playboxguest

Pocta předchozím dílům (závěrečné mrknutí autorů pobavilo), která svižně začala, slušně pokračovala a trapně skončila. A všechny tři mnou vyjmenované fáze si tu rozdělte na zhruba půlhodinové segmenty. Tenhle díl je přesně jako ta autodráha z trojky, jenže tahle vás celou dobu poveze jen směrem dolů a to bez větších výmyků. Sice to není zrovna zábava, ale pořád si můžete oddychnout, že se s váma neutrhla a celou jízdu jste přežili ve zdraví, což se o těch nudných, dokola kroužících nascarech, na které jsme dostali lístky předloni, říct nedalo XD.

Filmy podle skutečných událostí beru s velkou rezervou a vlastně je mi fuk, jestli jsou realitou opravdu inspirované, nebo si je někdo vycucal z prstu. Hlavní je pořád kvalita. Filmy, které se zabývají vyšetřováním zlo/činů a soudními procesy mě naopak těší skoro vždy a většinou i kvalitní jsou. Ale tak nějak mi připadá, že je jich pomálu. Amanda Knox nepřekvapí nikoho, kdo už nějaký ten vyšetřovací/soudní film viděl, ale i tak se dá, ačkoli nijak nevybočuje z průměru. Vlastně je hodně znát, že je to spíš televizní rekonstrukce, než pořádný film, ale když ta Hayden je tak roztomilá (ikdyž už ne tak sexy, jak byla ve Vříškotu s tím svým cool hair lookem), že si mě film do konce přece jen udržel. Ale hrát titulní roli nějaká méně známá/charismatická herečka, asi hvězdu srazím. Jednou větou - Bestie Karla pro náctileté. 50%

Nejen, že je šerednej jak prdel, on je to i pěknej kretén a Milka dostává svému zkomolenému jménu, že s ním tak dlouho vydržela, přestože se vzávěru filmu ukáže, že úplně nejblbější nebude. Prostě námět na popůlnoční tv program, který se snaží být lepší, než může být. Ono se z takového scénáře opravdu moc vytěžit nedá, jenže Macfadyen je fakt šerednej nesympaťák a pro Sůšu Millu mám takovou slabost, že mě to jejich hašteření se po obrazovce překvapivě docela bavilo a Millino lesbení se + Dorfík ve vedlejší roličce tomu ještě napomohli. 50% PS: To je teď nějaký trend, že má Milla tendenci mluvit v každém svém počinu do kamery? Ráže .45, Vykruťasy, Čtvrtý druh, to jsou kousky, které jsem s ní viděla naposledy a ve všech si nějaký ten proslov na diváka hodila. Což o to, pohled do jejích kukadel je pro mě opravdu hřejivý zážitek, ale v reálu by měl asi větší efekt. Takhle si začínám klepat na čelo a přemýšlím, není-li v tom nějaké "vyšší" sdělení... XD

Jenom to počasí se změnilo, jinak je to prašť jako uhoď, takže pokud se vám líbila jednička, mělo by to tak být i s trojkou. Já ocenila především fakt, že z toho udělali prequel, páč dvakrát nemusím, když nejednou rozcupovaný tyran dokola vstává z hrobu. Herecké obsazení nic moc, ale co si budem povídat, to, s vyjímkou Ingrid Berdal, bylo na tu ránu krumpáčem zralé už od prvního dílu. Tak fofrem do Norska, než zase začne sněžit. A ono začne... 50%

Chvilkově poměrně zábavné, ále ono se i to Reynoldsovo vtipné manýrství po čase ohraje, chvilkově nudné, jelikož člověk dopředu ví, jak to všechno dopadne, ále ona tam vždycky zavčasu naskočí scénka, která pobaví. Celkově moc příjemně obsazené (Moneypenny tomu vede) a odpočinkové. Ale na druhé a další shlédnutí to není. Na to tomu chybí originalita a té v téhle Xté verzi příběhu o nadutci, jehož změna prostředí doslova změní, opravdu mnoho nenajdete.

Spíš reklama na akční esa, než špičkový akční film. Scéna v kostele jednoznačně nejzábavnější, do půlky filmu jsem se nepřestala smát, my pleasure. Ale jináč si radši pustím kousky, v nichž se Stallone, Statham, Arnie, či Jet ohánějí jednotlivě.

Pump Up the Volume a Empire Records. Dva různé filmy stejného režiséra, které u nás svého času shodně běžely pod názvem Na plný pecky. Kromě režiséra a českého názvu mají společného mnohem víc a to příjemné postavy, charizmatické herce, soundtrack složený z nějlepších hitů 90. let a hlavně oba působí takovým tím upřímným dojmem, který při sledování dokáže zvednout náladu.

Čím víc mozek off, tím víc zábava on, aneb ono se tam toho celou tu hoďku a půl děje tolik, že se dá i ten kopec nelogičností odpustit a jen se kochat Angelinou na x způsobů. Solidní, leč průměrné jako hrom.

Atmosféra, atmosféra, atmosféra, to je to, čím se tenhle kousek může chlubit především a ono to úplně stačí. První čtyřicetiminutovka je naprosto parádní "atmosférická" depka, po jejímž uplynutí přijde trapná rychlo shlasherovka (Jaj, půlka filmu za náma a my si teď vzpoměli, že točíme vyvražďovačku, tak honem to nahnat!), u které jsem si říkala "a teď to půjde do háje", aby mě film přece jen překvapil a zase se k dané atmosféře vrátil. Rozhodně lepší pokračování průměrné jedničky, kde se dá i ta cca desetiminutová vsuvka odpustit (následující scény v druhé polovině alá jsme tu tři poldové a krejeme se navzájem už přece jen stojí za to). Musím přiznat, že postava Jannicke mi už v jedničce seděla nejvíc, tudíž jsem za její drsňácký návrat ráda. Čtyři jen to hvízdne!

Letní a filmovější verze Pádu do ticha, o to méně "mrazivá", ale to neznamená, že sem tam přece jen nezamrazí. Dojem kazily vzpomínky, ale je mi to jasný, nějak se stopáž natáhnout musela. Čtvrtá hvězda za ten povedený konec, kdy i mně, ironií živenou, slzička dojetí ukápla. Ve vztahu Boyla s přírodou u mě ale pořád vede Pláž.