d-corso

A nejlepší vodník byl vždycky stejně Pepa Dvořák!

Nebohý účetní Kleinman je proti své vůli vtažen do dobrodružství noci, která jako by byla importována z Londýna Jacka Rozparovače, či doktora Jekylla a pana Hyda. Po vizuální stránce naprosto dokonalý černobílý film je vyšperkovaný účastí výborných herců ve vedlejších rolích a pochopitelně také skvělou verbální i nonverbální komikou. Scéna chytání vraha, inscenovaná ve stylu cirkusového čísla, dává vzpomenout na Allenovy rané crazykomedie.

Praktický návod, jak s několika zajatými jižanskými vojáky porazit celou francouzskou armádu: umístěte na jeden břeh řeky jedno dělo, na druhý nechť se dostaví Francouzi. Poté, co se seřadí, začněte střílet a buďte bez obav, oni vám rádi postojí. Až bude po všem, odjeďte zpět do USA.

Co čert nechtěl, v LA bouchla sopka. Ale protože byl každý statečný, choval se tak, jak to situace vyžadovala a Tommy Lee Jones byl ve správné chvíli na správném místě, takřka všichni (až na několik povinných obětí-budiž jim láva lehká) přestáli tuhle prekérní situaci ve zdraví a ještě měli nakonec dost sil zvolat: "Hurá, ať žijí naši hrdinové!" Ten film je tak přesycen dobrem (taky kouřem), že tu nezbylo místa ni na jediného padoucha. Ani na úplně malinkatého podoušíka. Není tam.

Do žánrových kategorií by měl být určitě přidán i horror. Úžasný animovaný seriál, osobně jsem vždy nejvíce nadšen z epizod, kde proti statečnému psíkovi stojí francouzský kačer a génius zločinu dr. LeQuack.

Nejvíce mysteriózní byl pro mě na tomto filmu jeho název. Ano, proč se Gothika jmenuje Gothika. Vím, zní to dobře, tajůplně, to slovo je zkrátka kúl. Ale pokud bylo u Russelova snímku Gothic z roku 1986 pojmenování zcela oprávněné, u této Gothiky jde pouze o vábničku použitou pro její libozvučnost. Psychiatrická léčebna by se snad i dala považovat za jakýsi žalář, ale jakákoliv evokace citů prostřednictvím tohoto prostředí, potažmo prostřednictvím tohoto filmu, skutečně v žádném případě nehrozí.

Česká televize tento velmi povedený sitcom takřka dokonale pohřbila neuvěřitelně zoufalým dabingem.

Můj nejoblíbenější díl série. Příběh samotný je sice neuvěřitelná stupidita, ale množství výborných gagů, de Funésův exaltovaný herecký projev a absurdní, místy až dadaistický humor ("Co se děje Cruchote?"-"Právě jsme přijeli."-"To vidím a předtím?"-"To jsme zase odjeli.") dělají z této prvoplánovité taškařice taškařici velmi povedenou.

Zcela dokonalých, komediálních osmdesát minut - méně by bylo neuspokojující a více zdlouhavé. Směju se rád a ne moc často. Tímto filmem jsem měl nadděláno velmi dlouho dopředu.

Sérií Blbec k večeři, Kondomedie a Drž hubu, dal Francis Veber vzpomenout na svoje výborné (a obecně skvělé francouzské) komedie z let sedmdesátých a osmdesátých. "Japonci trvají na opakování exkurze."