playboxguest

Jenom to počasí se změnilo, jinak je to prašť jako uhoď, takže pokud se vám líbila jednička, mělo by to tak být i s trojkou. Já ocenila především fakt, že z toho udělali prequel, páč dvakrát nemusím, když nejednou rozcupovaný tyran dokola vstává z hrobu. Herecké obsazení nic moc, ale co si budem povídat, to, s vyjímkou Ingrid Berdal, bylo na tu ránu krumpáčem zralé už od prvního dílu. Tak fofrem do Norska, než zase začne sněžit. A ono začne... 50%

Chvilkově poměrně zábavné, ále ono se i to Reynoldsovo vtipné manýrství po čase ohraje, chvilkově nudné, jelikož člověk dopředu ví, jak to všechno dopadne, ále ona tam vždycky zavčasu naskočí scénka, která pobaví. Celkově moc příjemně obsazené (Moneypenny tomu vede) a odpočinkové. Ale na druhé a další shlédnutí to není. Na to tomu chybí originalita a té v téhle Xté verzi příběhu o nadutci, jehož změna prostředí doslova změní, opravdu mnoho nenajdete.

Spíš reklama na akční esa, než špičkový akční film. Scéna v kostele jednoznačně nejzábavnější, do půlky filmu jsem se nepřestala smát, my pleasure. Ale jináč si radši pustím kousky, v nichž se Stallone, Statham, Arnie, či Jet ohánějí jednotlivě.

Pump Up the Volume a Empire Records. Dva různé filmy stejného režiséra, které u nás svého času shodně běžely pod názvem Na plný pecky. Kromě režiséra a českého názvu mají společného mnohem víc a to příjemné postavy, charizmatické herce, soundtrack složený z nějlepších hitů 90. let a hlavně oba působí takovým tím upřímným dojmem, který při sledování dokáže zvednout náladu.

Čím víc mozek off, tím víc zábava on, aneb ono se tam toho celou tu hoďku a půl děje tolik, že se dá i ten kopec nelogičností odpustit a jen se kochat Angelinou na x způsobů. Solidní, leč průměrné jako hrom.

Atmosféra, atmosféra, atmosféra, to je to, čím se tenhle kousek může chlubit především a ono to úplně stačí. První čtyřicetiminutovka je naprosto parádní "atmosférická" depka, po jejímž uplynutí přijde trapná rychlo shlasherovka (Jaj, půlka filmu za náma a my si teď vzpoměli, že točíme vyvražďovačku, tak honem to nahnat!), u které jsem si říkala "a teď to půjde do háje", aby mě film přece jen překvapil a zase se k dané atmosféře vrátil. Rozhodně lepší pokračování průměrné jedničky, kde se dá i ta cca desetiminutová vsuvka odpustit (následující scény v druhé polovině alá jsme tu tři poldové a krejeme se navzájem už přece jen stojí za to). Musím přiznat, že postava Jannicke mi už v jedničce seděla nejvíc, tudíž jsem za její drsňácký návrat ráda. Čtyři jen to hvízdne!

Letní a filmovější verze Pádu do ticha, o to méně "mrazivá", ale to neznamená, že sem tam přece jen nezamrazí. Dojem kazily vzpomínky, ale je mi to jasný, nějak se stopáž natáhnout musela. Čtvrtá hvězda za ten povedený konec, kdy i mně, ironií živenou, slzička dojetí ukápla. Ve vztahu Boyla s přírodou u mě ale pořád vede Pláž.

Tak na mě pod stromečkem vykoukl Playstation 3 a jelikož se mi PS2 už nějaký čas válela netknutá pod tv a na kompu dělám všechno možné, jen k instalaci her (a že jich tu mám) se ne a ne donutit, ztratila jsem pojem o novinkách ve videoherním světě. Rozhodla jsem se tedy, že si dám re-play tohoto pořadu pěkně od prvního do posledního dílu a doženu díry v orientaci. Momentálně mám za sebou prvních 13 dílů a musím uznat, že jsem se ani u jediného nestačila nudit. Pětadvacet minut na jeden díl je tak akorát, veškeré reporty, recenze apod. mají perfektní stopáž a kritika je taková, jaká má být. Pochválí klady, porýpe zápory, sem tam přizve i někoho z venku, kdo z nehráčského pohledu hru posoudí (což považuji za velký klad), přihodí kopec ingame videí a sem tam pobaví i známým to scoráckým humorem. Krom Tukana se navíc objevují i další redaktoři zmiňovaného magazínu (alespoň jak score pamatuji, už cca dva roky jsem ho neměla v ruce) a sem tam se zastaví i Honza Modrák, aby nám řekl, co je nového ve světě PS3. Já si nemůžu stěžovat, přesně takhle má pořádný herní pořad vypadat, je vidět, že ho mají na svědomí opravdoví fanoušci herního světa, kteří dané tematice perfektně rozumí. Pět hvězd nedávám jen proto, že re-play přece jen, vzhledem ke svému informativnímu zaměření, není na opakované sledování, ale ty čtyři jsou setsakamentsky silné. Abych se přiznala, baví mě jeho sledování v těchto dnech víc jak samotné hraní her a sledování filmů. Game Page je mrtvev, ať žije Re-play.

Největším problémem filmu je jeho neuvěřitelnost. Celkově mi to totiž připadalo, s vyjímkou Brendy Blethyn, naprosto nevhodně obsazené a přestože je Ricciovka mou oblíbenkyní, nedokázala svou proměnu z nafrňený vysokoškolandy do uvědomilé citlivky s velkým srdcem podat tak, abych jí to žrala. Takže film, který mi při daném tématu připadal zbytečně dlouhý (ačkoli né vyloženě zdlouhavý) a který je jen stěží uvěřitelně podaný. On bude asi problém i v tom, že se tvůrci do poslední chvíle nerozhodli, jestli je jim bližší černá komedie, nebo citlivé drama. PS: Do třetí hvězdy to dotáhl účes Dominique Swain, kterej byl tak příšernej, že jsem z něj nedokázala spustit oči.

Nostalgie největší, aneb už ani nehádám, po kolika letech jsem to dnes viděla, ale v dětství jsme tohle vysílání s kámošema ladívali v jednom kuse a chtěli jsme být jako Mark. A ten kluk je i po letech silně poslouchatelný. Některé filmy holt skoro nestárnou. Talk Hard!