Reklama

Reklama

Najsledovanejšie žánre / typy / pôvody

  • Komédia
  • Dráma
  • Akčný
  • Horor
  • Animovaný

Recenzie (1 337)

plagát

Salt (2010) 

Čím víc mozek off, tím víc zábava on, aneb ono se tam toho celou tu hoďku a půl děje tolik, že se dá i ten kopec nelogičností odpustit a jen se kochat Angelinou na x způsobů. Solidní, leč průměrné jako hrom.

plagát

Ledová smrt II (2008) 

Atmosféra, atmosféra, atmosféra, to je to, čím se tenhle kousek může chlubit především a ono to úplně stačí. První čtyřicetiminutovka je naprosto parádní "atmosférická" depka, po jejímž uplynutí přijde trapná rychlo shlasherovka (Jaj, půlka filmu za náma a my si teď vzpoměli, že točíme vyvražďovačku, tak honem to nahnat!), u které jsem si říkala "a teď to půjde do háje", aby mě film přece jen překvapil a zase se k dané atmosféře vrátil. Rozhodně lepší pokračování průměrné jedničky, kde se dá i ta cca desetiminutová vsuvka odpustit (následující scény v druhé polovině alá jsme tu tři poldové a krejeme se navzájem už přece jen stojí za to). Musím přiznat, že postava Jannicke mi už v jedničce seděla nejvíc, tudíž jsem za její drsňácký návrat ráda. Čtyři jen to hvízdne!

plagát

127 hodín (2010) 

Letní a filmovější verze Pádu do ticha, o to méně "mrazivá", ale to neznamená, že sem tam přece jen nezamrazí. Dojem kazily vzpomínky, ale je mi to jasný, nějak se stopáž natáhnout musela. Čtvrtá hvězda za ten povedený konec, kdy i mně, ironií živenou, slzička dojetí ukápla. Ve vztahu Boyla s přírodou u mě ale pořád vede Pláž.

plagát

Re-Play (2009) (relácia) 

Tak na mě pod stromečkem vykoukl Playstation 3 a jelikož se mi PS2 už nějaký čas válela netknutá pod tv a na kompu dělám všechno možné, jen k instalaci her (a že jich tu mám) se ne a ne donutit, ztratila jsem pojem o novinkách ve videoherním světě. Rozhodla jsem se tedy, že si dám re-play tohoto pořadu pěkně od prvního do posledního dílu a doženu díry v orientaci. Momentálně mám za sebou prvních 13 dílů a musím uznat, že jsem se ani u jediného nestačila nudit. Pětadvacet minut na jeden díl je tak akorát, veškeré reporty, recenze apod. mají perfektní stopáž a kritika je taková, jaká má být. Pochválí klady, porýpe zápory, sem tam přizve i někoho z venku, kdo z nehráčského pohledu hru posoudí (což považuji za velký klad), přihodí kopec ingame videí a sem tam pobaví i známým to scoráckým humorem. Krom Tukana se navíc objevují i další redaktoři zmiňovaného magazínu (alespoň jak score pamatuji, už cca dva roky jsem ho neměla v ruce) a sem tam se zastaví i Honza Modrák, aby nám řekl, co je nového ve světě PS3. Já si nemůžu stěžovat, přesně takhle má pořádný herní pořad vypadat, je vidět, že ho mají na svědomí opravdoví fanoušci herního světa, kteří dané tematice perfektně rozumí. Pět hvězd nedávám jen proto, že re-play přece jen, vzhledem ke svému informativnímu zaměření, není na opakované sledování, ale ty čtyři jsou setsakamentsky silné. Abych se přiznala, baví mě jeho sledování v těchto dnech víc jak samotné hraní her a sledování filmů. Game Page je mrtvev, ať žije Re-play.

plagát

Pumpkin (2002) 

Největším problémem filmu je jeho neuvěřitelnost. Celkově mi to totiž připadalo, s vyjímkou Brendy Blethyn, naprosto nevhodně obsazené a přestože je Ricciovka mou oblíbenkyní, nedokázala svou proměnu z nafrňený vysokoškolandy do uvědomilé citlivky s velkým srdcem podat tak, abych jí to žrala. Takže film, který mi při daném tématu připadal zbytečně dlouhý (ačkoli né vyloženě zdlouhavý) a který je jen stěží uvěřitelně podaný. On bude asi problém i v tom, že se tvůrci do poslední chvíle nerozhodli, jestli je jim bližší černá komedie, nebo citlivé drama. PS: Do třetí hvězdy to dotáhl účes Dominique Swain, kterej byl tak příšernej, že jsem z něj nedokázala spustit oči.

plagát

Zosilni to! (1990) 

Nostalgie největší, aneb už ani nehádám, po kolika letech jsem to dnes viděla, ale v dětství jsme tohle vysílání s kámošema ladívali v jednom kuse a chtěli jsme být jako Mark. A ten kluk je i po letech silně poslouchatelný. Některé filmy holt skoro nestárnou. Talk Hard!

plagát

Inside Out (2011) 

Pamatuju časy, kdy se mi wrestling docela líbil, dokument o jeho hrdinech jsem pravidelně sjížděla a druhej smackdown u nás nebylo potřeba oprašovat. A já tenkrát s velkou oblibou hrávala za týpky jako Triple H, The Rock, nebo třeba Stone Cold. Tenkrát to bejvávali borci, kteří uměli zanechat dojem. Dnes jakoby se jednotně každej wrestler řídil krédem "Jsem už starej na rvaní, tak se nacpu do hraní." Jenže zatímco Rockovi, nebo Stone Coldovi se sem tam nějakej ten slušnej filmec natočit i zadaří, Triple H mele hovna. A tenhle béčkovej opus o návratu z krimu, kufříku plnym peněz a nějaký tý mrtvole je jedním z nich. Nuda od prvních minut, která za celou svou stopáž absolutně ničím nepřekvapí.

plagát

Zázrak na 34. ulici (1994) 

V patnácti měl na mě film daleko větší účinek, ale i po těch letech je, především díky skvělému Attenboroughovi, milý a příjemný.

plagát

Arthur a súboj dvoch svetov (2010) 

Tak rozhodně to dopadlo lépe než dvojka, která na mě působila dojmem epizody nějakého seriálu a skončila dřív, než začala. Třetí Arthur se navíc odehrává převážně v reálném světě a abych pravdu řekla, ten mě vždycky bavil o něco víc, než ten Minimojovský. Takže jsem si po nedvojkové dvojce přece jen o něco zlepšila chuť, ale to nemění nic na tom, že nejlepší z Arthurovské trilogie zůstává stále samotný začátek.

plagát

Road Train (2010) 

Tak jsem podle plakátu čekala australskou variaci na stopaře. A ono to ze začátku vůbec nebylo zlý, ikdyž se to začalo ubírat úplně jiným směrem. Když jim kamioňáckej Jeeper Creeper rozmašíroval káru, aby se ukázalo že je to zlej zlej únosce, slušně to odsejpalo, že i ti čtyři dřeváci bez špetky talentu v hlavních rolích se dali přežít, ale od druhé poloviny už se tu těžce recykluje a film de facto jen dokola opakuje, co bylo viděno v polovině první. Tož za první polovinu slušné tři kusy, za tu druhou, zív, jen tak tak jeden stück.