castor

Bokovka? Dobrý ročník? A není to jedno? Ač nejsem příznivcem české kinematografie, tak se tu a tam objeví něco, co ve mně vyvolá zvědavost. Dějově nejsou Bobule nic moc (jistý pražský švihák fušuje do realitního světa tak vehementně, až po něm jde kriminálka, zašije se u dědy na venkově, kde se blíží sklizeň i sbližování s místní kráskou – a vše, co mu přijde do cesty, řeší trochu banálněji než by se dělo ve skutečném životě), formou si ale leckoho získají. Malebná krajina jižní Moravy, scény nasáklé vínem a vizuál, který v tuzemské kinematografii dlouho nebyl. A pokud nebudete brát Bobule jako vyloženou komedii, zachutná vám.. a příliš neztrpkne. Navíc oceňuji, že debutující Bařina nepovažuje diváky za úplné idioty, nenutí je rudnout hanbou v sedačkách, drží si relativní nadhled a vyvaruje se „janákovským“ úletům (úplně si vybavuju, jak mi jedna spolužačka ve škole zarputile nutila, jak silně v ní Snowboarďáci vyvolali takovou tu nostalgii sjezdovek.. inu, to právě Bařina nabádá k otevření nějaké té dobře vychlazené lahvinky)!! Herecky si snímek drží slušný standard, Hádek i mladý Langmajer slušně zvládají komediální timing, Terezka Voříšková skoro nemluví, ale za to nechá mužského diváka několikrát zasnít nad tím, jaké by to bylo na vinicích zestárnout a díky některým na české poměry netradičním momentkám odpustíte leccos okolo. Jen je obrovská škoda, jak režisér celou látku zbytečně drolí (postavy mizí, jiné o mnoho zbytečnější se objevují), jak potencionálně silné scény odbývá, některé jakoby chtěl mít brzy z krku, další mohly mít mnohem hlubší emoční dopad na diváka (třebas postelová scéna s peřím) a některé vyloženě ruší navozenou atmosféru. V lecčems je to škoda, ale na druhou stranu, buďme za Bobule (a Richarda Krajča) rádi!! *** a krapet víc..

Rodina by měla držet pohromadě. Zvlášť o Vánocích. A to i ve chvílích, kdy mezi typické vánoční zvyky rozhodně nepatří nakládání právě zavražděného synka/bratra do kufru auta. Každoroční rituál průměrné americké rodiny (cesta k příbuzným kamsi na venkov) totiž přeruší otcovo dobře míněné rozhodnutí vzít to „zkratkou“, která ale nabízí pouze nekonečnou cestu lesem, bez odboček, bez jiných aut, bez života. Byla by hloupé tu prozrazovat cokoliv následujícího.. Nevídaná bezútěšná atmosféra, psychický teror i morbidní humor, které nám tvůrci předkládají, se tu totiž relativně dlouho neobjevily. Určitě se tu ale nebudu rozplývat o nějakém žánrovém přelomu a nedýchání během několika scén, to určitě ne, nicméně je sympatické, jak málo tenhle projekt musel STÁL a jak účinným se ve výsledku přesto STAL!! 70%.

Jo jo, před lety by divák hltal každičký záběr a kolébal by se pointou, jenže v dobách všemožných remaků a recyklací ještě skoro ani nenatočených asijských duchařin se zákonitě musí někde projevovat trhliny. Když člověk u hororu dělá všechno ostatní, vyjma toho, aby se bál, tak je asi něco špatně!! The Uninvited má určitě něco do sebe, ale veškeré napětí pramení z všelijakých přeludů a snů, řada scén je doslova vymodelovaných, nicméně je řemeslně velmi dobrý, herecky zrovna tak (i když Elizabeth Banks se typově hodí na jiné role). O korejský originál zrovna nestojím, doufám, že nenakyne stejně jako tady na velké nabubřelé nic!! Přesto ** až ***.. tentokrát budu velkorysý!!

T O H L E --- B Y L O --- V Ž D Y C K Y --- T A K --- U T A H A N Ý, A Ž --- T O --- P Ě K N Ý --- N E N Í…

Rodinné zaměření, emotivní i zábavní charakter předurčují toliko populární reality show jako prime time program. Jenže tahle je odlišná od těch běžných. Do sklepního prostoru je uzavřena šestice lidí různých povah i věku. Vydrží-li měsíc, budou bohatí. Jak to tak bývá, brzy začnou panikařit, stanou se i oni oběťmi mediální manipulace? Chaos, ponorka, ztráta sil.. na českou tvorbu atraktivní projekt, protkaný neutichajícím tempem dialogů, slušným herectvím a solidní atmosférou, což v resumé dokáže udržet divákovu pozornost.

Za oceánem jsou doslova posedlí remaky, recyklují každou trochu úspěšnou látku, ale slova jako funkčnost a originalita hlavouni producentských studií neznají. Nebo nechtějí znát. Prachy, prachy, prachy. A klepat strachy se nemůže už ani dvanáctileté děcko. Za leccos může Marcus Nispel, který před lety ještě možná potěšil hororového fanouška jiným remakem (Texaský masakr motorovou pilou s Jessicou Biel), ale pro tentokrát zkazil na co sáhl a zasloužil se o dosti umělé vykreslení jedné hororové legendy. Banda teenagerů přijíždí v rytmu zlatavých kamerových filtrů za radovánkami na místo zvané Crystal Lake. Znalci už začínají tušit, že se brzy stanou kořistí jistého Jasona v oprýskané masce hokejového brankáře a s mačetou v ruce – jedna z ženštin ovšem díky podobě na čahounovu matku přežije. Takže máme důvod se seznámit s budoucím masem na porážku, včetně jednoho modela, který hledá právě ztracenou sestru (ta je mezitím už půl druhého měsíce uvězněna u Jasona „doma“ a tu a tam jí zřejmě chodí navštěvovat manikérka:-). Nová skupinka výletníků je prakticky totožná, jen dívčiny ukazují ňadra v častějších intervalech a mužská část zase hloupěji jedná. A nechybí hulící Asiat a hulící Černoch. Jak jinak.. Každopádně se tak i tak stávají milým zpestřením Jasonových běžných dní, bohužel si neodpustí šustící dialogy a dementní sexuální narážky. Hororová klasika z osmdesátých let nastřádala úctyhodných deset filmů a jeden crossover (vtipný masakr s jiným ranařem – Freddym Kruegerem), nikdy však nepatřila mezi nějakou vychytralou sérii!! Prakticky variovala to samé dokola, takže se pozornost ubírala spíše na 1) atmosféru a 2) stylovost postavy Jasona Voorheese. Jenže obé tady chybí. (Ne)utopený Jason Voorhees stále miluje vřískající mládež všeho druhu, jenže v Nispelově provedení nebudí respekt, se svými oběťmi se vypořádává během několika vteřin a veskrze stejným předvídatelným způsobem. Všechno bez přidané hodnoty (snad jen spacák nad táborovým ohněm potěší). Je tu ale jedna zásadní novinka – ústřední hrdlořez se umí teleportovat. Vždy je o krok napřed, tu je před domem, záhy za domem, pak na střeše – neuvěřitelné:-) Chybí i morbidní humor, naopak si divák klepe na čelo nejasnými partnerskými vazbami a jednáním mládeže jako ze zvláštní školy. Inu, časy se mění!! Velmi bolestivá podívaná..

S šikanou si leckdo neví rady. Každý se z ní snaží vybruslit po svém a ne vždy to dopadne vesele. V ložnici nápravného zařízení právě jeden slabší jedinec zvolil rezignující variantu. Skupinka trýznitelů je tak následovně potrestána relativně netradičně. Opuštěný ostrov ale nebude tak úplně opuštěný, jak by měl být.. Když takhle člověk ještě nechce jít úplně spát, narazí občas při přepínání kanálů na zajímavý projekt – nevím, zda-li se dá thriller Pustina do téhle skupinky zařadit, ale své postavení v daném žánru si určitě vydobyl. Britské horory budují s minimálními rozpočty intenzivní atmosféru a v posledních několika letech i místy zastiňují (posuďte sami: 28 dní poté, Pád do tmy nebo Jezero smrti) americkou konkurenci. Málo známí herci navíc posilují realističnost a tvůrci za kamerou předkládají syrový pohled na věc, až nechutně realistické vykreslení násilí a všudypřítomnou špínu.

Podprůměrná záležitost, kterou ale spolehlivě prozáří Emmanuelle Chriqui.. Ostatní potencionální zážitky tvůrci svým neumětelstvím dokonale smrštili na minimum!!

Nepolapitelný postrach bankovníků je zpět a vede si o krapet lépe. Oba díly Veřejného nepřítele nefungují bez toho druhého. Oba jsou relativně hravé, relativně brutální, relativně nadprůměrné a relativně řemeslně kvalitní. Několik povedených scén ale pro chutnější filmový zážitek nestačí. Leccos je jen naznačeno, nýbrž to neodkrývá Mesrinovu hlubší motivaci. Nevíme, jak se zločinem začal, jak snadno zapadl do prostředí mafiánů a šlapek, navíc rozmělněný scénář a ostré střihy mi vadily zrovna jako v "jedničce". Občas se stávalo, že jsme někam skočili a neznali souvislosti. Více se pracuje s hrdinovými řečnickými schopnostmi, cynismem i s faktem, jak uměl pracovat s médii. Vysokého očekávání se ale "začínající" režisér Richet nezalekl a zkomponoval Epilog do podoby, která osloví.. nicméně v mém případě neoslní!! 70%.

Po zásluze označován největším francouzským gangsterem všech dob, na velkém plátně ale jeho prvotní počínání postrádá větší švih a tah na bránu. Stejně jako v nedávném Baader Meinhof Komplex je násilí prezentováno sexy a přitažlivě, přičemž hlavní zásluhu na tom má divoký a s nikým se nepářivší Vincent Cassel. Chronologicky sledujeme jeho vstup do kalných vod podsvětí i jeho rozporuplnost, jeho zálibu v převlecích i okouzlování opačného pohlaví, přesto jsem nepociťoval nějakou výraznou výjimečnost jeho osudů a nechápal jeho přímou motivaci. Režisérské kuře Jean-François Richet se rozšouplo na hodně úctyhodné ploše a sledovat jeho další počínání bude bezesporu přínosné. Nicméně jsem cítil lenost přijít s něčím novým a několika škobrtnutí se Richet přece jenom nevyhnul – vedlejší postavy bez výraznější stopy, absence hutnějšího napětí i sounáležitosti s hrdinou mě nejednou zamrzely. Jacques Mesrin, který se s vytříbeným smyslem pro spravedlnost stal v očích mnoha Francouzů národním hrdinou, si z ničeho nedělá těžkou hlavu a svou drzostí svým způsobem „plní“ tajné sny obyčejných lidí. Francouzská škola je zpět, ale k výraznějšímu triumfu potřebuje divácky zajímavější PART 2, kde se novodobý Robin Hood ukáže v blyštivějším světle!! Poklona žánru za 60%.