crozet

Dobrý film, který vyniká svojí vyvážeností, výrazovým minimalismem a celodějovým zaujetím; navíc bezvadná rehabilitace Kim Cattrall. Filmy tohoto pána mám rád.

Film má několik rovin, které je třeba posuzovat odděleně, protože bohužel ne ve všech bylo dosaženo solidní kvality a záměru tvůrců. V tomto smyslu je kamenem úrazu patrně scénář. Výborně rozehraná zápletka...Následuje přesun do exotického prostředí...Zde kafkovské sevření jeho neutěšenými podnebnými a životními podmínkami, bizarními postavami (opicí počínaje, strážcem vstupu do baru konče), neustále přítomnou nejistotou, pocitem, že ONI (kdo?) O MNĚ VĚDÍ (co?)...Na tomto základě se rozehrávají další kafkovské vstupy (a la špikovací nůž v kuchyni), mezi něž mj. patří snová kráska, kterou lze získat (ano, jako ve snu nebo když FK vypráví), zákeřný komplic, nedůvěryhodný boss a jiné dusivě ambivalentní bytosti, jež vás všudypřítomně obklopují (domorodci nebo tahači za nitky? oběti nebo štváči? nevědomí nebo cynicky vychytralí? spojenci nebo zkázonosní spiklenci?). Potud dobré a vysoce potenciální, podpořeno výbornými herci (Skarsgård, Dillon, Depardieu, domorodci). Roztáčející se dějová vrtule je ale nezvládnutá - kompozičně i režijně - a ze scénáristického hlediska ji lze považovat za nedodělek, natočený patrně ve spěchu a pod časovým tlakem. Jako eventuální rehabilitace těchto záseků pak asi nepostačí jakoby nalepený a skoro parodický happy-end, byť po něm jinak každý skrytě nebo otevřeně toužíme.

Vážení přátelé, zkusme se o tomto snímku bavit v roce 2012, mimo kontext mediálně zesílené pozornosti vůči Melu Gibsonovi (o jehož podivnosti, kterou započal dozajista již před svým umučením, jinak samozřejmě nepochybuju). Pokud tedy odhlédneme od osobnosti tohoto pána (resp. se na ni alespoň dočasně vykašleme), máme před sebou nádherný film z krajně exotického prostředí, zpracovávající exotickou kulturu, o níž toho upřímně moc nevíme (zapomeňte na knížky, učebnice a lidovou slovesnost a pomyslete na autenticitu svého povědomí), a to vysoce sugestivním a řemeslně kvalitním způsobem ve výpravě i zobrazování. Už jenom tyto jmenované kategorie postačí k produktivní obhajobě. Než se dostaneme k negativům (jak to tady máme všichni nejraději, že?), můžeme ještě chvíli pokračovat - osobně totiž tento film považuju za úspěšný i mimo kontext jeho exotických specifik. To, co zde top-přispěvatelé shrnují do pejorativní zkratky "brutalita" apod., je posuzováno poněkud zploštěle a bez dostatku pozornosti, přičemž právě v této na první pohled mrzké kategorii spatřuju další významné benefity Apocalypta. Patrně se shodneme, že centrem opravdu náročných scén je přepad vesnice a "pobyt" ve městě. Obě pak spojuje vysoký stupeň autenticity sdělovaného, byť velmi odlišného obsahu - na jedné straně osobní tragédie v podobě paniky, smrti nebo utrpení vlastního či těch nejbližších, zážitek nejvyššího stupně traumatu a na straně druhé zobrazení traumatu navyklého a dlouhodobého, sociálně tráveného, s bonusem vpravdě odpudivé ceremonie a jejího senzuálního společenského kontextu.. Jenom krátce, ať mě už huba a hlava nebolí k jednomu i druhému. Základní obrazy ve městě diváka opravdu dostatečně vtáhly do atmosféry této společenské hrůzy (od chudoby, porobenosti a bezvýchodnosti obyvatel okrajových "čtvrtí", přes hysterii davu publika, zachycení programu a samotného průběhu ceremonie až po psychologický efekt čekatele na vpravdě nezvyklou smrt). A co se onoho prvně zmiňovaného neštěstí týká (přepad vesnice), jsem si jist, že jeho popis a sdělnost bude dozajista interpretovat různě student FAMU vs. mladý otec jakéhokoliv povolání. Pátá hvězda chybí (příběh sklouznul do romantizujícího dobrodružného filmu se vším všudy - tedy i s úlevou diváka, který je po tom všem rád za strojový happy-end podobně jako za odpuštění, a true-blood-ismus, což všechno poněkud nekonvenuje s vývojem i všeobecnou atmosférou filmu; i zařazení příjezdu dalších brutalistů z dalekého východu bych nepovažoval za uměřené, nutné a jakkoliv rozvíjející, jelikož toho vážného a těžkého pro oči i hlavu už opravdu bylo dost). Ale to nevadí.

Pro dvanáctiletého kluka v socialistických 80s výborně strávený víkendový podvečer v kině (bez popkornu, coly a jiných kbelíků), s bráchou nebo kámošema ze třídy.

Film trpí rozbujelým syndromem přetrženého kotouče v promítačce (optimista by řekl něco ve smyslu "...tempo, kvalita a obsah narace většiny příběhu není kompatibilní s tempem, kvalitou a obsahem narace jeho závěru..."). Useknutý a odfláknutý závěr je naštěstí nemálo vyvážen mistrným režijním zobrazením psychologie neštěstí a paniky optikou obyčejného fotra. Navíc řekněme, že Tom Cruise je dobrý herec.

Totální a všeobecný rozklad základních filmových kategorií, vyprázdněným obsahem scénáře počínaje, ignorantskou režií konče (o někdejším kouzlu, originalitě a sociologickém přesahu seriálu raději nemluvit..). Nestává se mi to často, ale i doma v televizi jde o naprostou ztrátu času - radši třeba umejte nádobí nebo vynípejte žmolky peří z rohů cejch před praním.

Kurz hovorové češtiny a rétorického bankrotu, diletantský scénář s orgasmem veselého dialogu na závěr. A o kvalitě a obsahu reportáží se mluvit už opravdu nemusí. No, není to film, takže nač ty silácké řečičky, že? Aspoň jsem dostal příležitost se vyřádit..

Všeobecně poněkud neoriginální příběh, ovšem s mnohými přednostmi: 1) herecká i dialogická autenticita (za pozornost stojí všichni protagonisté jinak vlastně docela komorního snímku); 2) scénáristický i dialogický minimalismus a klasický hrubý narativní střih; 3) silný a naléhavý zážitek; 4) vzpomínka na raná 80. léta, jejichž filmový rozměr a atmosféru lze narozdíl od toho hudebně popového považovat za svébytný a inspirativní.

Viděl jsem párkrát a po dlouhé době se u TV náramně bavil. Nicméně ve scénáři (hlupák, tlučhuba a neschopa v jednom cestuje po světě a zažívá standardní turistická dobrodružství) nám to kapku eticky hapruje: nepokryté zesměšňování bližního (byť poněkud méně disponovaného) dle cynického komerčního diktátu jednorozměrného vesmíru "Sledovanost, potažmo prodej" na jedné straně vs. "ukazujeme světu a hlavně sobě, jak přízemní, povrchní, neznalí, ochablí a všeobecně zdegenerovaní my Britové jsme, čímž podněcujeme vlastní obnovu a kdoví jestli ne obnovu všehomíra.." na straně druhé. No nevím, nakonec i ona 'druhá strana' kapku zapáchá alibismem, že..? Každopádně chcete-li se dobře zasmát (zbaví-li se člověk sebedestruktivího sentimentu, o co jiného vlastně při konzumaci TV jde..?), Idiot Abroad, z ranku ostrého-ostrovního humoru, je řešení, které mohu leda doporučit.

Ne, že bych byl znalec soudobého českého filmu, každopádně troufám si říct, že toto a TAKHLE zde v současnosti nikdo moc netočí a radši se věnuje nezávazným a často povrchním látkám, nestydům, "o čem muži sní" nebo co.. Značný žánrový svéráz (samozřejmě spolu s velmi solidním zpracováním samotným) tak docela vysvětluje úspěch Pout v oblasti oficiálních filmových cen. K filmu konkrétně? Dle mého bravurní filmový scénář, sejmutý profesionální kamerou a spoutaný profesionální režií. Zajímavé (byť depresívní) téma psychologie a praxe totalitního režimu v ČSSR autor zpracovává skrze závěr kariéry jednoho objektivně vyšinutého dělníka moci, což ovšem celý film jaksi posouvá mimo určitá (alespoň má intuitivní) očekávání. Tragické období poslední dekády komunistické totality je zde totiž ve svém sociálním rozměru (a tedy široké tématické sdělnosti) víceméně redukováno na psychologický detail morální i psychiatrické vyšinutosti poněkud ne-řadového člena StB, již konfrontuje nejen s obyčejným okolím (manželka, oběti, většinová společnost jako taková), ale i s okolím uvnitř příslušné organizace. Takto specificky kotvený příběh má proto zvýšený divácký potenciál u generace minimálně dotčené komunistickým marasmem nebo v zahraničí (resp. k jeho shlédnutí není potřeba natolik specifického předporozumění diváka) a osobně jej vnímám jako Špačkův elegantní způsob, jak scénáristicky vybruslit z komplikovanosti příslušného dějinného období, má-li být dosaženo silného příběhu s jasným začátkem a koncem, divácké snesitelnosti a atraktivity a dostatečné autenticity. Každopádně když odhlídnu od těchto myšlenek, nemám než slov chvály. Taky mám obavu, aby se tento náš enfant terrible do budoucna autorsky poněkud nevyčerpal, byla by to škoda.