strachon

Jedna z výraznějších sérií. Sice oproti předchozím moc nerozvíjela příběhy ostatních postav a soustředila se prakticky jen na ústřední dvojici, ale zato se celkem dařilo udržet ten příběh napjatý a působivý a zároveň docela uvěřitelný, bez příliš zkratkovitých zvratů. Ostatně ty ostatní příběhy už se z velké části odehrály právě v předchozích dvou řadách, i když třeba Magnus a Mahdi zde působili jako účelově přidané figurky čistě jen do počtu, což byla škoda. Každopádně vývoj mezi Isakem a Evenem stál za to.

První řada byla asi o něco hravější, vtipnější, tady se i trochu víc zvážnělo. Studie vývoje vztahu Noory a Williama/Wilhelma stála za to.

Je mi líto vloženého úsilí. Téma možná mohlo mít nějaký potenciál, ale jako film je to mdlé, nudné, slabé. Úroveň televizáku z 90. let. Herce mám rád, ale tohle dílo mě nijak zvlášť nenadchlo.

Svěží severská verze středoškolských comingoutových romancí, velmi účinně ozvláštněná napětím mezi prostředím královské rodiny a prostých lidí s jejich běžnými problémy. Sice jde vlastně o tuctové klišé jako z Popelky, ale tady působí právě netuctově a nenásilně. Skvělá dynamika vztahů a vývoje postav, civilní dialogy bez hollywoodského patosu a hysterie, příjemné prostředí a úžasní herci, obzvlášť Edvin Ryding na svůj věk.

Oproti první řadě mi ta druhá přišla víc roztříštěná, střídá se tam víc jednotlivých scén bez jasného směru vývoje, jen tak se pinká sem a tam. Nutno uznat, že Stormfront (Aya Cash) je dokonale protivná, Lamplighter (Shawn Ashmore) vzbudil určité naděje, které bohužel vzápětí pohasly. Při vší té pozornosti, která se věnovala opětovnému vzestupu Deepa (Chace Crawford), jsem si od něj ve finále sliboval trochu víc. Ale celkově je to pořád dost vtipné, dost chytré a (bohužel) taky dost krvavé.

Je to chytré, je to vtipné, je to i mrazivé. Škoda té místy až surově "vypiplané" krvavosti, ale asi to k tomu taky patří. Každopádně je to příjemně originální a kvalitně zpracované osvěžení superhrinského žánru.

Přiznávám, že jsem byl zklamán. I když za to do značné míry mohla moje vysoká očekávání, natěšení i předběžné nadšení z traileru. Ralph Fiennes hraje dobře, Rasputin Rhyse Ifanse rozhodně nebude zapomenut, akční scény i pár dalších nápadů navíc nenechají člověka se nudit, ale celkově je to všechno zasazeno do příběhu, který jaksi... neurazí ani nenadchne. Roli Harrise Dickinsona jsem si přece jen představoval o něco víc po vzoru "jedničky" v úloze nadějného agenta-novice, Gemma Arterton příjemně překvapila, zatímco Matthew Goode vyloženě zklamal, Tom Hollander ve své trojroli aspoň trochu pobavil (řeč je o jejich postavách samotných, ne o hereckém výkonu). Celý ten slepenec pohromadě prostě nefungoval tak dobře, jak jsem pln nadějí doufal.

Nelze se vyhnout srovnání s Mandalorianem, už proto, že poslední tři díly se výrazně navrací právě k němu, jak množstvím postav včetně titulní, tak i prostředím a atmosférou. Vlastně jako kdybychom si jenom na první půlku série odskočili z Mandaloriana do boční linie vysvětlující Fettovo zmrtvýchvstání a pak se zase vrátili ke starému dobrému příběhu dvojice Mando & Grogu. Jenže i ta je stále spíš jen slabším odvarem původního Mandaloriana. Ne že by tu nebyly zajímavé nápady, ale některé zápletky a scény působí až příliš naivně, a to i na poměry Hvězdných válek. Jinak je vizuální stránka pěkně zvládnutá, ale příběh ani postavy zas tolik nezaujaly. A oproti Mandalorianovi toto dílo zaostává ve vtipu i roztomilosti (a taky v hudbě, byť těžící z Göranssonových motivů, ale prostě slabší).

K seriálu jsem se dostal vlastně náhodou skrz soundtrackové album s hudbou Philipa Glasse. Ta je spolu s vizuální stránkou asi nejvýraznější a nejhodnotnější součástí seriálu. Předlohu jsem přitom neznal. Základní myšlenka je hodně zajímavá a dala by se rozvinout do velké šířky. Tady na ní vznikl příběh, do značné míry epizodní, a přece vzájemně propojený, který je v některých momentech hodně silný. Působí ale poněkud nesourodě, nevyváženě, jednotlivé epizody se výrazně liší jak svým vyprávěním, tak i mírou použití mysteriózních a sci-fi prvků (a logiky, která místy pokulhává). Pomalé tempo dává vyniknout poetice hudební i vizuální, jen někdy se vleče až trochu moc. Dobře se pracuje s tím, jak se v jednotlivých epizodách představují nejen postavy, ale i zdánlivě drobné detaily, které se někdy později znovu připomenou a třeba i dostanou víc prostoru a obšírnější vysvětlení. Příběh navíc zůstává komorní, v každé epizodě se zaměřuje na jednu nebo dvě postavy v podstatě jen ze dvou rodin a všechny ty sci-fi prvky vlastně jen poskytují impulz k prožití bytostně lidských osudů a témat. Lidé vesměs zažívají životní ztráty a vyrovnávají se s nimi... Jo a robot je neodolatelně roztomilý jako Číslo 5. Cole (Duncan Joiner) by pak klidně mohl být takový nový David.

Velmi působivý a vtahující film. Stísněné prostory restauračního zákulisí umocňují a samy symbolizují tu stísněnost, s kterou doléhá na šéfa kuchyně velké množství okolností, které se na něho valí a člověk má skoro sám pocit, že nemůže dýchat pod dojmem té tíhy. Všechny vedlejší příběhy a drobné odbočky, které se na place odehrávají, mají nějaký svůj smysl, nepůsobí jen tak zbytečně nebo samoúčelně. A klidně by se mohly rozvinout ještě víc, kdyby to mělo mít dvojnásobnou stopáž nebo vyjít na minisérii - stejně to působí dojmem, že by bylo co rozehrávat, že je tam spousta materiálu ke zpracování. Snad jen ten úplný závěr byl na můj vkus až trochu moc vyhroceně zkratkovitý. I když bylo jasné, že to k němu může dospět a že se vlastně stává jediným možným východiskem z toho všeho, bez jakékoli alternativy.