Reklama

Reklama

Najsledovanejšie žánre / typy / pôvody

  • Dráma
  • Akčný
  • Horor
  • Komédia
  • Krimi

Recenzie (1 767)

plagát

Lásky jednej plavovlásky (1965) 

Všudypřítomná poetika vypravěčova. Lépe ten film popsat nejde. Vary mi opět otevřely okno do neprozkoumaného dvora a já se nestačil divit, jak jsem mohl tak dlouho opomíjet tento něžný klenot Formanovy filmografie. Miloš vždycky dobře věděl, o čem ten život je a právě v Láskách Jedné Plavovlásky bez jakékoliv násilí na divákovi nechá splynout svět na plátně s naší vlastní tragikomičností, kterou si tak nějak nechceme připustit :-). Kouzelně české. 100%

plagát

Dukla 61 (2018) (TV film) 

David Ondříček je filmař, kterého je u nás škoda. V Dukle 61 znovu ukázal, jak kvalitním je filmařem, a že i v českých poměrech jde natočit drama s tak silným tématem, tak silným způsobem, bez jakýchkoliv rušivě nedramatických elementů, tak typických pro českou tvorbu a český film. Marta Issová jednoznačně nejlepší a ještě jednou říkám, že Davida je u nás prostě škoda. 85%

plagát

Hranica (1982) 

Po The Border jsem šáhl jako po neznámém, zapadlém kusu nejen kvůli Nicholsonovi a Keitelovi, ale i kvůli tématu neustřežitelné mexicko-americké hranice. The Border úplně nezklame, vidět Nicholsona v tak trochu pro něj netypické roli potěší, ale místy film působí nemile tuctově a zaměnitelně, což naštěstí nabourávají právě zmínění dva pánové. 60%

plagát

Rain Man (1988) 

K Rain Manovi jsem se po letech velmi rád vrátil v Karlových Varech s třešničkou na dortu v podobě úvodní slova Barryho Levinsona. Dnes již notoricky známý příběh pořád funguje, zejména díky ústřední dvojici, kde jak Dustin tak Tom excelují, byť každý na úplně jiný způsob. Zasloužená nesmrtelnost a nevyčpělost ani po tolika letech tkví i v lehkosti s jakou je film natočen a za to poděkujeme právě Barrymu :-). 100% P.S. Kdo je na první metě?

plagát

Do noci (2018) 

Největší teror letošních Varů, tedy alespoň pro mě. Snaha o sugestivní depresi se tvůrcům daří přenést na diváka, i když trochu jinak, než mám rád a než bych si přál. Když budu věcnější, tak jde o týrání divákových smyslů zvukem i obrazem, bez uchopitelné výpovědní hodnoty, potažmo zážitku, o kterém by se dalo diskutovat. 10%

plagát

Muž, ktorý zabil Dona Quijota (2018) 

Asi si budu muset Quijota pustit ještě jednou v klidu a doma, protože ve Varech jsem byl už v ten den unavený, jak zvíře, přesto se nenechám ovlivnit ve svém hodnocení faktem, že film uvedl sám velký a nesmrtelný Terry Gilliam, čímž se mi splnil dětský sen, vidět alespoň jednoho člena Monty Pythonů na živo. Film samotný nese jasný Gilliamův rukopis. Je nevyzpytatelný a dělá si, co chce. Více řeknu, až ho uvidím podruhé :-). 80%

plagát

Úkryt (2011) 

Intenzivní psychologické drama, ve kterém si nebudete až do poslední scény jisti, jak to vlastně je. Atmosféra je šroubována opravdu brilantně, Michael Shannon je ve svém projevu jako vždy nezaměnitelně strhující a celý Take Shelter dá každému divákovi pocítit, tíživou polohu nejen hlavního hrdiny. Takovouhle americkou produkci chci mít každý den k snídani, obědu a večeři :-). Ve Varech a ve velkém sále, ale taky stačí :-). 90%

plagát

A dýchajte pokojne (2018) 

Mám problém uvěřit hlavní postavě to, co udělá v závěru... Jinak jde o kvalitně natočené a velmi dobře zahrané drama, které je vůči divákovi velmi chladné, ale taková holt severská filmařina někdy je. 60%

plagát

Bob Roberts (1992) 

Nejenže mi Boba Robertse ve Varech osobně uvedl Tim Robbins, ale hlavně protože jde o časově nesmrtelnou satira na téma populismu a manipulace, přitom se tak nevinně tvářící. Bob Roberts je opravdový klenot, který zapadl a nebýt letošních Varů, asi bych ho ani nikdy neobjevil. Je to přesně ten typ filmu, u kterého se neválíte smíchy, ale po celou stopáž máte (ne)přirozeně protáhlý úsměv, mnohdy nevěříte svým očím a uším a na závěr vám dojde, že v reálu to zažíváte denně a tam už to taková sranda není. Fajnšmekrovina po všech stránkách. 100%

plagát

Pacific Rim: Povstanie (2018) 

Příjemné překvápko a po letech nudy s transkami opravdu film, kde je radost se kochat masovou destrukcí, tady konkrétně Tokya. Příběh je sice blbost, ale na ten tady přece tlačit nechceme a nebudeme. Na hercích se taky spoustu dolárků ušetřilo, což je sice znatelně cítit na charismatu celého ansámblů, ze kterého jen Boyega umí svojí roli v rámci svých možností prodat, nicméně nám jde v první řadě o efektní souboje přemechanizovaných robotů a gigantických monster a tady kvalita válcuje diváka od začátku do konce. Chybí sice vyloženě lahůdkový top notch okamžik, který by vám svěsil bradu, přesto oceňuju přehlednost a nářezovost toho, co se na plátně děje. Na to, že DeKnight naskočil rovnýma nohama z televize, fakt dobrá práce a hlavně zábava. 80%