crozet

O zpravidla tragických TV víkendech vzpruha spíše nečekaná, děkujeme. Film samotný nepostrádá náznaky chytlavého humoru, jak jej rozšířila vlna krimi komedií od 90. let (jakkoli se jedná opravdu spíše o náznaky). Ve scénáři se sice občas vyskytnou krkolomné momenty a otázky ve stylu "...jak to, že...?" rostou - ale to je jedno.. Pokud se chcete pobavit a vypnout, dejte šanci míru.

Dobře a poctivě sestavená dějová konstrukce a vztahová struktura hlavních postav (papaláš No.1 - papaláš No.2 - papaláš špicl - Dreyman a Dreymanova žena). Oceňuju i volbu látky samotné. Nicméně je zřejmé, že tvůrci museli bohužel myslet na to, aby byl film sledovatelný a přístupný mladším divákům, širokým masám i mimo někdejší DDR či východní blok a vůbec globalizované filmové internacionále.. Tedy fabula o proměně homunkuloidního dělníka moci v romantického hrdinu goethovského střihu je stejně autentická jako kamera Hagena Bogdanskiho, sršící barvami neonů a babího léta vprostřed Honeckerovy éry..

100% za dramaturgii - tekuté a téměř neuchopitelné téma české identity ve svém specifickém dějinném období, navíc točeno za komoušů.. Klobouku dolů! O první republice toho po etnografické stránce reálně víme naprosté minimum, resp. naše schopnost porozumění té době je z principu velice omezená - jsme v lepším případě obětí dějepisných floskulí (a v různých jejich variantách) a látka samotná je velmi složitá. Na hlavní otázky o tom, kdo to "my konečně svobodní" jsme a kam jdeme, v kontextu prvních let samostatné existence po pádu c. a k., budeme včele s historiky odpovídat přerývavě a příliš analyticky ještě dlouho, resp. postupujeme zdařile k tomu, abychom plně neodpověděli nikdy. Ano, to je docela přirozené a není se moc čemu divit, ale ta věčná a obsedantní tendence tak učinit je zrovna v tomto případě velmi silná. No nic. Bylo by dobré přečíst si Vančurovu předlohu, protože mi cosi říká, že můj obdiv by měl spíše patřit jemu. Film samotný pak považuju za velmi zdařilý, plný a konzistentní a zcela poplatný úrovni, neobyčejnosti a rukopisu Jiřího Menzela, jakkoliv jeho režie dialogů občas zakolísá (některé texty Abrhám recituje jako ze čtecího zařízení).

Rozmanitý lidský svět a čas, zkomprimovaný do jedné mezní životní situace - mistrovský scénář a zpracování všeobecně. Film navíc nabývá na hlubokomyslnosti i kontextuálními prvky a symboly (postmoderní moment uspokojení potřeb jde ruku v ruce s vytrácejícím se smyslem života). Po čase, při vzpomínání na zážitek z kina, nenechte převážit "znechucení z naturálního obžerství" - vzpomínejte třeba, když budete mít hlad.

Další příspěvek do hubeného fondu moderní české žánrovky. Snaha a poctivost autorů chvályhodná, stejně tak výprava a stavba příběhu. Fabula s německým okénkem možná spíše filmová než autentická, ale to je podružné. A samozřejmě charismatická hlavní role. Přestože napodobit rok 53 bezezbytku je dozajista nadlidský úkol (na můj vkus nejvíce z kontextu doby mimicky a intonačně vybočovala Soňa Norisová, jinak jedna z bohyní soudobé vizuální kultury), tento pokus považuju za technicky solidní. Horší je to ovšem s autenticitou historickou.. Tento příběh odbojného policejního vyšetřovatele je samozřejmě možný pouze ve filmu (v reálu by byl buď dávno odstraněný nebo by se žádné "revolty" neúčastnil a vezl by se s dobou). Jenže jak zpracovat ve formátu celovečerního filmu (navíc v detektivním žánru, který má vlastní narativní úkoly) dobu natolik komplikovanou, že i její reální pamětníci bývají při vzpomínání s vnoučaty poněkud nemotorní až bezradní...? Historický film, má-li diváka nezabít, proto využívá celou škálu zjednodušení (a bohužel využívá je i samotná soudobá historická věda a její autoři). Je samozřejmě nyní otázka, zda tato míra je ještě v případě "Ve stínu" seriózní.. Vycházím-li z předpokladu, že je lepší alespoň hrubá a základní představa o charakteru doby, na niž se s postupem dekád přirozeně postupně zapomíná (v případě našeho příběhu: bezpráví, nelimitní moc vybrané sociální skupiny, navíc řízené z Moskvy, a její politické policie, despotická mj. finanční opatření atd.), nežli žádná popř. nezájem, autoři Ve stínu svůj úkol splnili.

Dejme tomu celkem zdařilá výprava - závěje sněhu v kopcovitém zalesněném terénu, sníh, kosa, sníh a sníh.. Zbytek ale slabota. Průzkumná hlídka postupuje vpřed na místo určení po odhrnuté lesní silnici ve stylu "Taxi" a vojáci tráví čas přezouváním jedněch zimních řetězů. Pokud zde došlo k navození nějaké autenticity předvečeru bitvy v Ardenách očima nezkušených amerických rekrutů, autoři jej dosáhli leda latentně, opakujíc nezkušenost svých předků, ovšem tentokrát na poli filmového vyprávění o historických událostech. Když nad tím ale přemýšlím, pokud se jednalo o scénáristický záměr ("nebudeme se mazat se studiem nějaké historické situace v americké armádě a fakty vnitřní organizace a vojenství samotného, nasadíme prostě mladé herce do terénu a necháme je zahrát si na vojáky"), je to nakonec asi umělecky ospravedlnitelné. Nicméně toto výše popsané "komorní drama" obecně dosahuje úrovně max. TV filmu pro mládež (bez urážky). Neduhy typu "zlý major" apod. jsou jen mouchy poletující okolo mých uší a očí.

Krystalická varianta francouzského komediálního stylu - bizarní situace, šílená konverzace, předem navolení "slabší", které ostatní nekompromisně ušlapou (ani na cynismus není v tu chvíli čas), občasná fekálka, v neposlední řadě i relativně solidní práce s paradoxy cestování v čase, dále bezvadní herci, kamera a hudba a režisér jako téměř génius, který dokáže svoje lidi vybičovat k permanentnímu výkonu, aniž by se kolo na chvíli zadřelo. Sledujte tyhle filmy (patří sem i mj. Kondomedie nebo Blbec k večeři) s přáteli nebo rodinou - sténání a slzení v křečovém záchvatu smíchu vás více spojí dohromady.

Naprostá klasika, včele s barovou scénou a chlapem v telefonním boxu. Takže naposled: 'Neviděl někdo Richieho?'

Dobrodružný a romantický film v holywoodském stylu, ovšem v originální lokaci podmořských hlubin. Když k tomu přidáte regulérní napětí, relativní nepompéznost, dobrou režii, smysl pro autentično (mj. scéna oživování nebo obsah a forma jednocestné komunikace mezi posádkou a Harrisem a vůbec všeobecně přítomná atmosféra vyskytování se hlubinách uragánem bičovaného oceánu, v neustálém kontaktu s vodou uvnitř) a odmyslíte invariantní momenty holywoodského vyprávění a jednorozměrnosti (které ovšem surové podmínky příběhu v podstatě zlidšťují), jde o skvělý zážitek. Film příjemně kloubí nové holywoodské obsahy s klasičtějším zpracováním, což se ukazuje jako příjemná kombinace.

Chuťovka do divadla v TV? Proč nee. S Trierem má cenu vést plodný dialog, bez ohledu na jeho pózy, protože "...tu naši kocábku posouvá zase o kousek dál...", jak by řekly naše múzy od kumštu, eh.