playboxguest

Chrabrý hrdina nejednou zúročí své schopnosti tasit věčně nabitý kolt, přičemž stihne vyřešit nejen záhadu výskytu bobrů na divokém západě, nýbrž i ztracených koz. Western mého dětství, s pohotovým Christophem Clarkem v hlavní roli, který mě naučil jednu zásadní věc a to, že i bez elektřiny bejvával život zábavný.

Pan tělocvikář a Škola svádění, dvě komedie s Billy Bobem v roli podrazácké svině, které vzbudily můj zájem a přitom zcela zbytečně. Obě naprosto o ho*ně s nevyužitým potencionálem, na kterých krom toho Bobíka vážně nic moc zajímavého není. A to jsem ho kdysi neměla vůbec ráda. Zato Jona Hedera jsem ráda mívala, ale čím víc filmů s ním mám zkouknuto, tím častěji si říkám, zavře ten kluk vůbec někdy tu tlamu?! :)

Takovej další filmeček na téma zabij nebo budeš zabit. Což o to, tenhle typ akčňáků je přesně moje krevní skupina, při množství různorodých zabijáků a nízkému časovému limitu na kydlení, většinou jištěného nějakým tím výhružným udělátkem na těle, se většinou člověk do závěrečných titulků ani nemůže stihnout nudit, jelikož má záruku, že se před jeho očima furt něco bude dít. A ono se i tady po většinu stopáže dělo, ale oproti jiným kouskům podobného ražení (nejlepším přirovnáním jsou dle mého oba díly Sejmi eso) jsou tady jak postavy, tak vyřizovačky účtů podané tak nějak nezáživněji, Carlyle je vyloženě prudérní (člověk by se ho nejraději už tak na dvacáté minutě zbavil) a vůbec jsem se k závěru zhruba od poloviny spíš pronudila.

Kombinaci Cugino, Chriqui, Gutierrez mám čím dál raději, ačkoli z jejich společných filmů je u mě tenhle nejslabší, což ale rozhodně neznamené, že by byl špatný. Už kvůli všem zmíněným + Rosario Dawson a Lauren Lee Smith si tuhle konverzační chuťovku nenechám jen na jedno shlédnutí. Jen mě docela mrzí, že se v novém Gutierrezovo počinu tentokrát už neobjevily Adrianne Palicky a Marley Shelton. PS: Furt jsem čekala na imaginární rauchen pauzu a ono prd :(

Chcete luxusní bejvák, luxusní plat, luxusní roštěnky, či tunu koksu? Žádný problém, jste-li alespoň trochu kreativní, švihejte do reklamní agentury, která vám tohle všechno dá a k tomu vám ještě přibalí jistotu, že se z toho všeho koksu a věčně nespokojených šéfů zblázníte. Jako tady Octave, od začátku nesympatickej vším pohrdač, kterej čím víc divákům podbízel své halucinace, tím víc mě nudilo mu to žrát. I ten první konec přišel pozdě, natož ty další a další alternativní, které ho následovaly. Ačkoli ten o vypuštěné reklamě alá "rozhodně nemůžeme tvrdit, že byste krmili zákazníky kecama" se opravdu vyvedl. Plusové body tedy udílím za ten ending, za další průjezd reklamní branží (z něhož si člověk vytvoří lepší obrázek, než u Po čem ženy touží) a za ten Zimmerův song v závěrečných titulkách. Ten už ale zazněl i v Pan Nikdo, nebo v Tenké červené linii a to jsou rozhodně o dost lepší kousky.

Víc takových filmů. Děj, jehož součástí je videohra, na mě působí vždycky značně atraktivně a tenhle se docela povedl. Hru samotnou bych si s radostí zahrála, graficky i atmosférou vypadala na slušně hratelný survival (připomělo mi to Obscure), herci nebyli nejhorší (Jimmy Simpson a Frankie Muniz mi jsou dost povědomí a dámské obsazení mi přišlo celkem přitažlivé) a Čachtická paní? Ta mě nikdy nezajímala a hle, tady jsem jí v pozici vraždící postavičky zkousla daleko lépe, než třeba v Jakubiskově onanii.

Ruská komedie, vůbec ne špatná, popravdě nejlepší jakou jsem od našich skoro sousedů viděla (ikdyž ono jich moc nebude...). Rozhodně má tenhle film hlavu a patu, narozdíl od toho, co točej třeba takoví Poláci. A Milka, svou jemností tě láká, je s ruským přízvukem prostě hmmm, sexy!

Už před lety, když jsem čas od času náhodně koukla ne letní filmový klub ČT2, mě tahle road movie tak chytla za srdce, že jsem se do posledního záběru nestačila ani na nose podrbat. Navíc mě tehdá, na německý film, neskutečně dostala vysokou konstelací pěkných hereček, což byl v dobách, kdy na nás šly jiné tv kanály s Doktorem z Hor a Stefanie, nevídaný zážitek a překvapivé zjištění. Tyhle pocity ve mně evidentně přetrvaly i doposud, až na to, že tentokrát, po druhém shlédnutí, se mi zdá, že si i začínám oblibovat Bleibtreua, nad nímž jsem ještě donedávna ohrnovala nos. S příjemnou Christiane Paul po boku je ale nadmíru zábavný. Jako celý film.

Mamča od dvou dětí se zbláznila a začala vraždit každého, kdo se jí sebemenší ptákovinou znelíbil. A kupodivu jí to prošlo. Solidní černá komedie, na které však zahlodal zub času. Závěrečný soud a některá gesta Turnerové ale stojí za to.

Pistolník bez pistole (knírkatej Josh) a samuraj bez katany (ženatka Gackt) se spojují, aby čelili náporu desíti poměrně těžko překonatelných bojovníku, v jejichž čele stojí, jak béčkový viking vypadající, Hellboy. A jen tak pro parádu, ale vlastně asi i pro "namakanou káru a řidičské schopnosti", si s sebou vezmou jako bokovku ještě pingla z blízké putyky. A celé je to moc pěkně natočené, poskládané a vůbec vypiplané, ale tak nějak bez šťávy, správného humoru a pořádného příběhu. Jako by chtěl režisér natočit Kill Billa ve stylu Sin City a přitom si myslel, že scénarista netřeba (on Guy Moshe se na tom evidentně taky teprva psát učí). Chyba. Forma bez obsahu smrdí.