběhem, průměrný vizuál a trocha strašidelnosti má v sobě asi jen večeře při bouřce. Orgie moc prostoru nedostaly, i tak ale na vyvinuté prsatky dojde, jenom tu upířinu jsem nějak nepochopil. Ďábel ok, koneckonců jde ve skutečnosti o nejkrásnějšího z andělů. Šermířské souboje jsou jakousi parodií, čarodějnice připomene úvodní žebračku z Kladiva na čarodějnice. Největší devizou celého snímku je uhrančivá Rosalba Neri, což je fakt málo. Škoda, přitom stačilo jen více tajemna, mlhu, nějaký hřbitov a mordy v přímém přenosu (třeba ten sekyrou).

plagát

The Face of Fu Manchu (1965) 

Fu Manchu se zmocní profesora Mullera, který je jen kousek od děsivého objevu - ze semen černého máku vytvořit pomocí destilace smrtící látku, která by se stala v rukou šílence, zde Fu Manchu, zkázou lidstva. Důležitou roli tu má profesorova půvabná dcera Maria (Karin Dorová), stejně jako padoušská dcera Fu Manchu, Lin Tang. Vcelku svižný díl a v rámci série jeden z nejlepších, kde si smrt vybere pořádnou daň. Mně tedy štvalo, že po většinu času jsou žluté opice na koni, ale chápu, že pokud má dobro triumfovat, musí být zlo dostatečně velké. Samozřejmě souboje jsou taková fackovaná, ale to už k těmto filmům patří. Hodnocení z minulosti ponechávám, byť ty 4* dost zeslábly.