GOREGASM

Já s tím Marvelem asi končím. Nuda, nekonečná nuda, trapné fórky, nulový děj a nezajímaví hrdinové, o záporácích ani nemluvě. Kvantita začíná čím dál více válcovat kvalitu. A v tu chvíli je mi úplně jedno kolik zajímavých herců producenti na dolárky zlákali na minutové cameo. Guardians of the Galaxy vol. 2 se zasekli v bludném kruhu mimózně dávkovaných rockových vypalovaček, rádoby cool humoru a přeumělkovaného vizuálu. This kind of Hollywood fucking sucks a já skutečně nechápu, jak někdo může mít chuť si podobně sterilní paskvil pustit podruhé... 30%

1. série ****(55%) Docela neukočírovaný tvůrčí guláš, který sází na ostrou a hrubozrnou vizualizaci a na přeplácané dějové zvraty a v neposlední řadě na neuspořádanou míchanici hororových témat. Silnou stránkou jsou naopak herci. Mladé hvězdy i filmové, či seriálové ikony drží napětí přes zmíněnou překombinovanost na zábavné úrovni, bohužel jen jednorázového charakteru. Podruhé není třeba vidět. Čekal jsem seriálovou variaci na Amityville, ale postupně se z toho vyklubalo docela nevyspělé rozmazlené seriálové děcko, které kupí motivy vcelku bezmyšlenkovitě a sází více na snahu šokovat, než hororově zmrazit. Škoda, uvidíme v jakém duchu bude pokračovat druhá série. 2. série **** (80%) Asylum už od titulkové scény, která je mimochodem opět jedno velké top notch pokoukání, ukazuje, že se bude na co dívat, a přestože i ve druhé sérii budu opakovat neduhy té první (překombinovanost motivů a lacinost mnoha rozuzlení a bambilión klišé), tak musím říct, že jde o hodně výživný galimatyáš. Epileptická optika tomuhle blázinci sedí, stejně jako velmi kvalitní a trefný casting. Jessica Lange je skvělá, ale třeba takový James Cromwell u mě vítězí. Tvůrci Falchuk s Murphym se opravdu nebojí ničeho, od extrémní brutality po nevyzpytatelné zvraty, často ale neznají zdravou míru a to jejich dílo sráží "jen" do nadprůměrných vod. 3. série **** (85%) Coven rozčtvrtí opět brilantně zvládnutými opening credits,ze kterých běhá zejména ve voodoo části mráz po zádech. Dějově je to zase na dané téma velmi experimentující a nevyzpytatelná houpačka, ale tak nějak jsem si na psokočičkovský dortík Falchuka a Murphyho zvykl, také protože třetí série disponuje potřebnou nadsázkou a není to jen čarodějnická "selanka". Každá nová série AHS disponuje ještě zajímavější hereckou sestavou a třeba takový Danny Huston vyloženě baví. Tahle Americká Hororový Příběh mě začíná bavit víc a víc. 4. série - **** (86%) Doposud nejlepší série, která sice trpí všemi neduhy svých předchůdců, ale na druhou stranu nabídne nespočet bizarních postav. Jinými slovy - total freak show. A to od úvodní znělky po závěrečné titulky. Znovu zopakuju, že je velká škoda, že se tvůrci opakovaně neumí vyhnout jisté naivity ve scénáři a laciných zjednodušení. Hloubku AHS chybí od první série, ale ona americká hororová úchylnost je v celém seriálu všudypřítomná a ve Freak Show dvojnásob. Proto jako seriálový veterán rád přimhouřím obě oči a nechám se unášet bizarními prostocviky dua Murphy/Falchuk i do čtveřice.

Třetí piráti měli být vyvrcholením trilogie a moc jim chtějí být, přestože závěrem potvrdí producentovu nenasytnost a tvůrčí impotenci všech, kteří se na příběhu podíleli. Verbinski tady fakt ujel a kdyby měl rozum a vystříhal všechny ty vzduchoprázdné Deppovy exhibice, a Johhny za to fakt nemůže, a spoustu akční vaty, mohl to být biják jako řemen. Hlavní průser je samozřejmě příběh plný nesmyslných a z prstu vycucaných zvratů, o stupiditě chování jednotlivých postav nemluvě. Nejlépe z toho vychází opět Bill Nighy, jehož Davy Jones má charisma a triky společně s Billyho mimikou dělají zázraky. Verbinski ve své samolibé genialitě natočil úplně všechno, co ho napadlo, ale nic nedotáhl do konce. Ideálním příkladem je závěrečná destrukce lodi, během níž nám měla na zem žuchnout brada, ale my spíše přemýšlíme nad nesmyslností toho, co se před námi děje. Vopruz se mísí se zábavou ve velmi rozhoupaném nepoměru. 50%

Mel Gibson by měl režírovat častěji, protože kdykoliv na režisérskou sesli usedne, tak je se na co dívat. Hacksaw Ridge je příběhem lidského a válečného heroismu a opět by nám měl připomenout, jak hodnotný je každý lidský život a co válka v jakémkoliv rozsahu pro své přímé, ale i nepřímé účastníky znamená. V principech neohnutelný vojín s tváří Andrew Garfielda (zatím jeho nejlepší role) si jde neoblomně za svým, přestože si tím může doživotně zavařit a právě jeho buldočí vytrvalost a vůle nakonec zachrání desítky vojáků, kteří by jinak v marasmu zákopů vydechli dusíce se vlastní krví naposledy. Ano, Mel Gibson dokáže být za kamerou velmi sugestivní, což už nám nejednou dokázal, a tady zejména v bitevní vřavě exceluje a místy mě donutil nedýchat. Ani dramatická rovina, která připravuje půdu věcem válečným, za zmíněnou vřavou nijak nepokulhává, naopak dokáže překvapit překvapivě kvalitními výkony Sama Worthingtona (konečně) a Vince Vaughna (dramatické role mu začínají slušet). Od vynikajícího hodnocení mně bohužel bez možnosti volby odvrátilo z mého pohledu až moc dokonalé počínání Garfieldova vojína při záchraně jednotlivých vojáku. Tomu se prostě nedalo uvěřit. Škoda téhle zásadní a nesmazatelné kaňky na jinak fantastickém a silném filmovém zážitku. 80%

Jen aby se brzy na Lucasovy dvě trilogie nezačalo nahlížet jako na odrazový můstek věcí příštích :-) Ale vážně. Klasika zůstane navždy klasikou, nicméně to nic neubírá na úžasném pocitu, který ve mně zanechal J.J. Abrams rok zpátky a nyní se to samé, i když trochu jiným způsobem podařilo Garethu Edwardsovi. Jeho Rogue je ve světe Hvězdných Válek čistokrevných spinoffem a ukazuje nekonečný směr, kterým se tahle lukrativní frančíza může v klidu vydat. Dodržet je třeba dvě podmínky. Vynikající režisér, kterému do toho nebude nikdo jiný kromě DžejDžeje kecat a neodfláknutá story. Edwards už Godzillou potvrdil, že má nadání pro "velké" věci, a že dokáže být spektakulární i komorní at the same time a to je přesně ten cit, který tato látka vyžaduje, aby se nám to nezvrhlo jen v nezastavitelný CGIfest, ale abychom si rozšířili mytologii Star Wars univerza zase o nějaký ten světelný rok. Vizuálně ohromující, přesto velmi decentně a s citem dávkované, díky skvělým hercům z toho čiší silné charisma a opravdu mne moc zajímá, co bude dál. Tady mají šanci producenti nahrabat jedno malé HDP, ale musí pochopit, že kvalita a vizionářský přístup nesmí nikdy ustoupit jejich živočišné touze po penězích. Takto odvážné spektákly, kór u tak zavedené značky mě vždy zahřejí u srdce a je obdivuhodné jak "jiné" Star Wars měl Gareth Edwards odvahu natočit. 100%

Z Diane jde strach, a jelikož jsem na to koukal sám a při absolutní tmě, tak mi bylo při jejich nájezdech docela ouzko. Dobrý nápad je v Lights Out bohužel nedotažený ve všech myslitelných směrech. I ta atmosféra ve druhé polovině nezvykle krátkého filmu rychle vyprchá, když vlastně pořád pořádně nevíte co, kde a zač. Příběh je zde vyloženě odfláknutý, což je u tohodle bubáka sakra problém. Jako epizoda American Horror Story akceptovatelné, jako celovečerák nikoliv. A herecky kromě dvou dam taky žádná sláva. 40%

A přesně tady si Gore Verbinski začal budovat reputaci režiséra, kterému když dáte volnou ruku, tak ztratí veškeré zábrany a natočí buď megalománii, nebo hodně úzkoprofilový spektákl. Na druhých pirátech je vidět každý investovaný dolar, zároveň ale také Verbinského necit pro zdravou míru všeho a pro změnu velký cit pro detail, díky kterému mu mnohdy tu natahovanou kaši rádi odpustíte. Ono by ani tak nevadilo, jaká příběhová šílenost se tady odehrává, s tím jsme do toho šli, ale některé scény jsou tady opravdu navíc a film díky nim ztrácí často tempo a divák pozornost. Vizuální stránka, a nebavím se tady jenom o CGI, je vymazlená (je vidět, že se nespoléhalo, aby vše jen vygeneroval kompjůtr) a o to dokonalejší je následná symbióza Verbinského režie, Wolskiho kamery a Zimmerovy hudby. Všichni jsme se samozřejmě těšili na chobotničku Daveyho Jonese, kterého Bill Nighy přes megatunu digitálního makeupu zahrál nezapomenutelně a jeho zlosyn přebíjí i eso Jacka Sparrowa, chci říct Johnnyho Deppa. Toho bych ale požádal, příště prosím méně zženštile. Do silného nadprůměru mohl piráty definitivně zlomit mořská bestie, Kraken, ale tady se zejména finální konfrontace Jacka s předigitalizovaným chrupem Krakenovým nevyvedla a monstrum, které nás mělo doživotně vyděsit a již nikdy nepustit na otevřené moře, se mi teď vybaví už jen jako změť chapadel (tady monster designéři zamířili hodně vedle). Větší, větší a ještě větší, hlavně ale zbytečně dlouhé a dramaturgicky nezvládnuté, i když se na to dobře kouká. 70%

Syrovou atmosféru a mordy chválím, stejně jako pod kůži se dostávající hudební doprovod, který někdy kvílí agresivněji, než dámská část obecenstva. Kdyby to někdo natočil nyní a stejně, ubili by jsme ho holí za klišovitost v každém coulu, ale tenhle biják byl jedním ze spoluzakladatelů slasher subžánru, a přestože nejde o takovou kvalitu jako například Halloween, pořád jde o poctivou vykosťovačku, která se moc nepáře s postavami, ale ani s dějem (za to strhávám významnou část hodnocení). Závěrečný twist, respektive cliffhanger se ale povedl a já už natahuju pazouru po druhém díle. 69%

James Cameron převzal štafetový vetřelčí kolík se sebevědomím sobě vlastním a navázal na Ridleyho děsivý vesmírný majstrštyk svým vlastním vetřelčím dynamitem s kadencí, která trhá xenomorfy po desítkách. Precizní a bezchybné napojení na Aliena diváka okamžitě zarazí do sedačky a nechá ho s otevřenou pusou hltat, jak Ripleyová, opět naprosto dokonalá Sigourney, postupně podlehne a kývne na misi, která ji vrhne doslova do vetřelčí jámy lvové. Aliens se stejně jako třeba druhý Terminátor dotýkají dokonalosti, protože od parádního obsazení až po našlapané efekty jde o bezchybný film, ve kterém nemáte čas myslet na nic jiného než na Vetřelce. Cameron je jako vždy těžce nad věcí, nezapomíná na humor, chemie mezi mariňáky funguje na jedničku a Ripleyová svou netykavostí mezi ně hladce zapadá. Gradace snímku vám dá zapomenout na čas v reálném světě a to finále... Fuck me sideways...100%

Verhoeven měl vždycky koule a jeho adaptace Dickova románu, pro mě byla v pubertě jedinečným kinozážitkem a ještě teď nechápu, jak mě tam tatík dostal :-). Nekompromisní zpracování náročné předlohy válcuje i současnou produkci právě tím, že tehdy ještě měli režiséři dostatek volnosti a nebyli tak svázáni producenty a studiem. Paul Verhoeven tak rozjíždí od první minuty adrenalinovou jízdu, kde je pořád na co se dívat, děj uhání ukrutným tempem kupředu a zběsilý Holanďan dostává svému kreditu, kdy brutální násilí prodává s absolutní lehkostí a s naprostou samozřejmostí. To, že v hlavní roli je Arnie, je potom druhořadé, i když nás to všechny těší, dvojnásob když mu krk dýchá přemotivovaný a neméně skvělý Michael Ironside. Kultovka jako řemen a bestiální tvůrčí šablona pro všechny odvážné tvůrce. 100%