Scaevola

Víte, kdy jsem se začal opravdu bát? Když se objevil nápis "podle skutečných událostí"... Což o to, kalifornská historka o strašidelném domě a obsesivní porucha staré miliardářky mají něco do sebe, ale nevím, zda je nutné doslovně přepracovávat každou povídačku, kterou si tiše vypráví teenageři po náročné párty. A bohužel, ač se J. Clark snaží, seč může, jedna důmyslná lekací scéna (židle a spol.) snímek nezachrání, zvlášť když H. Mirren se po celou dobu natáčení zřejmě navýsost nudila a jakmile jste uhodli identitu hlavního ducha, horror se změnil v tradiční vybíjenou. Musím však přiznat, že řemeslně je snímek vystavěn povedeně a že během první hodiny stopáže umí navodit podmanivou atmosféru.

Ačkoli se snímek může pyšnit promyšleným vizuálním zpracováním a pohlednou stylizací, nacházeje podstatnou oporu v knižní předloze, bohužel selhává v krocení svých témat. Některá nevzbuzují vzhledem k délce stopáže dostatečnou emocionální odezvu, protože divák k postavám nestihe přilnout, a závěrečná tragédie tak prostě nevyvolá potřebnou reakci; jiná témata nejsou rozpracována a vysvětlena tak, aby dávala smysl, což byl především překombinovaný případ úvodního únosu, ztracené totožnosti a přiznání únoscova; a ještě jiná témata vycházejí zcela na prázdno, jak se to stalo řeči v parlamentu, jež snad byla zamýšlena jako jakési vyvrcholení šroubované sociální otázky, ale vlastně jen zabírá místo niternějším motivům. Možná kdyby tvůrci přijali omezený rozsah a možnosti filmu a přizpůsobili jim své ambice, byl byl snímek sevřenější a psychologicky údernější... Kolikrát už jsem při sledování francouzských počinů zažil, že forma zvítězila nad obsahem?

Málokdy se stane, že film s vážným až těžkým poselstvím a zneklidňujícím vyzněním funguje i po stránce technické, a především i pobaví, ale v tomto případě se téměř vše povedlo. Tvůrci si možná jen mohli odpustit krvelačný závěr, protože samotné, skvěle zahrané vyvrcholení před naplněnou aulou by samo o sobě postačovalo k dokreslení bezbřehé touhy lidí po návodu.

Snímek dokáže vykřesat nezanedbatelné napětí a pracuje se slušnou atmosférou, jež ústí v příjemně nejednoznačné vyznění, ale první polovina je utahaná a ve své minimalističnosti zbytečně rozvleklá; stopáž v délce hodiny a půl by byla naprosto dostatečná. Nutno však pochválit herecké výkony i nápad, který staré dobré Anglii prostě sedí.

Poutavá jednohubka se zneklidňujícím námětem promrhává svůj potenciál v laciné krvavosti a bolavých nelogičnostech zacyklující se zápletky. Na druhou stranu třaskavé tempo zpřístupňuje divákovi relaxaci ve stylu akčních videoher včetně vynalézavé kamery z třetího pohledu a filosofický závěr dává vzpomenout na komplexní témata cyberpunku se vším všudy, takže nechcete-li přemýšlet, nemusíte a budete spokojeni.

Snímek je plochý a naivní, ale to by až takový problém nebyl, protože v hlavní roli vystupuje G. Mitič a černá paruka. Skutečným průšvihem je, že vyjma úvodní hloupé vyvražďovací akce film sleduje hodinové přípravy na vyvrcholení, které je odbyto pouze mimochodem. Mám-li to říci zkrátka - strašlivá nuda.

Od pohledu je to buď šílenost, nebo projev génia a ani po mnoha shlédnutích se nedokážu přesně rozhodnout, na kterou stranu se přikloním, nicméně, co mohu říci s jistotou, je, že po letech některé vtipy vyčpěly a jiné už nejsou tak drtivé, jako snad bývaly. Hravá vizuální stránka od K. Saudka jednoduše vše nezachrání.

Musím si postesknout, jak málo výstižného je toho možno napsat o krásném a poklidném snímku, jemuž po technické ani herecké stránce nic neschází a jehož tempo snad vycházející přímo z dobové nátury už dnes nikdo nedokáže napodobit stejně tak, jako nikdo neopíše jeho nezáludnou a nekonfliktní náladu. A byť vlastně film neskončí tak úplně hollywoodsky, jeho vyznění o splněných přání je jako balzám na duši, ačkoli žánrově se s ním nepatrně míjím.

Příběh rozdělený do dvou částí ve své druhé polovině ničím nepřekvapuje. Překotný styl vyprávění zůstává zachován, herecké výkony neoscilují a jediné, co se stačilo změnit, jsou exotické exteriéry. V zásadě tedy platí obdobné hodnocení jako u prvního dílu, přičemž je znepokojivé, kterak zde nad pocitem spravedlivého odporu získává navrch iluze zakázaného dobrodružství v divoké Africe.

Ze zkušeností jsem si říkal, že český film na "aktuální" téma a "podle skutečných", ožehavých událostí v "dokumentární" snaze říci všechno po "pravdě" může dopadnout všelijak, ale byl jsem poměrně pozitivně překvapen, protože scénáristům se podařilo uhnout fakta tak, aby vzniknul soudržný počin. Snímek má svůj pádící styl, který je místy obhroublý, místy přímočarý, ale celkové koncepci ryze českého gaunera to odpovídá. Kriminálnímu žánru nepřekáží ani věcné sebezpytné komentáře několika postav, které jsou sice v přímém rozporu s kvapícím tempem, avšak zdařile ho vyvažují. Zajímavý je též způsob vyprávění, při němž pořád slyšíme o titulním antihrdinovi, leč vlastně nic nevidíme přímo z jeho perspektivy. Ze všech těchto důvodů se jedná o nečekaně podařený film, který baví, ačkoli zpracovává morálně záporná témata.