Scaevola

Jednoduše přímočará snaha o zrealističtění žánru vyznívá místy utahaně a někdy levně, ale po většinu času baví svým mile nerozumným způsobem a obtíže jsou snad jen s rozsahem, který přes pouhých 87 minut stopáže trpí značně protahovaným závěrem bez patřičné gradace. Nejnapínavější je totiž úvodní prohledávání starého domu a první lov. Nicméně celkově jde o jeden z lepších snímků žánru o boji znevýhodněného člověka s obludou.

Jistěže na prostoru 80 minut romantického televizního snímku nelze rozehrát kdovíjaké drama s nesmírnou řemeslnou zručností, propracovanou myšlenkou a oslnivými výkony hlavních představitelů, ale přijmete-li jako výchozí fakt, že nic nečekáte a že můžete cynicky komentovat kterékoli laciné zamrkání, věcnou hloupost a oslí můstek, pak si musím položit jednoduchou otázku: Kdo by nechtěl žít ve světě, kde jsou všichni oslniví, milí a šťastní? Pro večer ve dvou po těžkém dni je snímek zkrátka ideální a jinak nic.

U "Vyvoleného" jsem si nebyl jist, o co se tvůrci pokouší, při sledování "Rozpolceného" jsem pouze bezdeše zíral na hereckou příležitost J. McAvoye, ale teprve "Skleněný" mi vysvětlil, k čemu M. N. Shyamalan během většiny své kariéry směřoval. Film, který je po řemeslné i vypravěčské stránce metatextem všech komiksových snímků, pracuje s touhou vidět nadpřirozené i ve světě, jenž je řízen chladnou logikou, která je v konečném důsledku stejně fantaskní jako jakékoli zjevení v plášti a elasťácích, a přeci nechává dostatek prostoru pro argumentaci obou stran. Ač tu místy skřípe logika a psychologický profil postav je čistě účelový, závěr je bez diskuse podmanivý už tím, jak chápe sám sebe.

Když odhlédnu od spousty Afroameričanů pobíhajících po renesanční Anglii, mohu konstatovat, že tvůrcům se podařilo vytvořit pohledné kostýmní drama o nekontaktním, leč paralelním střetu dvou žen, jejichž přístup k vládě a životu byl diametrálně odlišný na to, že byly příbuzné a vycházely ze stejného kulturního zázemí. Nicméně propracované drama a povedeně střízlivé herecké výkony bohužel nevyváží slabé tempo, minimum akce a dvouhodinovou stopáž, kterou nezdůvodňuje jediná vedlejší linie. Historická interpretace je zde podávána mimořádně neoslazená.

Napínavá podívaná staví hlavně na (nakolik mohu soudit) věrně zachycených reáliích mladého New Yorku a kvalitních hereckých výkonech ústřední trojice, protože samotná zápletka místy skřípe v logice i návaznosti a zvláště v druhé polovině tempo příběhu kolísá, jako by postačovalo osm dílů namísto deseti. A navíc, jak je u podobných počinů bohužel již zvykem, poslední díl byl poněkud nemastný, ačkoli uspokojivě uzavřel všechny otevřené zápletky. Nuž uvidíme, jak dopadne "Anděl temnoty". - A anděl temnoty šokuje hned v úvodu, poměrně rychle představí hlavního protivníka, před jehož odpudivým ztvárněním smekám, a ke konci bohužel ztrácí dech, motaje se v samoúčelných vedlejších linkách a zdlouhavém pronásledování a kupodivu odkládaje titulního hrdinu na vedlejší kolej. D. Brühl je totiž po většinu druhé série pouze do počtu a v zásadě ničím k vyšetřování nepřispívá, což však na druhou stranu umožňuje vyniknout D. Fanning a její umanuté vyšetřovatelce. Uvidíme, podíváme-li se do nedozrálého New Yorku ještě potřetí.

Víte, kdy jsem se začal opravdu bát? Když se objevil nápis "podle skutečných událostí"... Což o to, kalifornská historka o strašidelném domě a obsesivní porucha staré miliardářky mají něco do sebe, ale nevím, zda je nutné doslovně přepracovávat každou povídačku, kterou si tiše vypráví teenageři po náročné párty. A bohužel, ač se J. Clark snaží, seč může, jedna důmyslná lekací scéna (židle a spol.) snímek nezachrání, zvlášť když H. Mirren se po celou dobu natáčení zřejmě navýsost nudila a jakmile jste uhodli identitu hlavního ducha, horror se změnil v tradiční vybíjenou. Musím však přiznat, že řemeslně je snímek vystavěn povedeně a že během první hodiny stopáže umí navodit podmanivou atmosféru.

Ačkoli se snímek může pyšnit promyšleným vizuálním zpracováním a pohlednou stylizací, nacházeje podstatnou oporu v knižní předloze, bohužel selhává v krocení svých témat. Některá nevzbuzují vzhledem k délce stopáže dostatečnou emocionální odezvu, protože divák k postavám nestihe přilnout, a závěrečná tragédie tak prostě nevyvolá potřebnou reakci; jiná témata nejsou rozpracována a vysvětlena tak, aby dávala smysl, což byl především překombinovaný případ úvodního únosu, ztracené totožnosti a přiznání únoscova; a ještě jiná témata vycházejí zcela na prázdno, jak se to stalo řeči v parlamentu, jež snad byla zamýšlena jako jakési vyvrcholení šroubované sociální otázky, ale vlastně jen zabírá místo niternějším motivům. Možná kdyby tvůrci přijali omezený rozsah a možnosti filmu a přizpůsobili jim své ambice, byl byl snímek sevřenější a psychologicky údernější... Kolikrát už jsem při sledování francouzských počinů zažil, že forma zvítězila nad obsahem?

Málokdy se stane, že film s vážným až těžkým poselstvím a zneklidňujícím vyzněním funguje i po stránce technické, a především i pobaví, ale v tomto případě se téměř vše povedlo. Tvůrci si možná jen mohli odpustit krvelačný závěr, protože samotné, skvěle zahrané vyvrcholení před naplněnou aulou by samo o sobě postačovalo k dokreslení bezbřehé touhy lidí po návodu.

Snímek dokáže vykřesat nezanedbatelné napětí a pracuje se slušnou atmosférou, jež ústí v příjemně nejednoznačné vyznění, ale první polovina je utahaná a ve své minimalističnosti zbytečně rozvleklá; stopáž v délce hodiny a půl by byla naprosto dostatečná. Nutno však pochválit herecké výkony i nápad, který staré dobré Anglii prostě sedí.

Poutavá jednohubka se zneklidňujícím námětem promrhává svůj potenciál v laciné krvavosti a bolavých nelogičnostech zacyklující se zápletky. Na druhou stranu třaskavé tempo zpřístupňuje divákovi relaxaci ve stylu akčních videoher včetně vynalézavé kamery z třetího pohledu a filosofický závěr dává vzpomenout na komplexní témata cyberpunku se vším všudy, takže nechcete-li přemýšlet, nemusíte a budete spokojeni.