Scaevola

Poměrně zajímavá, čapkovsky lazená zápletka bohužel neunese celý film. Námět totiž sráží nelogické chování postav (vše překonává srdceryvné shledání rodiny pod přímou palbou, a to ve zpomaleném záběru), pouze povrchové vysvětlení zápletky (vím, že nešlo o vysvětlení, ale zdůvodnění rodinného dramatu, ale přesto jsem neuspokojen) a navrch poněkud levně působící televizní zpracování, ač se Netflix velice snaží, za což mu skládám hold. Jednoznačným kladem tak zůstává pouze civilní herectví M. Peňy hrajícího chlápka, který ničemu nerozumí, tak dobře, až jsem mu chvílemi věřil, že jde o záměr.

Nevšední příběh není romantikou ve vlastním slova smyslu, a přece zdařile hraje na city, až by jeden plakal. Tedy když zrovna snímek okatě neřeší mainstreamové názory na rovnost a odlišnost a nadržuje přitom jen jedné straně. Co však beze sporu škodí, je náhlý obrat perspektivy, když přibližně v polovině snímku mizí ze scény Abdul, který se najednou stává jen neživou a nemluvnou příčinou sporů, a otěže přejímá královna. Nejen že se tak změní tempo filmu, ale navíc scénář vyměňuje roztomilou naivitu za hlubokomyslnou kritiku kolonialismu, jež se sem však jednoduše nehodí.

Na postavy detektivů už jsem si zvykl, na druhou stranu zápletka je v této minisérii až podezřele průhledná, takže mi vychází průměrný počin, který neurazí a ani nijak nevyčnívá. Leč musím uznat, že námět z prostředí chovných zvířat a zoo se povedl.

Jsem poněkud rozpolcen: Z počátku jsem sledoval závod o to, kdo řekne častěji slovo "fuck", až mi unikala samotná příběhová linka, a ke konci jsem zase nevěřícně kroutil hlavou nad proměnou žánru, stylu i atmosféry, aniž by mi kdokoli cokoli vysvětlil. Nicméně mezitím mne těšilo plíživé strašení bez zbytečné krvavosti a ač je zápletka už mnohokrát převařená, řemeslně ji tvůrci zpracovali na výbornou. A přičtu-li povedený design monstra, musím upravit svůj původní názor a prohlásím, že jsem vlastně spokojen.

Specificky, nikoli odvážně či novátorsky, pojatý příběh o zrodu dokonalé zrůdy vypráví o postupném úpadku vyloučeného jedince, u něhož se sešly snad všechny jevy záporně formující osobnost. Je fascinující pozorovat lavírování mezi soucitem a odporem, které pramení z životních ústrků i nedostatku vůle, a přeci bych si dovedl představit ještě důslednější vývoj bez scénáristických berliček typu scén, které se postavě zdají, ale nikdo jiný je nevnímá. Uznávám, že finální setkání v talk-show bylo dechberoucí, ale opět pointa už tak dovedná nebyla. A konečně bych namísto psychologického rozboru o tom, jak se hlupec stal ikonou, čekal spíše sociologický průzkum, jak může šílenec postavit fungující gang. Přiznávám však, že J. Phoenix se role zhostil velkolepě, a především díky jeho výkonu může být divákovi antihrdiny líto - ač to zřejmě nebo snad nebylo cílem.

Není mi úplně jasné, podle jakého klíče si N. Portman vybírá své role, nicméně v tomto případě jsem pravděpodobně minul nepochybně hlubokomyslné poselství, které dokáže zdůvodnit, proč vyslat skupinu nesympatických osob na pestrobarevný "trip" hluboko do bažin zamořených mimozemskými buňkami s jednoduše evolučním cílem. Nejde o to, že zápletka už byla mnohokrát k vidění, to by ostatně u tohoto žánru nevadilo, a i výprava se opravdu povedla, ale věčné opakování věty "I don't know." na libovolnou otázku nevzbuzuje důvěru v promyšlenost scénáře včetně závěrečného pestrobarevného zjevení. Avšak jak jsem uvedl v úvodu, patrně jsem pouze přehlédl náznaky, jež by přinášely osvícenější interpretaci.

Zřejmou neúctu k lidskému životu přebíjí složitost fikčního světa, který v pláštíku pravidel staví na zradě zrazených a naopak, až by si jeden myslel, že se všichni vlastně mají rádi. Ale což... akce je stále dokonale přehledná, bojové pasáže mají pointu a byť se rytmus jednotlivých scén počíná zadrhávat s mizejícími postavami, které se rychle vytratí z paměti, stále jde o vytříbenou záležitost, již si užijete především vizuálně. Snad však nebude natahována do nekonečna, protože pak už by nepomohlo ani vylepšené brnění.

Přehlídka cíleně nesympatických postav se utkává se zápletkou, která je místy děsivě realistická a jindy přitažená za vlasy patrně proto, aby byla přijatelná i pro televizní diváky. Připočtu-li třaslavou kameru, která většinu času zabírá pouze polovinu osoby, která právě hovoří, vyjde mi rozpačitý pokus o umělecky pojaté kriminální vyprávění. Sérii tak nemohu upřít neobvyklou líbeznost a přímočarý pokus o ozvláštnění, leč osobně zcela přesvědčen nejsem.

Po dlouhé době jsem se vrátil ke klasice historické romantiky a závěr je jednoduchý: Snímek je naleštěně neuvěřitelný a sladkobolný až běda, ale přiznávám, že jeho příběh dokáže pohltit, je výtečně napsán s několika typicky hollywoodskými scénami a J. Ormond lze věřit každé vnitřně rozpolcené slovo. Je proto jen škoda, že R. Gere tu vystupuje jako toporný panák, S. Connery finální vztek a proklínání zrady nedokázal prodat a že samotné vyvrcholení zápletky velkolepě obchází jakékoli rozuzlení, a to prosím, včetně zamilovaného polibku!

Byť vlastně nesledujeme historický film podle skutečnosti, nýbrž podle Shakespeara, nutno uznat, že středověk se zde povedl a dobře se naň dívá. Přijímám i lehce iluzorní tezi, že hlavním dějovým obloukem je dospívání a zrání mladičkého kralevice v nekompromisního vládce, leč zároveň je mi záhadou, proč tvůrci k jinak přímočaré zápletce naroubovali samoúčelné politické machinace, jež byly navíc natolik průhledné, až se staly směšnými. Kéž by se raději soustředili na detaily válečného tažení. Pohříchu taktéž zůstal nevyužit potenciál Pattinsonův, jenž začíná stále více překvapovat. A tak ač snímek jako celek funguje, táhne si s sebou příliš mnoho zbytečných vad.