Scaevola

Tak ze Scalet Witch se stala Scarlet Witch. Ehm... Nebyl jsem úplně přesvědčen, že seriály MCU přinesou něco skutečně podstatného, ale strhla mne forma, jež je konečně odvážná a navíc se nejeví samoúčelně ani z hlediska výstavby příběhu, ani fikčního světa. Úvodní epizody jednoduše kouzlí na obrazovce dávajíce tušit, že psychické rozpoložení hlavní hrdinky směřuje k čemusi zásadnímu, a přestože závěr typicky marvelovsky chrlí přemíru barev, a ještě s podivnými řečmi kolem jakéhosi proroctví, finální rozhodnutí s sebou nese nezanedbatelnou hloubku morálního dilematu a opravdu dokáže vyždímat ten druh emocí, které bych od MCU nečekal. Zohledním-li i různorodé odkazy, více či méně skryté vtípky (reklamy s Hydrou jsou rozkošné) a profesionální řemeslnou zručnost od triků až po výkon E. Olsen, nemám si na co stěžovat. A jestli se fikční svět nyní vydá spíše fantasy cestou s čarodějnicemi a magií, zlobit se také nebudu.

Upřímně vlastně nevím, kde jsem se tu vzal, protože Netflix sliboval něco jiného, ale musím ihned dodat, že nelituji, protože film pro svou neobvyklost uvízl v paměti a jen tak se odsud nevytratí. Způsob vyprávění v tomto případě zcela přehlušuje všechny ostatní aspekty příběhu a minimalistické rozhovory dávají vyniknout pouze tomu skutečně nejpodstatnějěímu, o čem se však ve snímku zásadně nemluví. Přiznám se, že mi chyběl kontext, který by snad dokázal alespoň částečně nastínit důvody, jež vedly postavy k výchozímu (nikoli průběžnému, ten je naopak zdůvodněn dostatečně) bodu jejich chování a motivací, a to včetně časového i kulturního zařazení, neboť v opačném případě by cynik mohl lehce namítnout, že jsem sledoval nepříliš podařenou španělskou variaci na "Maryšu" a přehlídku toho, jak se tamní vyděděnci mlaskajíce stravují. Takto si mohu pouze domýšlet, co vedlo postavy k absolutnímu uzavření se před sebou navzájem i k rezignaci na bazální lidské potřeby doteku a sdílení a je nutno říci, že vzdor působivosti formy mne popsaná skutečnost nesmírně iritovala.

Promyšlené a precizně vystavěné dílo zpočátku zaujme především nekompromisním tempem, které je obtížné uvnímat samo o sobě, natož ještě v kombinaci s vědecko-fantastickou zápletkou. Možná to ale nevadí, protože když začnete hlouběji přemítat nad nastíněnou fyzikální problematikou, zjistíte, že by vás zbytečně rozbolela hlava (přeci jen zákon zachování energie je nesmlouvavý) a stejně skončíte u konstatování, že celá inverze je pouze vnějškově efektní ozvláštnění starého známého cestování v čase. V takový okamžik konečně mohu konstatovat odsýpající akční film s chytře napsaným scénářem, ale bohužel bez tahu k závěru a téměř bez hlavního hrdiny, protože všechen prostor si pro sebe kradou Pattinson, Branagh a Debicki, jako by Washington byl úmyslně pouze okem kamery, které přivádí diváka do režisérova fikčního světa.

Typický snímek podle počítačové hry tentokrát nezachraňuje ani klipařská zručnost režisérova, ani bezchybné digitální triky. Hloupoučký scénář pro samé nesmyslné šarvátky nestihne vysvětlit ani funkci "Nebeské věže", ani důvod proč monstra bez přestání útočí a Perlmanova postava chce "bránit svůj svět", z něhož by všichni normálně uvažující chtěli okamžitě utéct, natož aby se děj namáhal zdůvodnit, kterak se z nehrající americké vojačky stala nehrající asijská šermířka.

Čtyři hvězdy jsou asi příliš, ale tři zase málo, protože sympaticky přímočarý počin si neklade žádné vysoké cíle: Jednorozměrná hrdinka si jde splnit svůj sen, a ještě přitom zboří zažité stereotypy, zachrání Říši a přinese čest své rodině. Samozřejmě se jedná o typicky disneyovské dobrodružství primárně přežvýkané pro multikulturní masu, ale jako odpočinková záležitost, při níž není nutné jakkoli přemýšlet, film funguje skvěle, o to víc, že chybí (opět typicky) disneyovské písničky a dětinské legrácky.

Podle Lovecrafta a hraje v tom Cage?! Nevěděl jsem co čekat, respektive bál jsem se nejhoršího, leč byl jsem velice příjemně překvapen. Postupné budování napětí funguje výtečně, aniž by sklouzlo k vyvražďovacímu klišé, zápletka má logiku i potřebný tah k cíli a nebýt finálního, zbytečně surrealistického vyvrcholení, povedlo by se vše na jedničku. Samozřejmě... N. Cage má své nejlepší roky v béčkových vodách už za sebou a tady pouze přehrává pološíleného tatíka, ale jeho projev nijak nerušil a závěrečné odhodlání jeho postavy bylo věrohodně mrazivé.

Po mnoha desítkách let se mi poštěstilo znovu spatřit romatické drama s proslavenou ústřední skladbou. Klasicky hollywoodská výstavba děje potěší, stejně jako postupná charakterizace hlavních postav, pročež je o to horší jejich sblížení, jež se nehodí k načrtnutým profilům ani deklarovaným motivacím. Ostatek snímku už je bohužel pouze sledováním šroubované kriminální zápletky, jež slouží jen k tomu, aby spolu mohly hlavní postavy interagovat v patřičně srdcebolném rytmu. Formálně jde tedy o perlu, ale příběhově značně plytkou a bez náboje.

Podívaná přestřelená ve všech ohledech lehce uhrane vzdor své neoriginalitě. F. Grillo roste s každým rokem, M. Gibson je správně nadbytečný a o ostatek se postará třaskavá akce, která je v poslední třetině zbytečně naředěna sentimentálně rodinnou odbočkou, jež nese naštěstí význam nejen z pohledu paradigmatu (přece nemůžete v 21. století natočit jen tak obyčejný akční film...), ale i vzhledem k příběhu. Zkrátka povedená zábava na jediný večer.

Odmyslím-li si naivní výchozí představu o čtyřech dobrodružství chtivých dívčinách, s radostí poukáži na povedené lekací scény, strašidelné, až nemrtvé žraloky a podmanivé prostředí zatopeného starověkého města, přičemž gradace děje je téměř bezchybná a jednotlivé charaktery více než sympatické. Jenže pak kdosi v mámivé a zcela zbytečné snaze natáhnout stopáž vymyslel bojovou finální scénu u výletní lodě, a všechen pozitivní dojem se rozplynul jako utržená ruka v žaludečních šťávách paryby.

Shodou náhod se mi poštěstilo v poměrně krátkém období vidět po sobě dvě hrdinky z DC univerza v jejich samostatných filmech a musím říci, že oproti všem očekáváním z přímého souboje s Harley Quinn vychází Wonder Woman jako poražená. Nejde o to, že stylizace do jalových 80. let vyznívá do ztracena a nadějný odkaz na Orwella jakbysmet, ani o to, že se hrdinka tváří strašlivě vážně a dospěle, a zároveň se chová jako nevybouřený teenager (scéna s létáním?), neboť zabolí především scénář a samotná zápletka, za niž by se nemusely stydět "Kačeří příběhy". Už jsem si zvykl na přestřelenost dějových oblouků u DC komiksů, ale (spoiler) kámen přání už je trochu moc. Magický předmět s takovou mocí totiž mimo přesně vymezené hranice skutečné pohádky lehce poboří sebelepší pravidla fikčního světa: Z konce světa vyrobí zmateně pobíhající civilisty, ze záporáků udělá tragické postavy, sympatického side-kicka promění ve zbytečnost a z potenciálně nosné protihráčky hlavní superhrdinky vytvoří chlupatý žert. A tak ač jsem byl prvním dílem příjemně překvapen, druhá výprava do nitra amazonské bojovnice naopak zcela zklamala vyjma solidní vizuální stránky a chytlavého hudebního motivu.