Jezinka.Jezinka

Láska jako ústřední téma pohádky, stálost a nevěra, správná volba partnera, téma, které se v pohádkách vyskytuje opakovaně - Zlaté kapradí, Co poudala bába Futéř, nakonec i klasika nejklasičtější, Švanda dudák. Nikde ale ústřední hrdina nebyl taková tlama škaredá a navíc debil. Že je tak ohavnej bych mu odpustila, když by to nebyl takový egocentrický, bezprecedentní pitomec. Víla měla nakonec štěstí, že se na ni rozkřikl, protože to dalo jistou šanci tomu, že by s ním nemusela strávit celý život.

Georges evidentně občas nevěděl, kde mu hlava stojí. Na stole, Žoržo, na stole.

Princezna, co má koule, tedy jednu, zato zlatou a kouzelnou. Naštěstí hezká princezna. Jak už to tak bývá u kulatých věcí, ano, koulí jsem myslela opravdu kouli, koule se odkutálí a spadne do rybníka, kde to málem přizabije rozkošnou mluvící žábu. Princezně ani nepřijde divné, že žába mluví, tak nevím, možná nikdy před tím neviděla žábu, ale stejně bych čekala, že jiné zvíře ano a že ji trkne, že normální zvířata prostě nemluví. Kdo čeká rozuzlení polibkem, tak tady to SPOILER! bylo odčarování fláknutím žáby o stěnu. Závěrečné praskání obručí kolem citlivého srdce věrného služebníka nemá cenu komentovat, protože to bylo tak zjevně vzaté z předlohy a násilně dosazené do téhle rozmělněné, naředěné, předžvýkané a natrávené verze, že mám na jazyku jenom znechucené - KVÁK!

Protože lidé nepotřebují hvězdy, aby porozuměli svým srdcím. Jako člověk notně pragmatický podotýkám, že k porozumění dutému svalu je lepší mít v případě problémů kardiologa a hvězdy nechat jako básnický prostředek.

Variace na pohádku o Popelákovi, kdy myslivec morganatickým sňatkem, hned poté, co přišel Hvězdnou dráhou ke své Hvězdě, k titulu přišel. Vzhledem k představitelům hlavních rolí a k tématu slepoty, nemůže se divák zbavit pocitu, že se tu někdo inspiroval Esmeraldou, táž dvojice jen o rok později hrála opět partnerskou dvojici, kde jeden je slepý (Ošklivá princezna). Nemohli by hrdinové přicházet o něco jiného, než o zrak? Představte si myšlenku pohádky, kde by hlavní hrdina byl třeba kastrát, nebo by potřeboval ledvinu ... Ovšem smrtelná byla scénka, když si myslivec povídal se svou halucinací. Miluju užvaněné bludy. A bez ironie - klasiku v pohádkách mám ráda.

Krátká pohádka, ve které se člověk doví, že logika není špatná disciplína ani pro hlavu korunovanou (v otázce, k čemu budou duchovi peníze), že sourozenci se nemusejí dobře snášet, ani když se jedná o prince a princeznu, zejm. pokud je mezi nimi téměř generační rozdíl a princ je přemoudřelý rozumbrada, kterého nikdy nepřeměřili rákoskou a kde nejhorším trestem pro vyděrače je jeho vlastní drahá ..... dvojnásobek.

Osm minut po sobě matlat bahno těstovitého charakteru a při tom poslouchat piáno. Tohle si vždycky připomenu, až budu muset trávit čas nějakou nesmyslnou činností. Vždycky může být hůř, vždycky se vám do cesty a do života může přimotat kus nějakého bahna.

Přichází Satan - stop - čaruje a sílí - stop - dělá si z poctivého občana srandu - stop - občan má pocit, že halucinuje - stop - občan se brání, Satan se baví - stop - Satan si vyčaruje pomocníky - stop - občan neví, kde mu hlava stojí - stop - Satan se baví čím dál víc - stop - občan najde řešení - STOP.

Ona a on a krajina, krajina s rozkvetlými květinami, krajina s padajícím listím, krajina, kde tančí sněhové vločky. Ona a on, dva koně, ticho, vše je řečeno v pohledu. Ona a on, smích a k tomu hraje Čajkovskij. Roční období v poetické road movie.

Chodí pešek okolo, jen se koukni na něho .... herdek, lidi, tohle je vtip!