Veľká žranica

Často som o tomto filme počúval ako o kultovom a kontroverznom a keďže tomu zodpovedá i rozporuplné hodnotenie užívateľov, rozhodol som sa pri premiére na stv2 urobiť si vlastný názor. Keďže pred recenziou svietia iba dve úbohé hviezdy je jasné, ku ktorej strane divákov som sa pridal. Nie nebavilo ma to, dej bol nielen že na hlavu, ale často i veľmi nudný. Nahé baby, ktoré tu pobehovali, boli väčšinou tak škaredé, že vás nebude baviť pozerať sa na nich. Takže o čom to bolo? O partii blbcov, čo nenašli lepší spôsob ako odísť zo sveta len sa prežrať?? Guľka do hlavy to vybaví za sekundu a mohli sme si ušetriť toto zbytočné predstavenie. A existuje toľko spôsobov ako odísť zo sveta... 40%. (25.12.2014)

99% - Marcello Mastroianni, Michel Piccoli, Ugo Tognazi a Philippe Noiret se rozhodnou užrat se k smrti. Společnicí je na cestě je jim Andrea Fereol. Kolem domu, kde se děj odehrává se houfují psi a zlověstně vyjí. La Grande Bouffe je velmi přímočarý film, který ale lze vnímat i jako originální kritiku společnosti, i jako gastronomické porno, a též jako morbidní úlet s veselými narážkami na Poslední tango v Paříži… Záleží na tom, jakou máte chuť, a kolik toho jste schopni (a ochotni) strávit. Dobrou chuť! (05.12.2006)

Nehodlám tvrdit, že věřím Ferreriho slovům o tom, že tohle jeho půvabné nestárnoucí dílko v sobě opravdu nese nějaké závažné poselství, a že sleduje nějaký vyšší cíl, než "jen" pobavit diváka. Nicméně leckterého dušezpytného jedince může vskutku přimět k zamyšlení nad 'otázkou života, vesmíru a vůbec'. Já si například vzpomněl na Klímova památná slova "člověk jest jen jitrnicí naditou hovny". Poprvé a naposledy jsem Velkou žranici viděl před dvaceti lety v pražském Ponrepu a vryla se mi do paměti tak dobře, že jsem až dodnes necítil potřebu zkouknout ji znovu. Ale stalo se a pobavila mě ne méně než poprvé. Ať už chtěně ("Když nebudeš jíst, neumřeš."), nebo nechtěně ("Pane, vy jste Arab?" "Nejsem, neboj se.") (ach, kde jsou ty blažené časy, kdy Arabové byli v Paříži raritou). Ovšem nejvíc jsem se nachechtal při stejné scéně jako kdysi v kině: Ugo futruje do hekajícího, nafouklého, OBLUDNĚ PŘEŽRANÉHO Michela pyré, zatímco Philippe ho povzbuzuje k polykání slovy: "Představ si, že jsi malý hladovějící Ind v Bombaji." Tak takovýhle humor já můžu! Skvěle natočeno, skvěle zahráno, překrásná ústřední melodie (Philippe Sarde). Minimálně 90%. (14.12.2016)

Fuh... Buď kritika večne nenažranej spoločnosti, ktorá sa čoskoro bude brodiť hovnami, alebo čistá úchylná dekadentná exhibícia? Každopádne to z nejakého zvráteného dôvodu celkom bavilo. Hádam to bolo tými uletenými hereckými výkonmi... Ale to nič nemení na fakte, že tento kúsok asi nebudem nikdy nikomu odporúčať :) (27.05.2013)

Všechny čtyři herce považuji za své oblíbené, zvláště pak Mastroanniho a Tognazziho. Všechny čtyři obdivuji za to, že přijali roli v tomto filmu. Co tím vlastně mělo být řečeno nevím a zdá se mi, že mám čím dál tím míň trpělivosti sledovat takovéto výplody . Tohle neuspěje jako kritika doby a vlastně jako kritika čehokoliv. Některé scény měly něco do sebe - takový divný druh humoru nebo čeho a prostředí vily a zahrady bylo poměrně magické, ale užrat se je dost hnusný a dost zdlouhavý způsob sebevraždy, hlavně pokud k ní nevede žádný zásadní důvod a tuhle sebevraždu sledovat je vlastně jakýsi očistec nebo možná skoro předpeklí. (09.04.2011)