crozet

Výtvarný génius, démon zobrazování hranic fantazie a nespoutaný smysl pro humor a nadsázku v kůži benevolentního chlápka v letech, jehož štědrost lidská i scénická je nevídaná, to je pro mě Terry Gilliam a tak se dívám na jeho filmy. Pravda, příběh mírně slátaný a režijně už to mistr taky kapku chladí (nebo se stárnoucím zrakem a nohou lecos přehlídne), ale u něj mi to prostě nevadí a patrně se už nezměnim. Proč? Protože tě mám ráda:)

Trošku soustruh (příběhová konstrukce a Hawkovo zpracování role), ale v principu lze doporučit. Zmíněný handicap vyvažují alespoň tři věci - jednak autentické ztvárnění atmosféry opravdového a rozvíjejícího se průseru a souvislého pocitu viny, jednak plastická mapa sociální psychologie sourozenců rozdílného věku a jednak... P. S. Hoffman, nejen jako obligátní konec dopisu.

Jedno z literárně vděčných témat - vztah otce a syna, potažmo psychologie prvorozeného, a jeho/jejich složitost a vývoj - zasazené do kontextu organizovaného zločinu ve stylu hry Mafie a hollywoodské velkonarace. Ať upřednostňujete cokoli z uvedeného, Road to Perdition za to budete moci pochválit. Pokud se budeme bavit čistě o filmu (a klasickým pseudokinematografickým jazykem), jeho základní kategorie (režie, kamera, střih, hudba, herci, výprava) dosahují vysoké kvality. Narativní zkratky (prověřené symbolické obrazy, výmluvnost a prefabrikovaná dějová kompozice) jsou holt v ceně...

Oceňuju vůli vypořádat se s poměrně nelehkou filmovou látkou (jak vypovědět o historické události, poučit a zůstat divácky snesitelný?) a společenský benefit, který film přináší. Film samotný vychází ze solidního a nosného scénáře, režie jako hlavní pojivový prvek, vedení herců a nejvýše odpovědný činitel více než zdařilá, výprava jakbysmet. V takové atmosféře je pro mě celkem přípustné přimhouřit oko při některých narativních zkratkách a poněkud odhaleném řemeslu "filmové" licence (kamarádi dozorci, podivní to kumpáni; postava velitele českých četníků apod.).

Pan Raimi je schopný, kreativní, celkem originální a sympaticky důkladný horrový specialista (resp. vizuální stránky a střihu tohoto žánru), všechna čest. Ovšem alespoň v tomto případě by bylo patrně lepší, kdyby se této úlohy (a zvlášť v její solidní úrovni) držel a režii přepustil někomu řemeslně zdatnějšímu - a mohlo by jít klidně o průměrného režiséra, to je jedno. Raimiho režie zkrátka bohužel uhnětla nekonzistentní snímek, složený z různých, některých vpravdě bezvadných, scén, pospojovaných jehlou různé teploty.. Přestože se často pečlivě věnuje vykreslením jednotlivých postav, často nakonec balancuje mezi autenticitou a povrchností/homunkuloidností jejich zobrazení; totéž se týká i příběhové cesty. Je to škoda, protože dochází k určité nejednotě mezi Raimiho mnohými solidními vklady (ekvilibristika hnusu truchlivé cikánky - živé i mrtvé - apod.) a celkovým vyzněním na výstupu, které výslednou hodnotu sráží. Přestože v poslední scéně Raimi lecos zachránil (další kvalitní vstup, nicméně separátní povahy..), spolu s prezidentem Klaunem nesnesitelně kňourám: "...Nnnnnnevím nnnnnevím, jestli to bude stačit."

Slušná akční a otcovsko-manželská autenticita po většinu metráže. Škoda, že od cca poloviny jde slibně rozehraná fabula a její důvěryhodnost kvalitativně do kopru (ať jde o celou škálu dějových zkratek a nonsensů nebo zkarikovaného deus ex machina v podobě afroamerické policistky). Jako by si při natáčení předali štafetu dva velmi odlišné produkční týmy.. Nicméně strhující námět a místy nadprůměrné akční momenty udrží pozornost až do konce.

Vzpomínám na dětství a cosi mi říká, že akce, na kterou investoři jednorozměrně vsadili, by film nepovýšila na průměrnou úroveň ani u jedenáctiletých kluků. Nenechte se vzrušovat tímto brakem jako nějakou eschatologií filmu. Jde pouze o diletantismus a zbabranou showbusinessovou investici. Profesor Bláha by to označil za nepoživatelný amaroun.

Po formální stránce bezchybné - profesor žánru, nedostižný přepisovatel komiksové narace do té filmové (a bez speciálních grafických technik, jazykem čistě filmovým). Zbývá ještě druhá půlka burského oříšku - obsah.. Zde uplatňuji už poněkud subjektivní kritéria a konstatuji, že vydržet do konce se mi podařilo s velkým vypětím sil.

Nezvyklé zpracování klasického televizního žánru, ve kterém v jeho dějinách promluvili natolik odlišní performeři jako Andy Dalziel, Schimi z Duisburgu nebo major Kalaš. No a teď to máme okořeněné kamerovými filtry, poutavou výtvarnou stránkou a severošvédskými reáliemi. Ta deprese a bezvýchodnost je sice prvoplánová, uměle konstantní a navíc docela otravná, ale spolu se všemi ostatními prostředky vytváří konzistentní celek, doklad řemeslné bezvadnosti a racionality. A vůbec - je to přece televize..

Naturální sociologická sonda do soudobého českého školství, rozkladu instituce rodiny a 'hlubin adolescentní študákovy duše' v reáliích pozdně moderního velkoměsta (nabízí se nějaké to klišé, že Ladislav Pešek a spol. by se asi divili, ale to zdaleka není správné a přesné). Patrně pro výše zmíněná témata, jež si tvůrci zvolili, se místy neubráníte vpravdě mrazivým pocitům. Film tak solidně balancuje mezi sarkastickou komedií a brutálním dramatem. Za povšimnutí stojí bezvadný výkon J. Mádla, dále Holubka, Bydžovská a Schmitzer (horší už je to u Matonohy a Šteindlera). Jedním dechem pochvala za režii, která drží film ve všech základních ohledech pohromadě.