strachon

Působivý jak herecky, tak vykreslením doby a působivě realistickým sportovním prostředím, přitom životopisně dost intimní.

Působivý herecký výkon a atmosféra, ale časem trochu unaví, že se vyprávění pořád vrací zpět a přitom se jen velmi málo vyvíjí.

Zatímco první řada víceméně odpovídá dřívějšímu filmu, ve druhé už se příběh odvíjí někam dál. Je fajn, že se objevuje nové prostředí, nové postavy, ale např. v případě lidské vědkyně vypadá zprvu velmi důležitě, aby posléze vyšla úplně do ztracena, podobně sledujeme celou dobu jakési dobrodružství Willova otce se vzduchoplavcem, ale závěrečný díl se s nimi "vypořádá" na můj vkus dost zkratkovitě. Takže tento scenáristický neduh přetrvává z první řady. Ale jinak nadále platí, že je to velmi koukatelné, výpravné, vizuálně dobře zvládnuté a oproti první řadě možná i méně (místy) nudící.

Vizuálně působivé s pěkně vyvedeným prostředím i zvířecími daemony, oproti filmu realističtěji a syrověji/temněji působící, ovšem místy scenáristicky nedostažené: některé situace se odehrávají příliš zkratkovitě a působí jaksi nasílu a nevěrohodně, některé scény se naopak rozvláčně vlečou, aniž by vzhledem k hlavnímu příběhu byly užitečné. Ta zkratkovitost by se možná dala ospravedlnit tím, že se jedná o příběh pro mládež (podobně jako třeba Narnie).

Je to hravé, zábavné a nakonec i trochu dojemné. Trochu tomu chybí souvislejší a nosný příběh, který nahrazuje spousta odkazů a narážek včetně vícenásobného obsazení Batmana. Holt ale nemůžeme mít všechno v jednom. Jak už se jednou začalo s multivesmírem, tvůrčí tým se zřejmě až příliš uspokojuje pohráváním si se všemi možnými alternativami a paradoxy. Ale tady to ještě dokáže docela dobře zabavit.

Vlastně jsem čekal míň. A proto jsem byl příjemně překvapen. Svým způsobem je to takový jakoby rodinný film, takže proč ne, musí být do určité míry "neškodný". Ale humor mě (taky trochu překvapivě) chytl. Ideální na zkouknutí při žehlení prádla. ;)

Zkratkovité útržky ze životů Ahsoky a Dooku, které jsou samy o sobě celkem atraktivní, ale dohromady nemůžou postačovat pro vytvoření uceleného příběhu. Byly by možná dobré jako bonusové střípky k nějakému nosnému seriálu, rozvíjející jednotlivé postavy nad rámec hlavního příběhu, ale takto to trochu ztrácí na užitku.

Film jsem viděl na zakončení Mezipater, aniž bych bych ho cíleně vyhledal. A vzhledem k tomu, že jsem od něj neměl téměř žádná očekávání, byl vlastně velmi příjemným překvapením. Lorenz Hochhuth výborně sedne do celého vývoje své hlavní postavy od prvotní polohy neotrkaného slušňáčka toužícího po vztahu, citlivého a zraňovaného chlapce po... prostě dál a dál. Řada dalších postav z prostředí berlínské nekonformní klubové a drogové scény se v jeho příběhu mihne jen na chvíli a pak se znovu vrací, nebo jen tak bez velkého vysvětlování zmizí. Divácky možná trochu zaskočil ten první časový skok, ale u dalších skoků už si člověk zvykl. Pozitivní je jak představení široké palety identit, osobností a modelů, tak i skutečnost, že vývoj není jen tak nějak moralistně přímočarý a nespěje šablonovitě k tragickému konci člověka ztraceného a utopeného v jakémsi bahně velkoměsta.

Technická stránka skvělá, obě hlavní postavy skvěle zahrané, úvodní zápletka nadějná, ale příběhově nakonec trochu poslabší. Azirafal s Crowleym v pohodě, Gabriel s Belzebubem spíš trochu trapnost. Ve výsledku pořád dobrá zábava, i když tomu ta trochu prostoduchá romance ubírá jednu hvězdičku.

Muzikál Kočky není špatný, má dobrou myšlenku, slabý příběh, pěkné písničky. Filmové Kočky příběh jedině vylepšily, bohužel ale byla špatnou volbou technika, s jakou dělají z lidských herců kočky a jak je zasazují do prostředí. Možná kdyby se to dělalo jako klasický kreslený animák, byl by výsledek skvělý. Tady to vázne na vůli tvůrce konfrontované s nedokonalostí realizace. Prostě to při vší snaze nevypadá dost dobře. Ale ta snaha se nedá upřít.