Jezinka.Jezinka

Čtvrté hvězdě bych dala čtyři hvězdy, pokud ... zejména pokud bych těsně před tím neviděla seriál Kosmo, s nímž má čtvrtá hvězda mnoho společných protagonistů. A Kosmo mě bavilo více. Nebýt si obsazení jednoho a druhého tak podobné, asi bych neměla tendenci zábavnost jednoho a druhého porovnávat. Každopádně, i když to podle mého hodnocení možná pro každého tak nevypadá (přitom tři hvězdy jsou pořád v šestistupňové škále v tom vyšším hodnocení), na druhou řadu tohoto seriálu, kdyby vznikla, bych se podívala s chutí.

Pohádka, která je většinou zastrčená hluboko v temných útrobách archivu České televize. Její zřídkavé vysílání je nejspíš způsobeno tím, že je pohádka černobílá, což je prý pro současného dětského diváka neatraktivní. Možná to tak skutečně je. Na druhou stranu, i když (spoiler) "v pohádce všechno dobře dopadlo", tak klasická předvídatelná šablonovitost se tomuto čertovskému hudebnímu majstrštyku vyhýbá obloukem větším, než kam dolehne zvuk i toho největšího bubnu. Už chvíli přemýšlím, kolik znám písniček, kde se zmiňuje Pánbůh nebo některý konkrétní svatý (napadají mě jenom koledy). Bára si svého ženicha velmi neotřele vyvzdoruje a divák, který by se přenesl přes vizuální černobílost, více než vyváženou reálnou pestrostí motivací a barvitých vykreslení charakterů postav, bude odměněn netypicky široce pojatým příběhem o přáních, lásce, ambicích a skutečných hodnotách v životě smrtelníků. Amen.

Technicky brilantní reklama na jiné světy, která mi připadá jako podařené školní cvičení, které mě, žel, jako film neoslnilo. Pořád, tedy čtyři minuty, jsem čekala na něco, co se nekonalo. Takže: Žáku Karfíku, píši vám jedna, ale právě jen za to školní cvičení.

Zelený ptáček vyniká tím, že žvaní, aniž by otevřel zobák, kupec Dukandar tím, že je lakomý jako chudý i jako bohatý, jeho dcera Basanta tím, že se pohybuje jako polospící mátoha a čarodějnice Durdžana tím, že neumí vařit a přesto se pokusí prince Parikšára okouzlit vlastnoručně připraveným pokrmem. Pro dobro prince Parikšára jeho omámení z jehlové smrti (ad absurdum dovedené "jdi se bodnout?") skončí svatbou s tou z přítomných samiček, která vařit umí. A v pohádce tak zase jednou všechno dobře dopadlo.

Už dlouho jsem se u pohádky tak nenudila. Myslím, že takhle blbě to paní Šimková nenapsala. Pohádka má velký potenciál, Ferda vynálezce, který, když odejde z domova, si přes vytvoření umělého draka pomůže ke snadnému živobytí, ovšem jen na krátkou dobu, než se mu život naopak doživotně zkomplikuje tím, že se mu na krk pověsí znuděná parádivá a pohříchu šeredná princezna. Nejhorší je ovšem ten konec, kdy znuděná princezna, matka trojčátek, tupě sedí a ani pláč jejích dětí jí nepohne. Ať už mi nikdy nepadne šestka, jestli se někdy zapomenu natolik, abych se na tuhle věc podívala ještě jednou.

Filmové hlášky si pamatuju strašně špatně, ale jedna z těch, co mi utkvěla, je právě z tohoto dílu Asterixe. "Já jsem klidný." "Ne, ty ne! Já, já jsem klidný!!!"

V tomto loutkovém filmu je dokonale vykresleno to, co V jako Vendeta, který jsem viděla příhodně 5. listopadu, postrádá. Totalitní atmosféra tísně a strachu.

Peníze mají mnoho kamarádů. Zajímavé je, že ve všech verzích příběhu o Faustovi ten nešťastník po získání první mince a pak až do svého profičení stropem, chodí stále do stejné hospody. Do té, odkud ho bez peněz vyhodili do bláta a jeho knihy mu hodili na hlavu. Já bych se tam s penězi šla předvést, dala jim najevo, že nejsou dost dobří oni pro mě a ďábelské peníze šla utrácet ke konkurenci. Nevěřím, že v dosahu žádná další hospoda nebyla.

Je-li člověk dítko pohádkomilné, je to pro něj předvídatelné již ve věku, kdy je jen o fous větší než ty loutky. Ač předvídatelné, strašidelné to je pořád. Havěť hnusná všelijaká nohatá, křídlatá, vlezlá, čert a jezdící kamna, no nevím, čeho bych se jako dospělá bála víc.

V souvislosti s tímto filmem mě jako komentář napadají dvě věci. "Mámo, táto, v komoře je myš," a "milion koček?" ozvalo se ze sluchátka, "no proč ne".