Reklama

Reklama

Najsledovanejšie žánre / typy / pôvody

  • Dráma
  • Komédia
  • Akčný
  • Animovaný
  • Dokumentárny

Recenzie (7 444)

plagát

Star Trek (2009) 

Viditelně skomírající kult je zpátky. Stejně jako zoufale vyhlížející sérii Mission: Impossible, tak i „úsměvnými dialogy určenými rovnou na DVD“ protkanou ságu Star Treku dokázal postavit na nohy všeuměl J. J. Abrams. Je tady pro mladší diváctvo, takže slovíčko „cool“ nejednou zaregistrujete. Herci jsou typově přesní (žádní vyfešákovaní tupohlavci), je tu cítit režisérova úcta k předloze, i když na vysvětlování není příliš času – hlavně hurá kupředu!! Připočtěte si podle všeho chtěnou naivitu scénáře, schizofrenní montáž emocí, úchvatnou hudbu nebo rozpohybovanou kameru. Ani nevím, co jsem čekal.. takže o zklamání mluvit nemůžu, ale nad 70% to Spock, Kirk, Nyota Uhura a spol. zdaleka nevytáhnou. Na mě to byl až moc přeplácaný koktejl, který mi dech rozhodně nezrychlil.. Moc to „haló“ kolem nechápu. Opěvovaný humor? Asi jsem teda místy nahluchlej.. A bojové scény? Přiznám se, že mě trošku uspávaly!! Restart naleštěné space opery!! Budiž jí to přáno. **** s velkým otazníkem.

plagát

Valkýra (2008) 

Trocha historie neuškodí. Úchvatná rekonstrukce neúspěšného atentátu na Adolfa Hitlera v červenci 1944, jehož hybatelem byl vysoce postavený německý důstojník Claus von Stauffenberg, vznikla pod režijní taktovkou Bryana Singera, který ji udělal divácky velmi atraktivní. Hrdinská dvojí hra je vykreslena od Clausova zranění v Tunisu (zde velmi zkratkovitý ideologický přerod), přes jeho rodinnou idylku až k převzetí riskantní akce Hitlerových bývalých věrných, kteří už nechtějí respektovat Vůdcovo počínání. Kromě sedmi prstů nechal i Stauffenberg v Africe iluze o německém způsobu vedení války. Musím uznat, že jsem dlouho neviděl snímek, kterému by lépe sedělo označení „NAPÍNAVÝ“!! A to i přesto, že divák ví, jak promyšlený plán vzbouřenců dopadne!! Psychologické drama režiséra-perfekcionisty střílí ostrými náboji, je dokonalé ve zpracování i ve vedení herců. Cruise se po všech peripetiích opět vyšvihnul. Nejen, že celou látku pomáhal křísit, ale i vedle hereckých veteránů důstojně ztvárnil ústřední part (ostatně rok 2008 je pro něho herecky mimořádně úspěšný – vedle téhle znepokojivé válečné konspirace byl třešničkou na dortu v komediální jednohubce Tropická bouře). Jeden ze zážitků roku. Čistá práce a velmi slušné čtyři hvězdy.

plagát

Medzi mužom a ženou (2005) 

Nemasový a netradiční pohled na setkání po letech, o dvojici, která se tak trochu zná. Dva osamělí jedinci se místo radovánek na svatební hostině relativně nudí, takže je logické, že slovo dá slovo a.. Bylo by podlé prozrazovat něco víc, lepší, když o snímku ve filmovém světě neznámého Hansa Canosi nic moc nevíte. Stopáž je na komorní film tohoto typu ideální, zpracování minimálně zajímavé. Scénárista se vyřádil, kloubí humor, satiru, romanci i ironický nadhled, ale obsahově mu k dokonalosti leccos schází. Chybí trochu více citu, takové Linklaterovy projekty Before Sunrise & Before Sunset jím oplývaly!! Ultralevný, upřímný i herecky výjimečný.. ale stále jen na slabé ****..

plagát

Bobule (2008) 

Bokovka? Dobrý ročník? A není to jedno? Ač nejsem příznivcem české kinematografie, tak se tu a tam objeví něco, co ve mně vyvolá zvědavost. Dějově nejsou Bobule nic moc (jistý pražský švihák fušuje do realitního světa tak vehementně, až po něm jde kriminálka, zašije se u dědy na venkově, kde se blíží sklizeň i sbližování s místní kráskou – a vše, co mu přijde do cesty, řeší trochu banálněji než by se dělo ve skutečném životě), formou si ale leckoho získají. Malebná krajina jižní Moravy, scény nasáklé vínem a vizuál, který v tuzemské kinematografii dlouho nebyl. A pokud nebudete brát Bobule jako vyloženou komedii, zachutná vám.. a příliš neztrpkne. Navíc oceňuji, že debutující Bařina nepovažuje diváky za úplné idioty, nenutí je rudnout hanbou v sedačkách, drží si relativní nadhled a vyvaruje se „janákovským“ úletům (úplně si vybavuju, jak mi jedna spolužačka ve škole zarputile nutila, jak silně v ní Snowboarďáci vyvolali takovou tu nostalgii sjezdovek.. inu, to právě Bařina nabádá k otevření nějaké té dobře vychlazené lahvinky)!! Herecky si snímek drží slušný standard, Hádek i mladý Langmajer slušně zvládají komediální timing, Terezka Voříšková skoro nemluví, ale za to nechá mužského diváka několikrát zasnít nad tím, jaké by to bylo na vinicích zestárnout a díky některým na české poměry netradičním momentkám odpustíte leccos okolo. Jen je obrovská škoda, jak režisér celou látku zbytečně drolí (postavy mizí, jiné o mnoho zbytečnější se objevují), jak potencionálně silné scény odbývá, některé jakoby chtěl mít brzy z krku, další mohly mít mnohem hlubší emoční dopad na diváka (třebas postelová scéna s peřím) a některé vyloženě ruší navozenou atmosféru. V lecčems je to škoda, ale na druhou stranu, buďme za Bobule (a Richarda Krajča) rádi!! *** a krapet víc..

plagát

Smrť prichádza v bielom (2003) 

Rodina by měla držet pohromadě. Zvlášť o Vánocích. A to i ve chvílích, kdy mezi typické vánoční zvyky rozhodně nepatří nakládání právě zavražděného synka/bratra do kufru auta. Každoroční rituál průměrné americké rodiny (cesta k příbuzným kamsi na venkov) totiž přeruší otcovo dobře míněné rozhodnutí vzít to „zkratkou“, která ale nabízí pouze nekonečnou cestu lesem, bez odboček, bez jiných aut, bez života. Byla by hloupé tu prozrazovat cokoliv následujícího.. Nevídaná bezútěšná atmosféra, psychický teror i morbidní humor, které nám tvůrci předkládají, se tu totiž relativně dlouho neobjevily. Určitě se tu ale nebudu rozplývat o nějakém žánrovém přelomu a nedýchání během několika scén, to určitě ne, nicméně je sympatické, jak málo tenhle projekt musel STÁL a jak účinným se ve výsledku přesto STAL!! 70%.

plagát

Príbeh dvoch sestier (2009) 

Jo jo, před lety by divák hltal každičký záběr a kolébal by se pointou, jenže v dobách všemožných remaků a recyklací ještě skoro ani nenatočených asijských duchařin se zákonitě musí někde projevovat trhliny. Když člověk u hororu dělá všechno ostatní, vyjma toho, aby se bál, tak je asi něco špatně!! The Uninvited má určitě něco do sebe, ale veškeré napětí pramení z všelijakých přeludů a snů, řada scén je doslova vymodelovaných, nicméně je řemeslně velmi dobrý, herecky zrovna tak (i když Elizabeth Banks se typově hodí na jiné role). O korejský originál zrovna nestojím, doufám, že nenakyne stejně jako tady na velké nabubřelé nic!! Přesto ** až ***.. tentokrát budu velkorysý!!

plagát

Chcete mě? (1992) (relácia) 

T O H L E --- B Y L O --- V Ž D Y C K Y --- T A K --- U T A H A N Ý, A Ž --- T O --- P Ě K N Ý --- N E N Í…

plagát

Všichni do jednoho (2007) 

Rodinné zaměření, emotivní i zábavní charakter předurčují toliko populární reality show jako prime time program. Jenže tahle je odlišná od těch běžných. Do sklepního prostoru je uzavřena šestice lidí různých povah i věku. Vydrží-li měsíc, budou bohatí. Jak to tak bývá, brzy začnou panikařit, stanou se i oni oběťmi mediální manipulace? Chaos, ponorka, ztráta sil.. na českou tvorbu atraktivní projekt, protkaný neutichajícím tempem dialogů, slušným herectvím a solidní atmosférou, což v resumé dokáže udržet divákovu pozornost.

plagát

Piatok trinásteho (2009) 

Za oceánem jsou doslova posedlí remaky, recyklují každou trochu úspěšnou látku, ale slova jako funkčnost a originalita hlavouni producentských studií neznají. Nebo nechtějí znát. Prachy, prachy, prachy. A klepat strachy se nemůže už ani dvanáctileté děcko. Za leccos může Marcus Nispel, který před lety ještě možná potěšil hororového fanouška jiným remakem (Texaský masakr motorovou pilou s Jessicou Biel), ale pro tentokrát zkazil na co sáhl a zasloužil se o dosti umělé vykreslení jedné hororové legendy. Banda teenagerů přijíždí v rytmu zlatavých kamerových filtrů za radovánkami na místo zvané Crystal Lake. Znalci už začínají tušit, že se brzy stanou kořistí jistého Jasona v oprýskané masce hokejového brankáře a s mačetou v ruce – jedna z ženštin ovšem díky podobě na čahounovu matku přežije. Takže máme důvod se seznámit s budoucím masem na porážku, včetně jednoho modela, který hledá právě ztracenou sestru (ta je mezitím už půl druhého měsíce uvězněna u Jasona „doma“ a tu a tam jí zřejmě chodí navštěvovat manikérka:-). Nová skupinka výletníků je prakticky totožná, jen dívčiny ukazují ňadra v častějších intervalech a mužská část zase hloupěji jedná. A nechybí hulící Asiat a hulící Černoch. Jak jinak.. Každopádně se tak i tak stávají milým zpestřením Jasonových běžných dní, bohužel si neodpustí šustící dialogy a dementní sexuální narážky. Hororová klasika z osmdesátých let nastřádala úctyhodných deset filmů a jeden crossover (vtipný masakr s jiným ranařem – Freddym Kruegerem), nikdy však nepatřila mezi nějakou vychytralou sérii!! Prakticky variovala to samé dokola, takže se pozornost ubírala spíše na 1) atmosféru a 2) stylovost postavy Jasona Voorheese. Jenže obé tady chybí. (Ne)utopený Jason Voorhees stále miluje vřískající mládež všeho druhu, jenže v Nispelově provedení nebudí respekt, se svými oběťmi se vypořádává během několika vteřin a veskrze stejným předvídatelným způsobem. Všechno bez přidané hodnoty (snad jen spacák nad táborovým ohněm potěší). Je tu ale jedna zásadní novinka – ústřední hrdlořez se umí teleportovat. Vždy je o krok napřed, tu je před domem, záhy za domem, pak na střeše – neuvěřitelné:-) Chybí i morbidní humor, naopak si divák klepe na čelo nejasnými partnerskými vazbami a jednáním mládeže jako ze zvláštní školy. Inu, časy se mění!! Velmi bolestivá podívaná..

plagát

Pustatina (2006) 

S šikanou si leckdo neví rady. Každý se z ní snaží vybruslit po svém a ne vždy to dopadne vesele. V ložnici nápravného zařízení právě jeden slabší jedinec zvolil rezignující variantu. Skupinka trýznitelů je tak následovně potrestána relativně netradičně. Opuštěný ostrov ale nebude tak úplně opuštěný, jak by měl být.. Když takhle člověk ještě nechce jít úplně spát, narazí občas při přepínání kanálů na zajímavý projekt – nevím, zda-li se dá thriller Pustina do téhle skupinky zařadit, ale své postavení v daném žánru si určitě vydobyl. Britské horory budují s minimálními rozpočty intenzivní atmosféru a v posledních několika letech i místy zastiňují (posuďte sami: 28 dní poté, Pád do tmy nebo Jezero smrti) americkou konkurenci. Málo známí herci navíc posilují realističnost a tvůrci za kamerou předkládají syrový pohled na věc, až nechutně realistické vykreslení násilí a všudypřítomnou špínu.