playboxguest

Bandě nepřizpůsobivejch šmejdů, který neuměj nic jinýho než krást, napadat a hulit, jdou po krku šmejdi z vesmíru a my jim máme fandit, tož to mi nesedlo. Přitom všici víme, že Anglie dokáže vyprodukovat i záživnější charaktery, a já si při sledování filmu s lehkým úsměvem na tváři představovala, co by si s emzákama počla taková druhá generace Skins XD. Jenže tady je nahozená spíš další parta alá Shank, tudíž smetiště nejméně sympatických charakterů z ulic Londýna, kteří jsou ještě k tomu nuceni bojovat o holý život v paneláku velkym jako kráva, který je náhodou v době invaze naprosto opuštěný... S emzáky, kteří nemají kromě svítícího chrupu nic, čím by byli zajímavý, se moc sympatizovat nedá, s rádobyhrdiny taky ne, to jim spíš všem přejete smrt, jenže ta taky usne na vavřínech, takže není žádný důvod sjíždět to znova.

Hodně, hodně průměrné zpracování klasického příběhu o tom, jak dostane jeden outsider na starost partičku ještě větších outsiderů, které má dohnat k vítězství. Tentokrát je tím outsiderem Cuba Gooding, snažíc se dohnat partu všemožných venkovanů na gospelovou soutěž, za jejímž vítězstvím se skrývá tučný šek a srdce Beyoncé. No a jen na tohle potřeboval Jonathan Lynn dvouhodinovou stopáž, což mě vedlo k tomu, že druhou hodinu už jsem se zaměstnávala jen myšlenkami na to, kde jsou ty časy, kdy točil svižné kousky alá Můj bratranec Vinny, vlastně kecám, myslela jsem i na kupu dalších věcí, abych tuhle rádoby komedii vůbec vydržela do konce. PS: Zdálo se jen mně, že soutěžní song v závěru filmu nebyl ani z poloviny tak dobrý jako ten někde v prostředku?

Film, který vás donutí přemýšlet o tom, jestli může čerstvě useknutá hlava mluvit a možná vám na to i odpoví. Film, který si mě udržel až do závěrečných titulků díky spanilé, dětinské a možná až příliš švihlé Gabriele, jejíž zápal pro vraždy mě na jednu stranu skoro děsí, ale na tu druhou si říkám, každej z nás má v sobě nějakou úchylku a mít já pro tu svou takový zápal jako ona, tak..., no raději nic. Méně je někdy více, což se tu vyplatilo, jednoduše udělaný film se slušným obsazením a třešničkou na dortu v podání vraždících bratrů Tarantino-clooneyových. 50%, v tomto případě ale hodně milých.

Musí se nechat, že Mel měla vkus, kvůli takový sladký blondýně by snadno zblbl kdekdo, včetně mě. A musí se nechat, že i v Německu se k mému překvapení vyskytují i sympatičtí herci. Tady jich je v jednom filmu hned několik a já myslela, že kromě Potente, Schweigera a Bleibtreua je šance na německý talent minimální... A Anjorka Strechel mi tu připadá daleko přirozenější (zřejmě jí stačilo jen zabrat v posilovně na ramena), než za podobný kousek oscarem oceněná Hilary Swank (která si musela cpát gatě ponožkama, aby si připadala autentická). Ačkoli mi přijde trochu zarážející, že si až do konce filmu nikdo nevšiml, že jí z trika čouhají kozičky, sic malé, ale byly tam XD.

Je to tak barevné, pěkně obsazené, poklidně plynoucí, s každou minutou zábavnější a vcelku prostě příjemné pokoukání. Herci válí, Strathairn a Portmanka (s blond kudrlinkama asi nejvíc sexy, co se z její kariéry pamatuju) především.

Kdy už konečně dostane Kaya pořádnou roli? Talent na to, jak všichni fanoušci Skins zcela jistě vědí, má, tady už jí dokonce máme i na plakátu, ale stejně se poprvé objeví až na hodině osmdesátiminutového filmu, aby prohodila pár vět, přefikla jednoho z hlavích hrdinů a ukázala břicho. Sice furt lepší, než co jí střihačskejma nůžkama vyvedli v Souboji Titánů, ale pořád žádná sláva. Ostatně žádná sláva není ani Shank, jediné co si zaslouží opravdu vyzdvihnout je kamera, některé záběry a jejich stylizace byly opravdu luxusní, možná ještě neustále znějící UK soundtrack, ale jinak mě tahle anglická sci-fi verze Města Bohů v ničem neoslovila a k závěru jsem se slušně pronudila.

I´m Hucklebilly, damn ass! What´s my name!? Totální béčko, ale kurevsky zábavné, evidentně s velkou chutí točené (úmyslné přehrávání, kupa úchyláren, dělání si prdele z béčkové kvality, ale hlavně notná dávka parádních slovních hříček a přestřelek, skrytých i zcela evidentních fórků a pekelné ironie)... Jako by si to natočili samotní burani z Jihu. The South is gonna rise again, Jí Há! PS: Jináč zdaleka nesouhlasím s názorem, že by byla dvojka oproti jedničce hůře obsazená, Harper tu působí jako daleko větší zmrdeček, z obětí minimálně s produkční Val a Ježíšovo černou kráskou sympatizuju (zatímco v jedničce mi nebyla ze Seveřanů jediná postava sympatická), naivita "Paris a Nicole" mě pobavila a z tria Miss Scarlet, China Rose a Milk Maiden prostě vlhnu jak podnebí v Anglii. Po opětovném zkouknutí jedničky musím konstatovat, že totální béčkovost druhého dílu mě baví ještě o něco víc.

Hned první desetiminutovka ukáže, že tenhle film si hodlá sám ze sebe těžce utahovat, s tím se tak nějak počítá, některé části se opravdu vydařily (vyvražďovačka polišů) a mě samotnou překvapilo, kolikrát jsem se u filmu nahlas zasmála (pochybuju, že se u kteréhokoli dílu někdo bojí, to snad ani nejde), na druhou stranu je to tu počtvrté a přesně jak jsem čekala, nepřichází tudíž nic nového a film de facto s každým pokračováním jen víc a víc kopíruje sám sebe, ikdyž se značnou nadsázkou. Ten nadhled se tu doopravdy povedl, ale konec (cca posledních 40 minut) už je tak přehnaný, že jsem měla problém to vůbec dokoukat, natož se ještě bavit. Kdejaké béčko má lepší rozuzlení, ale s pointama už tady scénaristům zjevně dochází dech. Velké plus za mou oblíbenkyni Marley Shelton a zatraceně sexy Hayden Panettiere. Holky vyhráváte pro dvouhvězdičkový film třetí hvězdu a Wesi, ty holkám poděkuj, protože bez nich by skoro nebylo na co koukat.

Kolikrát už to tu bylo... Šťastně zamilovaná dívka, co má před svatbou (Svatba ve třech, Four faced liar a právě Kyss mig), nebo žena středního věku, vychovávající ve spokojeném manželství své děti (Elena Undone, Die konkurrentin, The world unseen, Aimée a Jaguár), které žijí v domnění, že jim nic nechybí, dokud se jim v životě neobjeví nějaká "fuckin´ hot" ženská, z který kalhotky vlhnou světelnou rychlostí XD. Prostě příběh ohranější daleko víc, než Twilight dvdčko v rukách patnáctileté puberťačky. Jenže v tomhle případě tak civilně zahraný a seversky klidně natočený, že jsem nedokázala odolat ani já a cynismus musel zase jednou do šuplíku. Viděno dvakrát, ale určitě ne naposledy.

Supr ústřední song, nutí mě kejvat do rytmu palicí, stejně jak činí hlavní hrdinové. Některé hlášky dobře pobavily a Ferrell je tu celkem zábavný, ačkoli ho normálně zrovna nevyhledávám. Jako celek ale žádný zázrak, ačkoli věřím, že se najdou tací, kteří film považují za kultovní, no rozhodně je to koukatelnější než Waynovo světy.