Segrestor

Viděl jsem to s odstupem bezmála třiceti let a celou dobu jsem si říkal, že svého času to muselo být značně bombastický, vlastně spíš kultovní. A není divu. Je to takové poctivě syrové, bez zbytečného patosu a místy dost okázale sadistické. Na svou dobu to muselo působit až skoro revolučně. Gore scény sice přijdou vniveč, když vidíte, že místo krve stříká malinovka, ale někdy člověk smeká před dokonalými triky. Atmosféra je chvílemi velmi hutná, ale celý film divák spíš odzívá. A to ne proto, že zombíci jsou jen takový plouživý zmrdi. V jednom záběru jdou dokonce vidět prsa (ženská)! Tak neváhejte a čumte. Laciná Italská verze může potěšit víc, než klasická "romerovka".

Opravdu si s tím tvůrci dali strašně moc práce a přitom taková blbost. Jako Power rangers, jen technicky promakaný, že jdou z toho oči kolem. 3D se vyplatí jen v několika scénách, např. ta v Himalájích. To bylo opravdu koží. Ale za celou dobu není člověk ani trochu napnutý, ani se nesměje, prostě žádné emoce. Je to jen jedno velké akční nic, připomínající vojenské náboráky z osmdesátých let typu Top Gun apod.. naštěstí bez romantických podtónů, ale tak nějak čistě vojensky jednoduché. A navíc je to Hasbro... tak to asi nejsem ani cílovým divákem.

Předlohu jsem nečetl, tak nevím, jak dalece tvůrci Kinga nepochopili, ale už takhle od prvního pohledu se mi zdálo, že zřejmě nepochopili. Přinejmenším, že se jim nepovedlo udělat z knihy film. Měl jsem z toho dojem, že jako kniha to musí být velmi zajímavé, ale jako film příšerné. Hlavně se to tříštilo na takových detailech jako je třeba příběh. Jako divák jsem nevěděl, jestli to je o nadpřirozených schopnostech partičky dobrosrdečných kluků, nebo o jejich sociálních problémech, nebo o problémech připravenosti na národní úrovni, tajné invazi mimozemšťanů nebo dokonce přímo okázalé invazi mimozemšťanů, kteří jsou kdovíproč zlí. Snad kromě zajímavého hereckého obsazení a několika, atmosférou nápaditých, pasáží nenabízí nic, co by stálo za řeč. Jen povzdychnutí na konci filmu: "Ach, a mohlo to bejt tak zajímavý."

Ač skvěle udělané... celá pointa stojí na jedné fintě, kterou jsme už viděli ve filmu Total Recall s Arnoldem. Přesto klobouk dolů. U akční scény jsem hryzl nehet. Je fajn, když různí odborníci přes triky občas vytvoří něco malého pro potěchu svou i naší.

ZPOVĚĎ FANOUŠKA. Tenhle filmový trash mělo mé estetické oko za trest! Znáte ten pocit, když vezmete rybičku nebo nějaký jiný nožík a čepel nože rozžhavíte nad kostelní svíčkou a v rozestavení duchovních hodnostářů církve Podzemního chrámu v rozpětí cípů pentagramu si nůž podáváte z ruky do ruky a rituálně přikládáte na předloktí, abyste stvrdili svou účast na pohanském rituálu... znáte? To je dobře, protože si tak snáze dovedete představit, jak se škvaří kůže. Prakticky se mění v blátivou sračku a stříká na všechny strany od rozžhavené čepele. Proč to ale říkám?! Tohle se stalo s mým (poněkud menším) mozkem. Proměnil se během sledovaní tohoto hahaslasheru na blátivou sračku a rozstříkl se všude kolem. Lítalo to z nosu, z uší a něco mi nateklo i do krku. Ale nebojte, to jsem vyzvracel. Pak jsem zvracel až do konce. Bylo toho opravdu hodně. Nejvíc jsem blil, když ty naprosto šeredné herečky klopýtaly chodbami a nechaly do sebe bodat - bohužel nožem. Úplné gejzíry blitek ze mě stříkaly, když při tom běhu děvčata řešila, kdo je vlastně tím komickým bodačem. Při grandiózním finále jsem už měl přeřezaný achilovky, abych se nemohl dostat k telefonu a přivolal si pomoc. Ano takový debil jsem. Když běžely titulky, odřezal jsem si bradavky a spolkl je pro štěstí. Budu ho potřebovat. Pan Kučera má prý takových počinů vícero.

Říkal jsem si, jestli má vůbec neakční syfy šanci dneska uspět. V době, kdy všichni chtějí hektickou akci, o kterou se postarají nějací nerdi u kompu v trikovém studiu, je to téměř hazard. Oblivion může však být důkazem, že i se skromnou akcí a pozvolným vyprávěním příběhu to jde. Vše se odvíjí od okamžiku, kdy si Krujz uvědomí, že by radši píchal soudružku Rusákovou, než tu svou upjatou operátorku a problém byl na střeše (obrazně řečeno - problém byl totiž všude, v posteli, na stole, v knihovně, ale i třeba v bazénku). Jako vždy... To ani nemusí být syfy. Přes zdánlivě triviální zápletku se ale dostáváme k jádru věci a brzy samozřejmě zjistíme, že nic není tak přímočaře jednoduché. S každou další minutou lze pak konstatovat, že se tvůrci pořád drží vytyčené cesty a ani jednou nevypadnou ze své role. Bez použití laciných efektů a scenáristických berliček se prokoušou k pompéznímu finále. Přesto ale se jedná o takové to čisté hard core syfy bez pestrobarevných obřích robotů nebo hemživých xenomorfů či "shieldem" plného přihřátých mutantů a to se cení. Postapokalyptická vize Země je naprosto úžasně ztvárněná. A velké plus je ještě za ukázku způsobu, jak jednoduše zaútočit na planetu Zemi. Prostě zničíte Měsíc. Jednoduché, dokonalé a pro Zemi naprosto devastující. Nashle v příštím životě.

To byl teda nightwork, to ti povím. Potemnělé kino nabídlo první záběry, které místo vyvážené ostrosti a jasu ukázalo jen takové velké šedočerné nic prošpikované několika sněhovými vločkami. To jsem totiž ještě netušil, že zhruba od poloviny filmu upadne Bílý dům do tmy. To asi chtěli poukázat na ten kontrast, rozumíš, ne? Bílý dům ve tmě. Jako fajn nápad, ale já nic neviděl. Tolik k báječnému pocitu z kina. Film mě, v těch místech, kde něco vidět bylo, drtil už od začátku. Hned po té nehodě, kdy prezidentova limuzína sletěla z mostu jako shnilá hruška, začal prezident ve zpomaleném záběru křičet: Nééééééé... a za chvíli i jeho synek: Máááááámiiiiiii..., jsem poznal, že to bude něco extra, fakt. A bylo. Celé dvě třetiny filmu byly natočené tak, že jsem z toho měl dojem, jako by to točili výhradně pro Kim Čong-una k narozeninám nebo co. Úplně vidím, jak si pořád dokolečka sjíždí kinorip tohoto snímku do té fáze přepadení Bílého domu a strašně se u toho chechce. Mně ale do smíchu moc nebylo. Vlastně jednou jsem se usmál, to když Buttler měl nějaký hlody na toho severokorejského teroristu. Každopádně to bylo mnohem lepší, než poslední verze Red Dawn, co do ztvárnění představy útoku na USA. Celkově mi to ale přišlo takové splácané, že k tomu termínu nightwork přidávám ještě patchwork.                                                                                                                                                                                                                                                    Nakonec jsem pochopil, proč jsem v celém kině v podstatě sám. Byla to fakt ptákovina, pomyslel jsem si, ale jak jsem opouštěl kino, všiml jsem si, že kdesi v rohu se mačkali dva Vietnamci. Odcházeli zamlklí a vyhýbali se cizím pohledům. Šel jsem v jejich stopách a vidím, že nasedli do neoznačené dodávky a odjeli směrem do centra města, někam tam, kde je naše radnice. Celou noc jsem nespal pronásledován výčitkami, zda jsem neměl upozornit starostu na možný útok. Ráno jsem jel centrum očíhnout. Objevil jsem tam opuštěnou dodávku. Jinak všude klid. Situaci budu nadále sledovat. Když by se něco dělo, budu vaše oči i uši, platí? Tak, žádný vylomeniny, Segruš je na místě.

Bohužel. Nejdřív jsem nabyl dojmu, že Van Damme našel svůj svatý grál v Moldávii a po Bloodsportu konečně natočil koukatelný akční thriller o zdrceném legionáři, který utápí svůj žal v stoličnoje nebo co to vlastně chlastal za sračku... Ale! Opět jsem se zklamal. Ač to Van Damme snaží dotáhnout do důstojného finále, které je teda snadno předvídatelné, pořád se mu pod nohy pletou otřesní neherci ve vedlejších rolích, idiotští komparzisté, vymaštěný rejžiser a těžce vykydaný hudební skladatel, který musel za žďabec haše vysrat tak příšerné symfonie, že to film pohřbívalo každým milimetrem. A nejhorší ze všeho pak byli agilní rodiče, kteří to nakonec šli vyřešit sami. Šmarjápano, až mi bylo toho Van Damma líto, do jaký sračky zase vložil kapitál. Scenáristu zabít a hned! Za zmínku stojí pár soubojů, ale i to je takový docela laciný. A proč postava otce byla zápasníkem MMA mi asi nikdo nikdy už nevysvětlí...

Možná, kdyby to bylo kratší a víc se tam střílelo... Kdyby se tam víc něco řešilo, kdyby bylo pro mě jasnější, kdo je padouch a kdo hrdina. Kdyby alespoň na pár vteřin někde ukázali (ženská) prsa, kdyby třeba někdo někam spadl nebo pustil pšouk... Jo, je to samé kdyby, ale kdyby to tak bylo, určitě bych se dokoukal do konce.

Henry Lee Lucas, jak je dobře známo, byl mírně retardovaný, prostě kokot, jak by někdo řekl. Tento film, ať už jeho účel byl jakýkoliv, ukazuje někoho naprosto jiného. Je navíc velmi nezdařile natočen a přináší tolik zábavy asi jako plnění bobříků na letním kresťanském táboře. Je to velké zklamání. Takhle bych si filmy o nejznámějších sériových vrazích tedy nepředstavoval.