Reklama

Reklama

Najsledovanejšie žánre / typy / pôvody

  • Dráma
  • Akčný
  • Horor
  • Komédia
  • Krimi

Recenzie (1 764)

plagát

Bledé modré oko (2022) 

Scott Cooper netočil, netočí a nebude točit filmy pro masy. Hned druhým dechem je třeba dodat, že námětem a castingem svých snímků vždy velmi navnadí, ale ne vždy naplní očekávání a kvalitou svých snímků kolísá. Po fantastickém "Out of the Furnace" přišlo zklamání v podobě "Black Mass", po kterém mně uzemnili "Hostiles" a teď přichází opět spíše zklamání v podobě "The Pale Blue Eye" (Antlers jsem ještě neviděl ;-). Celé to táhne především Christian Bale, který má v zádech jehňátky zavánějícího Howarda Shorea a Cooper buduje atmosféru tajemných, ale brutálním vražd relativně ověřeným způsobem, kdy pomalým storytellingem stupňuje napětí a nechává diváka v napětí. Bohužel mysteriózní rovina snímku spíše ubližuje a rozmělňuje jeho intenzitu a napětí. Čistě detektivní level by tomu slušel mnohem víc. Závěrečné twisty a zvraty do filmu a jeho příběhu vetnou brázdu, která celkovou nesourodost jen podtrhuje. Škoda, protože formální kvality filmu jsou na špičkové úrovni. 60%

plagát

451 stupňů Fahrenheita (2018) (TV film) 

Nalákala mně Bradburyho klasika a ústředn herecké trio. No... Michael Shannon je sice nejlepší, ale už těch záporáků má za sebou možná až moc. Sofia Boutella je nádherná vzhledem i hereckým projevem, ale tady je nevýrazná. Samotnou kapitolou je Michael B. Jordan, který svým herectvím je bohužel velmi stereotypní a ve fahrenheitu bych se skoro až přikláněl k pojmu "jalové dřevo". Ani dramatická stránka firmu nijak zásadně nestrhne, jako divák jsem nezažil emoci a to u tak beznadějně totálitního vykreslení světa, které nabízí Bradburyho román, je velký průšvih. Šlo to mnou úplně skrz. 40 %

plagát

Sweeney Todd: Čertovský holič z Fleet Street (2007) 

Sweeney Todd mi učaroval nejenom fantastickou hudbou a nebývale ponurým, temným a v důsledku bestiálním provedením, ale hlavně fantasticky skloubeným herectvím a hudebními etudami v magicky morbidní režii mistra všech temně zábavných příběhů, Tima Burtona. Mohl bych mu vytknout zopár příběhových zkratek, respektive otazníky v motivaci pro určité chování u některých postav, ale neudělám to, protože to celé tak elegantně a groteskně at the same time uteče, že chcete znovu a znovu a znovu. Muzikálové kouzlo nikdy nemělo tak krvelačnou a zároveň děsivě zábavnou podobu jako za zvuku vzduch protínajících břitev mistra Sweeneho Todda. 100% P.S. Britský herecký everest.

plagát

Rebel Moon: První část – Zrozená z ohně (2023) 

Těsně po shlédnutí rebelujícího měsíce jsem měl chuť být vůči Zackovi a jeho na papíře sympatické partě shovívavý... Možná až moc. Zhruba po měsíci, ze mě ale ona shovívavost úplně vyprchala a nelze hodnotit jinak než jako megafail. Snyder používá všechny své trademarky, pro které jsme ho od "Třístovky" milovali a pro které bychom mu po Rebel Moonu nakopali zadnici. Absolutně netrefený timing bojových scén nechápu ještě teď, na plátně nefunkční casting (Hunnam asi nejvíc), kde sice Sofia bojuje jako lvice, ale tady prostě nic nezapadá do ničeho. Snaha odvyprávět epický příběh je z toho cítit na sto honů, ale tím více bije do očí nesourodost celého snímku, v němž je nejzapamatovatelnější brutální generál Eda Skreina, nicméně právě bestiálnost jeho postavy z celkově bezkontaktní formy celého snímku trčí jako pověstná sláma z bot. Nevím jestli najdu sílu na Part Two... 30%

plagát

In America (2002) 

Jim Sheridan umí sociální dramata, tady navíc se silně autobiografickým feelingem. Příběh jeho rodiny a jejich cesty za americkým snem umí chytit za srdce po "sheridenovsku", takže se nemusíte bát, že by režisér přepnul na americkou ždímání divákových slzných kanálků, ale jde cestou scénářem uvěřitelně vystavěných trablí, kterým brzy přiběhne na pomoc špetka naděje, ale zadarmo přistěhovalci opravdu v Americe nedostanou. Vynikající výkon odvedli odvedli nejen dospělí herci v čele se Samanthou Morton, ale zejména sestry Sarah a Emma Bolger, které svou autenticitou přidávají celému příběhu na naléhavosti. Sheridan má za sebou majstrštyky, na které In America prostě nemá, ale přesto jde silný příběh, který vás spojí s postavami a rozhýbe ve vás emoce. 80%

plagát

Rozhnevaný muž (2021) 

Že by s Ritchiem přestala bejt sranda? No v hněvu jednoho holohlavého pána jde spíše o low tuned depku s brutálně gradovanou vendetou, které chybí jen to bestiální vyvrcholení, které se tentokrát vymyslet nepodařilo. Ale jinak je to heavy as hell a s takovou bandou drsnejch charakterů, že by mohl Scorsese závidět. Heavy and cool nebo cool and heavy, rozhodnutí nechám na vás a to minimálně do doby, než mi z hlavy vyšumí ten ultra temný repetitivní hudební motiv. 85% P.S. Darrell D´Silva mně odrovnal svých charismatem už v Refnově Too Old To Die Young a tady zase válí... The Earth was scorched :-)

plagát

Irčan (2019) 

Dobře se na tenhle Scorseseho klub vysloužilých gangsterů kouká, ale musíte akceptovat, že jde spíše o poctu velikánům gangsterského žánru, než o snímek, který by žánr samotný někam posouval. Těžké váhy DeNiro, Pacino, Pesci, Keitel a další působí cool jak jen to jde, ale nejhlubší stopu ve mně zanechal vzteklej Pacino, který si Jimmyho Hoffu střihnul cholericky, tak jak to má rád. Diskutabilní omlazování herců není až takový fail, jak by se mohlo zdát, ale mnohem hůř jsou na tom pohyby CGI herců, kde se prostě věk herce schovat nedá a například DeNirova scéna, kdy zmydlí majitele obchodu s potravinami působí díky tomu ve svém provedení komicky. Délka snímku je už opravdu vyloženě pro fajnšmekry, mezi které se řadím, ale při vší úctě k Martymu jsem si jeho dílo rozdělil napůl. Formální kvality se Irishmanovi upřít nedají, má to všechny gangsta trademarky Martyho filmů, ale dynamika jeho majstrštyků (Goodfellas, Casino, Departed) tomu chybí. Přesto povinnost a nenechte se odradit tou brutální délkou a berte to jako dva filmy v jednom balení ;-). 70%

plagát

Frankenweenie: Domáci maznáčik (2012) 

Podmanivě vyseknutá poklona hollywoodské hororové klasice v hlavní s povětšinou mrtvým, ale o to více okouzlujícím Sparkym. Tim Burton střílí skvělé a odzbrojující nápady jako z rotačáku a já moc nechápu vlnu kritiky, která se na film snesla, protože fantastická animace jde ruku v ruce se zábavou a já Timovi a jeho týmu jen tiše závidím jejich tvůrčí nadšení a um. 85%

plagát

Fantóm Paríža (2001) 

Zajímavý vizuál a stylově špinavé a pro efekt sloužící filtry dělají z Vidocqa na několik minut neokoukanou podívanou, u které mi ale postupně, současně však velice rychle, začalo docházet, jaká je to číčovina, ve které hledat logiku nemožné jest. Scénáristicky je to gargantuovská prasárna a chování postav je mnohdy na diagnózu. Nablýskaný french MERDE. 30%

plagát

V mene otca (1993) 

Prozatím nejlepší Sheridan a skutečně strhující drama, které velmi sugestivně podává bezmoc a nespravedlnost versus manipulující státní aparát. Výjimečné herecké výkony, mezi nimiž dominují Daniel Day Lewis a Pete Postlehwaite, jen podporují zdrcující skutečný příběh, který připravil své hlavní protagonisty někdy doslova o život. Monstrproces, který jako buldozer přejede všechny argumenty a v důsledku donutí své oběti rezignovat nejenom navenek, ale v průběhu let v kriminále také uvnitř. In the Name of the Father umí tyto pocity přenést na diváka až mrazivě reálně a nejenom v dnešním "bezstarostném" světě, jde hlasitě znějící alarm. 100% P.S. Tady by mi vskutku nevadila o hodinu delší stopáž.