strachon

Přiznávám, že inspirační předlohu jsem (zatím) nečetl. Vizuálně je dílo pojaté dost velkolepě a líbivě. Příběh a jeho vyprávění je trochu nevyrovnaný, ale světlá místa to táhnou nahoru. Některé linky vzbuzovaly velké naděje, aby byly následně jen tak zašlapány do země ("U soudu jsem možná lhal."), jiné naopak nad očekávání příjemně překvapily (Biltonův bratr Úsvit). U Lou Llobell jsem byl v některých chvílích trochu rozpačitý nad dojmem, že dělá zbytečně hysterické scény na osobu, která si jen tak tiše počítá prvočísla. A poslední díl mi vším tím svým až násilným dovyprávěním příběhů přišel jako něco, co bych raději viděl jen v několika záběrech závěrečného "v příští sérii uvidíte". I tak ze seriálu převažuje dobrý pocit, mimo jiné proto, že je založený na dobře vymyšleném světě a úvahách, spíš než jen na bezduché akci, která v něm byla (naštěstí?) slabší složkou.

Nedá se při hodnocení vyhnout srovnání s Vorlíčkovou Popelkou ze 70. let. Tato je určitě jiná, je novější, je možná míň hravá a laskavá, je trochu temnější, humor v ní přítomný je možná méně elegantní, je řekl bych přímočařejší a malinko hrubší. Ale není to nutně špatně, je to prostě odlišnost od toho, na co jsme byli zvyklí s "Libuškou". Určitě stojí za to vyzdvihnout severské prostředí s dostatkem sněhu a krásnou krajinou, která pohádce sluší, včetně polární záře. Triků a umělotin je docela poskrovnu, což není na závadu, aspoň to vynikne proti disneyovkám. Jen je škoda slabšího hereckého projevu hlavní představitelky, která působí trochu strnule a hned od začátku až moc princeznovsky líbivě, vytrácí se pak trochu to kouzlo proměny. Z macechy se sice stala ještě větší potvora, než na jakou jsme byli zvyklí, zato nové rozpracování postav její dcery Dory i obou princových přátel a dalších lidí na statku je osvěžující. Celkově se pohádka líbila a předčí mnohou českou pohádkovou tvorbu z posledních let. A jednu hvězdičku navíc si zaslouží přidat už jen natruc škarohlídům, kteří se nedokážou vymanit ze staromilského poblouznění Vorlíčkovým "národním pokladem" nebo mají potřebu dávat na odiv svoje pohrdání "progresivistickým genderistickým multikulti". ;-)

Základní myšlenka vytvoření "bezpečného domova" je fajn, přehlídka historie amerického sitcomu mě vlastně dost bavila, spolu s očekáváním, co se z toho nakonec vyklube. Takže až po sedmý díl jsem byl spokojen. Poslední dva mi bohužel moje natěšení dost rozhodily, zklamalo mě zahození obou hrdinek z vnějšího světa v provedení Kat Dennings i Teyonah Parris - obě podle mě měly našlápnuto na větší význam v závěrečném rozuzlení. A jakkoli mě bavila i postava Agnes (Kathryn Hahn), podobně jako i Pietro (Evan Peters), výsledek mě u nich spíš zklamal. Samotný Vision nakonec nijak neurazil. Ale pojetí osmého dílu jako až příliš poirotovské vysvětlování taky nenadchlo. Takže výsledkem jsou tři hvězdy.

Jasně, bylo obtížné se oprostit od porovnávání s knižní inspirací, na druhou stranu mi v tom pomohlo, že jsem ji četl už poměrně dávno. Punková stylizace mi dost rušila iluze a daleko radši bych se těšil z nějakého prostředí věrněji připomínajícího Pratchettovu původní Zeměplochu. Ale když se na to dívám jako na samostatné dílo, které se nesnaží "realisticky" napodobovat, nýbrž jen využít pár (roztomilých) odkazů ke svému ctěnému předobrazu, vlastně mě to nijak neuráží. Nevadí změna genderu některých postav, nepotřeboval jsem z toho mít "sausage party". A Jo Eaton-Kent coby Pleskot je vlastně super, přestože zpočátku jen tak postává ve stínech výraznějších a sledovanějších členů a členek Hlídky, nakonec se projeví jako velmi výrazná osobnost, která jenom potřebovala dozrát. Nevadí ani odlišný vývoj těch postav nebo způsob, jak s nimi bylo pracováno v rámci příběhu. Samotný příběh, také inspirovaný Pratchettem, i když rozhodně ne otrocky kopírující, vlastně docela držel pohromadě, i když slabší místa se v něm našla. Rozhodně se tvůrčímu týmu podařilo podržet vtip a docela i laskavost Prattchetova díla, i když třeba v trochu jiné formě a jinak, než by se čekalo. Takže i když to pro mě nebyl žádný vrchol, určitě ani vyložená slabota nebo zklamání.

Dobré herecké obsazení, slušná atmosféra překonávající klasicky béčkové filmy nebo televizáky. Na kriminálku je to ale málo napínavé a zamotané. Pozoruhodné je prostředí, v kterém se příběh odehrává (a také ve skutečnosti odehrál, i když samozřejmě nejde ani zdaleka o realistický dokument). Vzhledem k některým charakteristikám filmu je pochopitelné, že nakonec nepůsobí nějak zvlášť kontroverzně ani provokativně, tlačí se do mainstreamu. I když kvalitou přece jen zůstává pozadu, především psychologie postav a jejich motivace není moc rozpracovaná, působí zkratkovitě a trochu i šablonovitě. P. S. Přidávám hvězdu navíc - tu ze zadku Brenta Corrigana. :)

Knižní předlohu jsem četl už poměrně dávno, takže jsem si vybavil jen základní postavy a celkový dojem humoru a hravosti, včetně skvělého překladu Jana Kantůrka. Od seriálu jsem tak měl vysoká očekávání, která ze zpočátku úplně nedařilo naplnit. Ale přece jen se to rozjelo a ve výsledku jsem spokojen, i když bych si dovedl představit vyváženější uspořádání celého příběhu a flashbacků. Skvělé jsou obě hlavní postavy Azirafala a Crowleyho, baví mě i hudba, samozřejmě hlavní zápletka a spousta jednotlivých hravých vtípků (které bohužel někdy zanikají). Slabší je ta nevyváženost, kdy roztomile vtipné scény střídají nudnější pasáže nebo až trapné chvilky. Možná to bude chtít vidět ještě jednou nebo dvakrát a najít si v tom i ty zaniklé hříčky.

Zajímavá myšlenka, pěkné vystižení atmosféry a krásné prostředí, skvělé herecké výkony. Sem tam podivný střih. A při tom, jak je vývoj příběhu vlastně pomalý a s dostatkem prostoru, jsou některé motivace a dějové zvraty trochu zkratkovité a nesrozumitelné. Ale celkově pěkná podívaná.

Zatím asi nejfilmovější marvelovka. A vlastně i nejmíň naivně komiksová. Není to - možná překvapivě - tolik o tom jednom superhrdinovi, kolem kterého jako by se točil celý svět, ale mnohem víc je to i o všech těch osobnostech kolem. A ani hlavní zloduch vlastně není vůbec bez sympatií.

Příjemné překvapení. Čekal jsem slaďák... a byl to slaďák. Ale opravdu pěkně udělaný, vizuálně rozkošný a příjemně zahraný. Jenom bych vyměnil Britt Robertson s Colinem Egglesfieldem. Ona by ve svých 27 letech mohla (v druhé části, kdy ze sebe shodí úvodní školáctví) tomu údajně 16letému Gardnerovi hrát tetu. Zatímco Colin i při svých 44 letech pořád vypadá skoro jako Gardnerův starší brácha spíš než jako táta.

Velmi pěkně zahrané, působivá atmosféra a mohl by to být moc dobrý film, kdyby neměl takové díry v logice konání postav. Výsledný dojem je tak trochu nesrozumitelný.