Jezinka.Jezinka

Třida plná nadšených holčiček, které svému učiteli visí na rtech. Učitelova nevlastní dcera snadno zapadne do kolektivu, nepříliš zkušený učitel rychle získá důvěru svých žaček a zdá se, že by mohl být se svým životem spokojený. Má však plnou důvěru svých žaček? Atmosféra ve škole houstne, o to vítanější je sblížení s matkou jedné žačky. SPOILER - vidíte tu fotku v galerii? Tu s tou krásnou veverkou? Podívejte se! Tak tuhle veverku ten zatracenej spratek zabije! Jako by neměla ve třídě dost spolužaček! Atmosféru to má hustou, hlavní hrdinka, předčasně vyspělý malý andílek, je vynalézavá a šikovná, ale film, kde zavraždí veverku (a umře tam i zlatá rybka), víc než tři hvězdičky dostat nemůže. Tři jsou kompromis mezi pěti za atmosféru a mrazivý závěr a odpadem za tu zavražděnou veverku.

Jaké vlasy má Zlatovláska je otázka, kterou špatně zodpoví jenom naprostý trouba. Jakou barvu má bílý kůň? Kolik let trvala třicetiletá válka (hádejte, proč nepíšu o staleté) a jaké vlasy má Zlatovláska? Zlaté. Skvělý rozjezd a pak, jako by scénárista dostal mrtvici a v pěti minutách dobře rozehranou pohádku totálně spláchl. Mistrům parukářům ovšem ruce uřezat od samého počátku.

Pohádka, kde jsou duchové a není to slaboduchá duchařina. Duchové mají grády, eleganci a vtip. Princezna je krásná, zoufalá, nešťastná a při tom všem není hysterická a nepřehrává. Snad ještě kdyby měla z jízdy na koni omlácenej zadek. Princ je ve své dětské roli taky dobrý. Flashbacky dělaly příběh zajímavější, než kdyby to bylo podáno formou přímočarého vyprávění. A věta: "Začínáš mě nesmírně unavovat tím, jak máš pořád pravdu", je opravdu ze života.

Po ulici vždy choďte s kamarády, kdyby vás někdo střelil do zad, tak ať aspoň ti, kdo vás nechají ležet na dláždění, nejsou žádní cizáci, ale lidi, co znáte.

Dobrý návod na to, jak získat ideálního partnera. Namalujte si ho, zhmotněte si ho a kdyby se to přeci jen nepovedlo, tak ho zas prskněte na tabuli a smažte mokrou houbou. Důkladně vyždímejte do kýblu a ten vylijte do záchoda. Technická - musíte být kouzelník!

Trošku upravená klasika do podoby, která se s troškou ksichtění dá vlastně vcelku bez problémů zbaštit. Ksichtění hlavně nad tím čertem, jak mám pohádkové čerty ráda, který byl uslintaný, škaredý, neoriginální, omšelý a vůbec celkově trapný. Kopnout ho mezi rohy nebo mezi nohy nebo mezi čím by kopanec toho čerta bolel tak, aby vyfičel z té pohádky a dal prostor nějaké lepší potvoře, třeba, třeba, třeba trošku lepšímu čertovi. Navíc tenhle smraďoch byl evidentně z úplně jiného pekla než Luciper. Myšlenka se svatou Kryšpínou (u všech rohatých, kdo byla svatá Kryšpína a čeho je patronkou?) je roztomilá, původní a neotřelá. Královský pár je krásný, ženiši navíc tradičně na odstřel a i tak by byla škoda dobrého olova, hlavní hrdina sympaťák, princezna je krásná a zmiňovaný Luciper je extra třída mezi čerty, však se taky o princeznu neucházel prvně.

Podivná, nudná, ponurá (to není protimluv s tím, co bude následovat) mutace Raduze a Mahuleny. Nabízí se říkačka Mahuleno - pardon, Magdaleno, Magdaleno, máš tu pěkně nahuleno.... asi jsem retardovaná, ale nechápu, proč se tajemno vytváří umělým kouřem. Královna byla divná jako hodná a divná byla i jako zlá, byla ale opravdu královsky krásná. Eduard Cupák byl v roli věrného alchymisty potěšující a na bezvýrazné tváři Martina Preisse jsem konečně našla aspoň jeden rys jeho otce. Druhá hvězda je za věrného Jana (strašné oslovení), chudák Rösner, takhle z něj udělat balvan.

Naše Sirael v Císařově pekaři sice není historicky tak unikátní, ale zas se nezmítá v epileptickém záchvatu, což má taky něco do sebe.

Malebná, nápaditá a vtipná pohádka o tom, jak líbezná princezna Aleli za zpěvu a tanců, přes skepsi okolí a nepřízeň osudu, k rozumu a muži svého srdce přišla. Hezké je, jak prostoduchost hodné princezny zobrazovaly už její jednoduché šaty a účes (ta perlová čelenka ale byla sakra vydařený atribut). Zlá princezna Augusta oproti tomu mohla akorát hystericky pištět. Tradičně, stejně jako v naší Byl jednou jeden, v pohádce vedle nemožných princů figuruje zahradník. Brilantní jsou ovšem zejména piráti. Kdo viděl, musí se teď usmívat.

Jsem vášnivá, jsem vášnivá, jsem vášnivá pěstitelka výslovnosti, jsem vášnivá pěstitelka dikce, mně zachvívá každé slovo čelní kostí, řeč pečlivá každodenní cvik chce. Štříziivý střízlík stříbro střádá, žíznivý žoldnéř žejdlík žádá, srkne-li srkavec, je to srk, frkne-li frkavec, je to frk. Říkáme správně dlouhé hlásky, Vávrová s Vávrou sbírá klásky, karavana kráčí skrze Karatum, transportuje parafin, karfiol a rum. Dnes pohříchu těch vášnivých pěstitelů výslovnosti a krásné češtiny je jak šafránu, takže pozdravem na rozloučení se stává podivné "naschle" a pozdravem uvítacím "brej". Raději jdu žužlat cukrle, abych se tu zbytečně nerozčilovala, nebo se nakonec můžu zaneprazdňovat něčím jiným. Jen abych nepřišla zkrátka a nakonec netočila klikou.