ondrech

Příběh směle ubíhá, je to celkem jasné, nějaké přirozeno v tom je, na konci gradace a vyvrcholení. žádný jiný film není tak učebnicově vyrovnaný jako tento...

já nevím, nápad je to Godfreye Reggia, ale tohle je lépe provedné, imho... moc me nebraly pribehy z prirody, spise zrychlene zabery mesta, ci mesity muslimu... velmi inspirativni

Bergmanovský styl, silné dialogy. Vyhrocený vztah dvou sester, které se ocitly v zemi, v níž žádná nerozumí ani slovu. Doplňující postavy jako syn Johan, sluha, či trpaslíci činí z filmu velkou hříčku, která je jedním z nejlepších filmů, co jsem kdy viděl.

Poslední film velkého režiséra(i když my víme, jak je to s jeho opravdu posledním filmem) je nejméně bergmanovský, přesto velký příběh bohaté rodiny před první světovou válkou z pohledu mladého alexandra táže podobné otázky jako u předchozích - bytí, mystično - a opět se nechal režisér inspirovat svým mládím.

Fantastická podívaná. Už jsem si myslel, že Fellini nemá co nabídnout, že jeho styl - sled psychodelických scén - už je vyčerpaný, ale opět dokázal obsadit mastroianniho do prasáčtější a kritičtější role. Opět Marcello pozoruje. Opět proplouvá příběhem. Opět se kolem něj pohybují ženy. A opět jsou krásné. A šílené. ;)

pět hvězdiček za macandu! Mohla tam být dýl. Jinak je to fellini jako řemen, klasický styl - sled záběrů hlavního hrdiny. Mastroianni je skvělý herec, jeho výraz je více než výmluvný.

Miluji ty filmy, kdy je na scéně zmatek kamera jede sem a tam, každý dělá co ho napadne a do toho divák vpadne a kouká jak sova z nudlí. Přestože konec mě celkem nudil, kvůli začátku jsem dal 5 hvězdiček. A to hlavně kvůli scéně, kterou uvede sám režisér "Právě se štábem natáčíme na dálnici." A následuje sled jakýchsi záběrů, při kterých jsem si říkal, co to je sakra zač. Dobrá je také hostina, či jak přijede mladý Fellini do města. Opravdu bravurní dílo, při němž si mohl velký autor odpustit konec.

nádherná mozaika výjevů z režisérova dětství. Už se nesnaží o žádný příběh, malé příběhy sednou Fellinimu opravdu nejlépe. Narozdíl od Říma jsem se téměř nenudil.

Kamera: Mathew Libatique.......Arronofsky je inteligentní, originální. Jeho styl je nekonvenční, nejvíce oceňuji jeho cit pro detaily a symboly. Pi je hodina a pul toho (temer) nejdepresivnejsiho, co jsem kdy videl. A hudba zvolena k podbarveni snimku je vice nez vynikajici.

krasny pribeh, jeden z prvnich "opravdovych" filmu, co jsem zhledl. A v tomto snimku je nejlepsi kombinace clovek - sklo, kdyz hlavni hrdinka sni sklenicku. Krasne:)