playboxguest

Škoda, nebylo to žádné veledílo, ale první díly mi naprosto vyhovovaly v takových těch okamžicích, kdy nevíte, co si zrovna pustit, ale chcete jen tak něčím zaplácnout pár minut. Já mívám takových okamžiků ranec, tudíž mě docela mrzí, že seriál skoro v počátku zrušili, sice to nebylo tak zábavné jako $#*! My Dad Says (na to neměli dost vtipného hláškaře Shatnerova formátu), ale vydržet se to těch dvacet minut dalo a u několika dialogů jsem se i zasmála.

Tak jsem po letech znovu zkoukla film, kterému jsem svého času udělila čtyři stáry a musím říct, že už na mě neměl takový efekt jako kdysi, v dobách, kdy jsem viděla tak o tisícovku filmů méně... Kidman je tu každopádně parádní a už kvůli ní je sledování filmu zábava. A Phoenix mě poslední dobou moc nebere, ale jak tak koukám, byl to v pubertě docela hezoun. Slušná zábava, která si, ačkoli jdu o jednu hvězdu níž, pozornost zaslouží. Minimálně jednou.

Znáte to... Roky o nějakém filmu víte, celkem se na něj těšíte a když už si ho konečně pustíte, zjistíte, že byste vlastně o moc nepřišli, kdybyste ho neviděli vůbec. Pro mě obrovské zklamání. Tomu já říkám zábava obklopená nudou. Největší klad filmu, a asi i to jediné, co si, krom několika vizuálních hrátek a uši rvoucího hraní na pilu, zapamatuju, jest nepřeberné množství zajímavých pokusů o sebevraždu.

Celkem solidní středoškolská oddychovka plná solidních cameo roliček (hlavně Tony Hawk potěšil) a odkazů na známé filmy. Na vyhublíka Quallse kouknu čas od času celkem ráda, Eliza Dushku je ta správná high-school playmate a vidět blond mladičkou Zooey taky nebylo k zahození. Jediné, co mi na téhle komedii doopravdy vadilo, bylo neustálé a přehnané hraní na kameru (děláš něco, tak to dělej na diváka), ale buď jsem si na to v průběhu sledování zvykla, nebo se to zhruba v polovině fakt trochu omezilo, páč ke konci už jsem si toho skoro nevšimla. PS: Lovett musel bejt v něčem fakt výraznej, že je mi tak povědomej, ale když si projedu jeho filmografii, vůbec ten dojem nemám, že by mi tak utkvěl jen díky manželství s Robertskou??

Frank nám nějak stárne, jak jinak si vysvětlit, že hošan začíná ve velkém porušovat svá nedotknutelná pravidla. Jednička zůstává nepřekonána, akční scény by tady navíc byly daleko koukatelnější, kdyby střihač netrpěl záchvaty paniky. První pořádnou akci aby člověk na ovladači pomalu nahodil slow... Tak ale pořád to nejni taková bejkárna jako tohle. 50%

To vám teda řeknu, že ten malej zmrdeček z Eden Lake je teda zatracenej talent, pan herec, obdivovala jsem ho s otevřenou hubou. A to mi byl ve zmiňovaném Eden Lakeu tak děsně nesympatickej... Plusové body za plešatýho Cooka, mínusové za to, že ho moc vidět nebylo. K tomu ten děj, prostě průměrný film s nadprůměrnými výkony. Na seriál navazující na film si asi posvítím.

Paris Hilton jako na drogách závislá pipka, která má potřebu denně navšťevovat plastického chirurga a komplet měnit svou face image, Bill Moseley jako její vychcanej brácha, kterej má neustálou potřebu podlézat otci a rozevírat košily, pod níž se skrývají pooperační jizvy. A aby bylo sourozenecké trio kompletní, nemohu opomenout Ogreho, který v tomhle filmu působil dokonale hypnoticky díky svému two-face egu, které skoro připomíná mix Harpera Alexandera z 2001 maniacs: field of screams (kterého také osobně ztvárnil) a Leather face z Texaskejch masakrů. To vše podloženo brutálně podařenou muzikou a neustále jedoucími rockovými čísly, z nichž mám momentálně nejraději tohle. Ačkoli se to může kdykoli změnit, páč tuhle neobvyklou jízdu si brzy zopakuji. Až tak mě nadchla!

Film o vraždě... Optimisticky a pohádkově natočený, ale první půlhodinku nejvydařenější. PS: Taky vám tu Stanley Tucci tolik připomínal Nicolase Cage? XD

Pomatený stařec vypráví na stará kolena příběh svého života, protkaný zážitky, o kterých jen snil, až ho to dovede do fáze, kdy sám nerozezná rozdíl mezi snem a skutečností. Věčný svit neposkvrněné mysli s malou porcí Velké ryby. Stařec, jsoucí zcela při smyslech, vypráví příběhy svého života, které se skutečně staly. Jen je mimoděk stačil prožít v alternativních vesmírech. Osudový dotek. Malý chlapec má před sebou těžké rozhodnutí a snaží se vypomoci si představou událostí budoucích, díky čemuž tvoří svá alter-ega, která už se samostaně rozhodovat nemohou. Jsou přeci jen neexistující představou. Horší to už nebude. Ať už uchopíte film za jakoukoli z těchto možných point, které jsem si při sledování vytvořila, nebo si vytvoříte verzi svou, vlastní, nedá se pochybovat o tom, že je Pan Nikdo převelice hravý film, ani ne tak nutící, jako spíše vyzývající k přemýšlení, který mě mimořádně bavil v detailech, ale už mě bohužel stejnou měrou nebavil v podobě celku. Mr. Nobody u mě nedosahuje takové síly, jako ostatní v komentu zmíněné snímky, k tomu, aby bavil i v případech nastálé nudy, však dopomáhá skvěle zvolené obsazení (extra body za Sarah Polley, Juno Temple, a Diane Kruger, všechny navýsost okouzlující) a perfektní skoro neustále znějící soundtrack, který si hned musím opatřit, jelikož obsahuje všechny ty skvělé písničky, které mi při každém zaslechnutí už celé roky zvedají náladu, ačkoli dodnes nevím ani to, jak se jmenují. Tak co, už jste viděli Mistra Nobodyho? Že neviděli? A chystáte se? Nebo ho chcete vidět znovu?... Promyslete si to, ještě to zvažte a rozhodněte se. Protože je to váš život. A jediné, do čeho vaše rozhodnutí nemohou nikterak zasáhnout, je přirozená smrt stářím. Ikdyž...

Medal of Honor 1,2, Resident Evil 3, Smackdown!2, Gran Tourismo 2, GTA 2, Fear Effect, Silent Hill, Driver, Theme Hospital a jasně... ani Tekken 3 v žebříčku mých nejohranějších PSX her před cca deseti rokama nechyběl a dokonce to v té době byla bojovka bojovek (což se dá bez nadsázky říct i dnes, kdy si pomyslný trůn dělí možná jen se Soul Calibrem 2). Nuže Silent Hill je téměř doslovná a excelentní pocta svému hernímu předchůdci, Resident Evila 3 vidím na celkem slušné úrovni v Resident Evilovi 2 (XD to jsou věci) a Tekken mi radost taktéž udělal. Ale bohužel jen v některých případech. U úvodní představovačky mi srdce plesalo o sto šest (Jin Kazama, Christie Monteiro, Eddie Gordo, Brian Fury, Yoshimitsu, sestry Williamsovic, všichni na slušné úrovni, která nikomu z předlohy nedělá vyloženou ostudu a v některých případech i oko potěší), ale pak byl zničeho nic konec, ačkoli já stále očekávala další postavy. A kde jsou do prdele Paul a Hwoarang? Ačkoli mnou nejčastěji vyvoleným zprostředkovatelem dršťkové byl, dle mého šampónek s vytříbeným stylem, dle názoru mých přátel homokláda bez stylu, Hwoarang, ačkoli jsem nejčastěji ležela v krvi po zásahu Briana Furyho a ačkoli jsem nikdy nepřestala obdivovat styl Eddieho Gorda, vždycky byl pro mě hned po Jinovi nejdůležitější tváří herní ságy natupírovanej Paul... A hle, tady o něm ani zmínka, že by nezbyly prachy na vlasový gel?; Pak přišly boje, sem tam chvat známej ze hry, sem tam podařená choreografie, či úhel pohledu, ale až na ten finální mi všechny připadaly děsně rychlý a krátký (což bylo ve hře na denním pořádku, ale tady se člověk přece jen těší, že se pokochá víc). Holt než jsem se stačila rozkoukat, bylo po všem. Dámské osazenstvo... Ó ano, ladies jsou tady hezčí jak jejich pixel verze, když Christie plácne něco o tom, že bude-li jí Jin čučet na zadek, daleko v Tekkenu nedoleze, sama jsem musela zazpytovat svědomím do dob, kdy byl její zadek, hned vedle grafiky, přesně tou příčinou, proč moji kamarádi dosahovali Perfect!, aniž bych vůbec postřehla, že už se jede na ostro (v tomto případě byla Kelly Overton víc než dobrá volba, ačkoli s přibývající stopáží začíná zlehka uvadat).; Iron Fist... Kam se hergot poděly v boji na život a na smrt všechny baby? Uteklo mi něco, nebo to někomu tam nahoře připadalo příliš surové, tak je prostě bez vysvětlení vyškrtl? Nehledě na to, že je většina akce seškrtaná na Jin versus X a některé z postav se za celý film skoro nepředvedou a jsou představeny spíš jen do počtu, aby se neřeklo. To se to rovnou mohlo jmenovat Tekken Origins: Jin!; Yoshimitsu... Že mu nesvítí meč a nefunguje levitace, jasně naštvalo mě to, ale tak nějak se s tím vzhledem k rozpočtu dalo počítat, i přesto na mě film chvílema účinkuje podobným dojmem, jako v případě Metal Gear Solid: Philanthropy, z něhož bylo cítit opravdové nadšení tvůrců pro danou věc.; De facto tady pěju ódu na radost, ačkoli jsem ohodnotila jen třemi hvězdami? A všiml si někdo v herních Tekkenech, že by se tam kecalo? Protože tady se kecá až moc na úkor toho, o co v Tekkenu skutečně jde. Takže milí zlatí, chcete-li vylepšit zdejší hodnocení, uberte na zbytečných řečech, přidejte postavy (k čerpání jich máte víc než dost), přitvrďte na rubačkách a jejich délce, a já tomu hned šoupnu čtyři kusy, nebo klidně i pět, páč v základu tenhle film vůbec nebyl tak špatný, jak by se odsud mohlo zdát, a mám-li být upřímná, byly momenty, kdy jsem si ho až nehorázně užívala. 70%