GOREGASM

Mnagold mě velmi překvapil, protože ho mám v hlavě zarytého jako věčného rutinéra, ale tady se s rukou plnou es předvedl, že bysme nad ním onu pověstnou hůl lámat nemuseli a možná bychom na jeho filmy mohli i těšit. Russelovi kolt sedí a jejho padouch/dobrák/padouch/dobrák/padouch má akurátní protiváhu v Christianu Baleovi, který se pro podobné role narodil a je snad ještě lepší než Rus. Žánrově jsme v old school vodách westernu, kterému úchvatná obrazová stránka vyhladilavšechny vrásky z čela a Mangold mu stříkl trochu adrenalinu do žil. Kromě koncovky nemám co vytknout. 85% P.S. Ben Foster is so evil :-)

Sofia Coppola to s herečkami umí, a i když se jí tady do toho přimotal Colin Farrell, tak i sním si nakonec poradila v rámci scénáře po svém :-). Ale vážně, The Beguiled stojí na velmi křehké atmosféře dívčí komunity na jednom venkovském sídle, kterou drží skvělými výkony hlavně Nicol Kidman a Kirsten Dunst. Upjatou atmosféru naruší s energií sobě vlastní právě Farrell a postupně se začnou dít věci. Sofia opět potvrdila, jak dobrá je s herci a velmi překvapila prazvláštní atmosférou, kterou dokáže zejména na konci navodit. 80%

Jaume Collet Serra je zručný řemeslník a nikdy se uněj nebojte, že by vás nudil. Od Orphan sice zahazuje svůj talent v druhořadých akčních jednohubkách s Liamem Neesonem, ale jak říkám, svým pojetím často zachraňuje scénáristické vakuum toho, co točí. Tentokrát přikývl na možnost točit s krasavicou, Blake Lively, a společně spáchali docela svižný thriller, kde je radost koukat na Blake a i na hladového žraloka. Předvídatelné to je sice od A do Z, na druhou stranu 86minut uteče jako voda a baví to. 65%

Co jiného se dalo od Amour čekat než film, který bolí. Zároveň ale hřeje, protože filmy o umírání a v tomto případě také bezmoci s tím cokoliv udělat, jsou i o probuzení diváka semletého nezastavitelným světem okolo a podobná zastavení v čase všichni potřebujeme jako sůl. Na Hanekem mám rád, že emoce doslova vyždíme z každého políčka, ze kterého chce a v Amour nás nenutí bulet od první do poslední minuty, ale tak nějak, pokud nám to ještě nedošlo, naznačuje, že tohle nás všechny v bleděmodrém chtě nechtě čeká a je na každém z nás, jak se s tím vypořádáme. Láska má mnoho podob, ale v konfrontaci se smrtí člověka, kterého milujeme jen jednu tvář. 100%

Dotřetice se Martin McDonagh vydává jiným směrem než ve svých předešlým kouscích (které mám od srdce rád). Na druhou stranu je to jenom dobře a Billboardy jsou díky tomu čistokrevným kriminálním dramatem, ve kterém excelují herci v čele se Samem R. a Frances M. Humoru je zde poskrovnu, ale vyhrocených situací přehršel a má to stejně jako vše od McDonagha filmařské koule. Hlavním válcem, který vás stejně jako mně brzy přivede k druhé projekci, je chytrý scénář, který až do konce a vlastně ani v něm nevyloží všechny karty, což mu sice můžete tisíckrát vyčítat, ale když se nad tím znovu po pár dnech zamyslíte, dojde vám, že je zde vše na svém místě a McDonagh je velmi talentovaný pán. 85% P.S. Já to dvakrát ještě neviděl, ale mám velké nutkání to brzy napravit a své hodnocení možná směrem nahoru poupravit. P.P.S Rockwell je neskutečný.

Scott Cooper se po nenaplněným očekáváním s Black Mass vrací k pomalejšímu storytellingu a poctivé atmosféře tentokráte ve westernovém dramatu Hostiles, které přesně definuje, v čem bude dlouhodobě síla tohoto amerického filmaře. Silné postavy, syrová dobová atmosféra a pomalu a pečlivě odvyprávěná a procítěná story. Můžeme na Amerika nadávat, jak chceme, ale podobně intenzivní filmy se jinde netočí. Nedávno jsem viděl Eastwoodovo Unforgiven a pocitově jsem se u Hostiles ocitl na podobném opuštěném ostrově, kde živáčka potkáte jednou za uherský rok, ale když už se tak stane, tak z něj dvě hodiny neodtrhnete oči. Tahle cesta za poznáním sebe sama má větší koule, než byste přes už z plakátu famózního Balea mohli čekat. 100%

Hitchcock ve svých thrillerech předběhl dobu a představil světu, co je to opravdové napětí. Strangers on Train sice asi nepatří k vrcholům jeho tvorbu, ale sází zde na konfrontaci dvou zajímavých postav, mimochodem dobře zahraných a zapeklitou zápletku s údernou gradací. Navíc vidět cokoliv od Hitche na velkém plátně (děkuji KVFF 2018) je zážitek sám o sobě. Jednoduché, ale úderné. 75%

Když si uvědomím, že Kubrick dokázal tak nadčasovou a nejen v kontextu současné politiky věcnou satiru natočit v roce 1964, nenacházím slova pro jeho genialitu, odvahu, nadhled. Film poprvé vidím 54 let po jeho vzniku a nechápu, respektive chápu vše, ale ani nevím jestli se mám smát, křičet pod tlakem bránice, nebo tiše sedět v koutě a brečet. Sellers je zde dokonalý na tři způsoby, ale ještě dokonalejší je režisérova myšlenka/vize přetavená na celuloid a plivnuta do ksichtu válčením posedlého lidstva. Neskutečně odvážný počin, který rozesměje, zarmoutí a hlavně vám v hlavě zůstane dalších 50 let. 90%

William Friedkin ještě úúúrčitě nepatří do starého železa. Už sice točí tak jeden film za dekádu, ale své řemeslo pořád v ruce má a nevybírá si zrovna tuctové náměty. Killer Joe je tím pravým redneck thrillerem s těmi nejupocenějšími texaskými vidláky s tvářemi v civilu jinak sympatických herců :-). Zajímavá maloměstská story s ještě zajímavějším vypravěčským rytmem a ještě zajímavějším Matthewem v roli zabijáka Joea. Oni tady všichni hrají první ligu, ale ta Mattova postava hýbe událostmi a někdy viz KFB (Kentucky Fright Blowjob) dost odvážně. Čímž se dostávám zpátky k Friedkinovi, který po letech přišel s prvoligově natočenou jízdou, která rozhodně není pro mainstream. Kdepak, na to je to moc ujeté. 85%

Zejména první seznamovací/objevovací polovina poctivě navazuje na McTiearnanův originál, přičemž nekrade, ale nadšeně pomrkává. Nimród Antal dobře zná původní klasiku, a přestože mu Roberto R. nesehnal zrovna oslnivý rozpočet, tak na filmu to méně pozorný divák nepozná právě díky režisérově zručnosti a solidnímu nasazení jednotlivých herců, z nichž u mě boduje drsný Brody a ještě drsnější Alice B. Nízký rozpočet na filmu opravdu moc vidět není, až po chvíli si uvědomíte, že hlavním zážitkem byla půlku filmu atmosféra a poctivě nasnímaní Predátoři, ale s akcí se vlastně docela šetřilo. Na čem se ale šetřit nemuselo, byla druhá polovina scénáře, která měla ušetřit na zbytečné přítomnosti Laurence Fishburna a radši za ty peníze připsat do děje více zapamatovatelných souvislostí, protože málokdo z vás udrží druhý den v hlavě, oč tam vlastně šlo. Dobré řemeslo zbytečně skrblené. 69%