strachon

Seriálu prospěla emancipace od bezmála 70 staré knižní předlohy - pokud má vyprávět vlastní příběh, nechť ho vypráví dnešnímu publiku, další white man sausage party nepotřebujeme. V tomto ohledu tedy za jedna. Slabší je samotný příběh, jeho místy až prostinká pohádkovost, či snad nepromyšlenost. Velkou slabinou je obsazení, protože některé postavy prostě postrádají charisma a těžko si je oblíbit. Nejcitelnější je to asi u elfů, přičemž Galadriel (Morfydd Clark) připomíná jakýsi promarněný pokus o Johanku z Arku. Napak nejlépe a nejživotněji asi působí trpasličí manželský pár a trpasličí humor je prostě k pomilování. Na vizuální stránce je spousta investovaných peněz znát, takže neurazí, ale přesto si člověk občas nemůže odpustit myšlenku, jestli se tak zásadní události pro celé země a kontinenty dějí opravdu mezi tak malou skupinkou lidí/tvorů - jako by celou populaci chluponohů tvořila jedna 20členná skupinka a epická bitva o budoucnost Jižních krajů probíhala mezi stovkou skřetů a 50 osadníky ze tří vesnic s asistencí 50 královských kavaleristů.

Nenáročný a nepříliš invenční film, který není nijak výrazný, i když má své zábavné chvíle. Tom Holland je zase za sympaťáka, který to vylepšuje, ale jinak člověk má pocit, že snad všechno už tu bylo.

Jasně, na Naomi jsem prostě starej. Je to teenagerský seriál, jehož cílovka by asi měla být v letech těch středoškolaček*áků, co to všechno prožívají. Až na to, že se vší tou naivitou (a lacinými triky na úrovni stařičké televizní Hvězdné brány nebo Star Treku) to v dnešní době může zajímat možná tak děti do deseti let. Celkově je to prostě slabé, a i když bych ocenil upřímnou snahu představitelky titulní role (Kaci Walfall, která občas vypadá i na 30, přestože jí při natáčení bylo sotva 17 let), zajímavý projev jejího mentora Deeho (Alexander Wraith), opakovaně vtipnou Annabelle (Mary-Charles Jones) a pár drobných radůstek, jako je střídání účesů a celkové vizáže Naomi nebo odzbrojující úsměv nadšeného ufonologa Jacoba (Aidan Gemme), prostě to na nějaký lepší divácký zážitek nestačí.

Invenční (i když to se odvíjí už od předlohy), vizuálně pěkně udělané. Některé postavy zaujmou více, zatímco jiné postrádají charisma. Příběh se odvíjí dost nesourodě a některé linie jsou jen slepá ramena řeky, rozvádějící vodu do šířky a ztrácející se v lužních lesích jakoby bez účinku, ovšem zavlažující seriál uspokojujícím dojmem, že si s tím někdo pěkně vyhrál. Takže ano, celkově stojí za to i při té nevyváženosti.

Přiznám se, že jednotlivé hlavní postavy od začátku postrádaly moje sympatie. Nechytl mě ani jediný, ani jediná. Snad jen Valentina Rity Moreno se už od začátku držela sama o sobě. A bylo úžasné, že tuto novou postavu přidali i se vší symbolikou jejího obsazení. Každopádně jak jsem si postupně na všechny postavy zvykal, přestávaly mě ty původní nesympatie k nim rušit a nechal jsem se vtáhnout do atmosféry a emocí muzikálového melodramatu se vším všudy, řemeslně vymazleného, důmyslně aktualizovaného a zároveň přiměřeně respektujícího a místy vyloženě uctívajícího starou klasiku. Určitě se výsledný počin nemusí líbit každému, ale za sebe musím říct, že jsem byl spokojen a zaslouženě dojat.

Nejhorší. Hood. Ever. Aspoň to mohli pojmenovat "Robin Hood: akční hrdina", nebo tak nějak připitoměle, aby to bylo jasné už na první pohled a snadno odlišitelné od vážně míněných počinů. Chápu, že na CGI se někdo dost vyřádil, na úkor příběhu bohužel.

Myšlenka v jádru dobrá (za to zřejmě poděkujme předloze), natočeno vcelku líbivě, ale je to velmi slabý odvar, všechno až příliš prvoplánové, přímočaré, předvídatelné, okaté... Nějakého napětí nebo překvapení je ve filmu minimum, i nějaký přirozený vývoj charakterů a jejich motivací chybí. Celkově docela naivní dílko.

Snad až příliš sladkobolný, ale stále silný (životní) příběh, působivě zahraný a krásně nasnímaný.

Přidávám hvězdičku navíc za téma, protože seniorské vztahy (a sex) jsou jinak až příliš tabuizované, tím spíš vztahy stejnopohlavní. Jinak jednotlivé představitelky i představitelé oné ústřední čtveřice jsou skvělé*í, některé situace jsou opravdu zábavné, jen ten žánr není úplně mým šálkem (Frankiina) čaje. Tady se to prezentuje jen jako komedie, i když je v tom i zřetelnější (melo)dramatická rovina. Je vlastně příjemným překvapením, že s tímto seriálem začal Netflix už v roce 2015, když se tématům v něm obsaženým věnuje postupně výraznější mediální a společenská pozornost až v letech pozdějších. Takže za tenhle počin určitě palec nahoru.

Je to vlastně v mnoha směrech pěkně udělaný film, včetně obsazení. Jen si po jeho konci člověk možná říká, co že to ten ústřední Antonio (Giancarlo Commare) prodělal za vývoj, kam že to (do)spěl a proč se to či ono stalo. Něco do sebe zapadalo víc, něco míň, je fajn, že se scénář vyhnul závěrečnému klišé, ale nedá se zbavit dojmu a otázky: proč vlastně?