Scaevola

Když se vyjádřím přízemně, tak se jedná o nostalgickou hloupost, ale uctivou a zábavnou. Scénář je jedním dlouhým prologem, bojová choreografie se nemusí za nic stydět a nebýt bláznivého nápadu sestříhat několik paralelních soubojů do jediné scény, bylo by možné pochválit i akci. Někoho by snad mohla rozladit přehršel postav a jejich zbytečnost, ale soudím, že jde o povinnou úlitbu fandům herní série, takže za mne příjemný návrat do mladistvých let.

Nevtipné, zbytečné a po většinu času značně nucené, přičemž nezmiňuji v tomto typu filmů obvyklou nechutnost. Konce školního roku jsou zkrátka nebezpečné.

Konec školního roku je nebezpečný, protože s rozvolňujícími pravidly se občas před třídou objeví i filmy, které by tam být nemusely, a to včetně tohoto - s odpuštěním - výplachu, plného amerického vylučovacího rádoby humoru, přestřelených hereckých výkonů a závěrečného rodinného smíření přesně v rámci moderního diskursu.

Snaha doplnit klasicky pojatou pohádku o vnitřní motivaci postav a o umělecky zpracovanou vizuální stránku se více než povedla. Několik strašidelných momentů včetně vyčerpaného fikčního světa těší, po herecké stránce vše působí přesvědčivě a pomalý rytmus se snovými sekvencemi grimmovské pohádce svědčí. Nebýt několika motivů jdoucích do ztracena (Kampak se tedy poděla dívka s růžovým čepečkem?) byl bych spokojen maximálně.

Archeologická vzpomínka na doby minulé včetně použité techniky (přímo převedená videokazeta) se neobhájila. Toporní herci se pohybují do rytmu syntetizátorové hudby, kamera se snaží vpašovat do fantasy westernové prvky, scénář inspirovaný nejranějšími edicemi DnDéčka je vzdor necelým 85 minutám stopáže strašlivě utahaný a typizovaní hrdinové už ani nejsou směšní. Motivaci postav se nikdo nepokouší vysvětlit, jako by tvůrci tajně toužili po druhém díle, a mezi časovými i prostorovými liniemi neustále skákající děj se bezohledně valí kupředu, aniž by cokoli zdůvodnil nebo prokreslil, přestože k finálnímu souboji mohlo z logiky věci dojít hned při prvním setkání. To vše bych vzhledem k žánru dokázal odpustit, ale nezajímavého hlavního hrdinu a nebetyčně se vkrádající nudu už nikoli.

Na Hromnice o jeden boss level výše a když to okno příležitosti dovolí, tak se v téhle báchorce zvládne i hrana zítřka. Maximální hodnocení je pravděpodobně značně přehnané, protože ústřední princezna je po většinu stopáže předvídatelná a protivná a princ se lehce ztratí z paměti, ale jinak se vyprávění ve stylu quick-save/quick-load povedlo po všech stránkách. Od soundtracku a efektů, přes důmyslnou výpravu, kostýmy a zřejmé nadšení tvůrců až po negativistickou čarodějnici a sebeparodujícího alchymistu jsem byl spokojen snad se vším. Jen jedinou vadu na kráse film má: Jednoduše nejde o pohádku, ale o fantasy bezmála světového formátu.

Byť se seriál pokouší bodovat sympatickými vyšetřovateli a neokoukanými kriminálními zápletkami, naneštěstí sráží sám sebe zbytečným a většinou směšným důrazem na akci, a též spoléháním na vedlejší rodinnou linii, která nezaujme, natož aby vykouzlila napětí. Jednotlivé příběhy kazí scénaristická zkratka a neladná kamera, jež obojí se nemůže rozhodnout, zda bude uměním, či běžnou televizní produkcí. Vyvrcholení seriálu pak svou nejednoznačností dává tušit, že tvůrci touží po pokračování, ale ve své podstatě tak spíše kazí právě onu chuť pokračovat.

Lákadlo realističtěji pojaté naháněné se žraloky, než jakou nabídly kultovní Čelisti, zabralo, ale bohužel nestačilo. Přes poměrně nadějný úvod se snímek velice pomalu prokouše k předlouhému čvachtání v moři, které - navzdory slibům o věrnosti skutečným událostem - končí očekávanou žánrovou vybíjenou, přičemž postavy dokonce umírají v přesně škatulkovaném pořadí. Kdyby měl snímek o dvacet minut méně, snad by vykřesal alespoň trochu napětí, avšak v této podobě se rychle vytrácí z paměti.

Nesympatická banda trollů, z nichž nikomu nebudete fandit, se vydává na předem ztracenou výpravu vedená jen vlastní hamižností a dosti nucenou snahou o pobavení diváctva. Celková koncepce scénáře nedává příliš smysl (Když chtěli hlavu, na co potřebovali krytí? A nebylo by lepší poslat sehranou skupinu mariňáků, kteří by se mezi sebou nezrazovali?), a tak nezbývá než sledovat z počátku dosti ukecanou, posléze povedeně akční dějovou linku, která ale nezodpovídá zásadní otázky a nosné nápady kolem zombie nechává ležet ladem. Jako by se Z. Snyder začal opakovat: Velkolepý styl totiž nezakryje proděravělé základy vyprávění... A to nemluvím o tom, že jediný bílý, středostavovský, heterosexuální muž v celém spektáklu je zrádný panchart. Jako bychom to někde přehnali.

Jsem poněkud na vážkách, protože snímek vyvolal nečekanu reakci. Na jedné straně a po delším zamyšlení mám pocit, že jsem viděl zbytečně protahovanou a neoriginální variaci na stařičký The Wicker Man, a především na málo známý The Wicker Tree, kterou se režisér pokoušel zachránit psychologizující linkou o rozpadu vztahu a následcích rodinné tragédie, aniž by měl z významového hlediska výrazněji promyšlené použití prvků lidové kultury, protože vše je pouze pro efekt a bez vnitřních spojitostí typických pro rituály vycházející z mytologie. Také stupňování strachu a ohrožení nefunguje, což je zvláště vzhledem k deklarovanému žánru značný problém. O horror tu totiž nešlo v žádném případě, nadpřirozené prvky se nevyskytují, a navíc je od prvního nástinu komunity jasné, jak vše dopadne, a divák tak jen váhá, zda někdo plíživou vybíjenou přežije. Na stranu druhou musím přiznat, že jsem vzdor přehnané stopáži snímek dokoukal na jeden zátah, jako by systematickou řemeslnou prací a vykreslením postav dokázal zaujmout přes své nedostatky.