castor

Nejsem z těch, co hodí * jen proto, že se jedná o zlobivé dítě amerického akčního filmu. Sám jsem vyrůstal na řadě Van Dammeových pecek (například dvojčatům Chadu a Alexovi – Dvojitý zásah – jsem beze studu fláknul ****) a leccos si pouštěl opakovaně dokola. Když se ohlédneme za celou jeho kariérou i životními průšvihy a vynecháme na pár výjimek léta páně 1999 – 2007 (vím, chtěl bych toho hodně), tak tu máme velice slušnou škálu filmových trháků i solidních příběhů, díky nimž a překvapivému dítku JCVD (2008) se už na belgickou ikonu nebudeme koukat skrze prsty. Takže na Replikant kulantně zapomeneme a zaštracháme o pár regálů dál!!

Spolu s Davisovým Přepadením v Pacifiku zřejmě nejlepší seagalovka. Velký comeback je v nenávratnu, takže nezbývá než nostalgicky vzpomínat na efektní lámání končetin, mizerné scénáře a prkenné herectví. Steven Seagal (i producenti jeho filmů z přelomu osmdesátých a devadesátých let) pochopili, že není třeba experimentovat tam, kde stačí „pouze“ pokračovat v nastoupené cestě. Předkládají tak stejnou strukturu, tentokrát ovšem zatraktivněnou tím, že bojuje proti gangu jamajských překupníků drog, kteří by se klidně uplatnili i v nějakém hororu. Seagal, jenž na počátku devadesátých let nabídl divákům trošku jiný typ akčních sekvencí a slavil úspěch se svými prvními pěti filmy, a jeho tým dělají z diváků trochu idioty, protože scény na sebe navazují s takovou jednoduchostí, že i školák by vymyslel něco důvtipnějšího. Násilně vtlačená automobilová honička, při které hrozí úraz/smrt desítkám nevinných lidí, je toho typickým příkladem. Potěší občas syrový boj, temnější atmosféra, překvapí víc nahoty.

Teroristé úspěšně zaútočili na posádku americké bitevní loďi Missouri s jadernými střelami Tomahawk na palubě, admiralita zvažuje krajní řešení, ještě má ale v kuchyni profesionála, který odloží nože (i když ne všechny), začne máchat rukama a nadechne se ke svému velkému sólu. Tedy za pomoci několika dalších vedlejších postav, které jsou vlastně úplně zbytečné. Jde sice o jeden z vrcholů Seagalovy tvorby, ale nemůžeme zase úplně všechno nechávat na nostalgii, protože vedle několika památných akčních scén se dostavuje i obří množství vaty a nesmírně úsměvných (pitomých) momentů. Ty prostě přijdou a nikdo nepřemýšlí, jak se to mohlo stát. Mnohými zmiňovaná první Smrtonosná past je úplně jiný level (hlavně dokonale fungovala tehdy i třicet let poté). Režisér Andrew Davis měl mnohem lepší chvíle (Uprchlík, Dokonalá vražda), tady překládá průměrný akční film s fajn atmosférou, velmi slušnými záporáky (Tommy Lee Jones i Gary Busey) a s typicky béčkovým nádechem. Pokud se mám řídit hlavou, tři hvězdy jsou akorát.

Jeden z akčních vrcholů 90. let i Stalloneovy tvorby, který byl jednak jeho obrovským comebackem (3 nominace na technické Oscary) a stejně výrazným finančním úspěchem. Navíc se na něm sám autorsky (scénář) podílel. Heroická postava odpovídající velehorskému chlapáckému prostředí. Paleta nápadů a originálních, zručně natočených, akčních scén včetně zdařilého úvodu klouzajícího lana a následně i rukavice. A po letech (i díky výtečné hudbě Trevora Jonese) stále výborná atmosféra. Chyby by se samozřejmě našly a nebylo by jich málo (záporáci se vesměs chovají jak po nepovedeném neurochirurgickém zákroku, kupříkladu začnou střílet po Slyovi visícím na skále, přitom ještě nemají kufr plný peněz, náš hrdina by mimochodem zhruba tak pětkrát umrzl), ale oceňme snahu Rennyho Harlina natáčet v opravdu komplikovaných podmínkách. Škoda, že už nás potom tak příjemně nepřekvapil. Ryzích 85% a těsně pod vrcholem!!

Stejně jako vietnamský veterán, tak i neustále se vracející outsider Rocky diváky omrzel. A s ohledem na kvality pátého dílu se není čemu divit. Boxerská pohádka o jednom americkém snu měla na přelomu osmdesátých a devadesátých let to nejlepší ze starého kabátu za sebou.

Sly si u mě rezolutně řekl o několik vrcholů – tehdy, když oživil svou první legendu (Rocky, 1978), o šest let později, když oživil druhou (Rambo, 1982), o dalších šest let, když utáhnul příjemnou buddy movie (Tango & Cash, 1988). Předtím se „italský hřebec“ s obludně vypracovanou fyzičkou rval v Moskvě nejen za kamaráda (Rocky IV, 1985), následně coby chrabrý horolezec v roli šité na míru (Cliffhanger, 1993) i profesionální vrah v netriviálním thrilleru (Nájemní vrazi, 1995), od té doby však uběhlo mnoho vody. Úporně se rval o další nádechy právě s dvojicí svých ikonických legend R+R, holt zázraky se dějí právě tam, kde je nejmíň čekáte. Jeho Tango & Cash je a i bude jednou z nostalgických akčních záležitostí, které chutnají i po letech a na poněkolikáté. Dvě policejní hvězdy, drsňák Gabe a elegán v brýlích Ray musí spojit síly, aby se zbavili obvinění z nafingované vraždy. Velkohubé finále mi k příjemným předchozím desítkám minut úplně nesedělo, přesto jsme zdárně (i přes výměnu režisérů) doklouzali do cíle.

Netradičními metodami nechvalně pověstný Marion Cobretti v jednoduchém balení, na které se ale nezapomíná.. zejména na zástup po zuby ozbrojených a totálně vyšinutých motorkářů, kteří zřejmě nemají nic lepšího na práci, než se projíždět Slyovi přímo před hlavní jeho arzenálu.. v tu ránu je z nemluvného stylového poldy akcimilující John Matrix a divák se tetelí blahem!! Na 80. léta se nezapomíná..

Ve své milované Philadelphii se živí jako lamač kostí ve službách pochybných vymahačů dluhů, boxuje v podprůměrných zápasech, moc dobře ví, že to se svou inteligencí nikam příliš nedotáhne, ale dvořit se plaché prodavačce Adrianě ještě zkusí. Poté, co dostal padáka z tělocvičny, přijde šance, která se neodmítá. Mistr světa v těžké váze dává možnost vyniknout nějakému neznámému boxerovi. Bude to Rocky, který chytne příležitost za pačesy. Boxerská báchorka za pár šupů vydělala velké peníze a otevřela Slyovi cestu na hollywoodský Olymp. V jednoduchosti tkví největší síla. A právě Stallone umí s robustní jednoduchostí říkat důležité věci!!

Logické vyústění hrabivých producentů.. navíc nemám rád přiživující se pokračování u typu filmů, které pokračování rozhodně nepotřebují!!

I když láska pominula, je důležité zůstat tolerantní a v přátelském rozpoložení. Asi takové je poselství předvídatelného kousku ostříleného Chrise Columbuse. Tihle dva (postarší pár) šli od sebe jako rozumní lidé, navíc se dohodli bez větších obtíží na výchově svých dvou dětí. Jenže brzy přišla výrazná kaňka – módní fotografka, která je nejen krásná, ale i mladá. A tatík se do ní zakoukal. Pro děti (zejména dceru) je prostě jen macechou, zahořklé exmanželce se navíc ozve zdraví. Nemoc tu nicméně není hlavním tématem, ale spíš snaha ukočírovat jednotlivé situace tím nejlepším možným způsobem. Samozřejmě dříve, než je nějaký problém načrtnutý, je téměř vyřešený, na dřeň rozhodně nejdeme a vše je jednoduše zabalené tak, jak si sentimentálně naladění diváci přejí. Columbus byl toho času jistotou a trio Sarandon-Harris-Roberts utáhne nejednu sebeslabší scénu, takže film je pro rodinnou, víkendovou siestu jako dělaný. A od romanticky laděné/rodinné komedie/dramatu snad ani nikdo nemůže čekat jiný závěr. Viděl jsem několikrát a možná se mi to líbí víc než dřív. PS: Dětské role velmi slušné.