castor

Erotický večerníček pro ročníky 1944 a starší. Nebo pro ty, kterým ještě nebylo dvanáct, ale asi ani tam by tohle neuspělo. Dráždivé vakuum, ve kterém se představují kozaté nuly, o které v jiné produkci nikdo ani nezavadí. Předvádí děsně „sexy“ věci s nesmyslným komentářem, žádná lechtivost, živelnost, hravost – a kupříkladu scéna (když jsem náhodně přepnul), kdy se ve vaně kroutí nahá buchta, najednou se z ní vynoří dva metrosexuálové (asi profesionální potápěči) a začnou ji hladit a polévat vodou (na ramena, na břicho).. paráda!!

Hledání harmonie v pozdním věku si dokážu představit i o trochu uvěřitelněji. Režisér David Frankel si rochní v uhlazených látkách (tragikomedie Marley a já), ač je seriálovým matadorem, filmovou jistotu dál postrádá. Hollywood se v poslední době zaměřuje mimo jiné i na starší ročníky, kterým z manželské skříně tu a tam vypadne solidní kostlivec. Servírování jakýs takýs životních pravd je snesitelné hlavně díky hercům – Tommy Lee Jones přestal blbnout a vybírá si pečlivěji (Lincoln, návrat k Mužům v černém), Meryl Streep se může v rolích přehrabovat. A rok co rok posílá divákům jasný vzkaz – zkuste ukázat na lepší herečku své generace.

Bojoví roboti nejsou podle některých tím pravým ořechovým, přichází tak boss společnosti OmniCorp s ideou dát robotovi lidskou tvář. A jeden snaživý policista právě doplatil na svou, no, snaživost. Prakticky mrtvý popálený policajt tak dostane nový impuls v kybernetickém supertěle. Nic nového pod sluncem. Když Paul Verhoeven neroztahoval nohy Sharon Stone, rád se pustil do svižnější látky a jeho akční inteligentní pecky se stávaly klasikou. Nový RoboCop přichází s poměrně vážnou tváří. To diváka pamatujícího lepší časy akčního žánru zrovna dvakrát nepotěší. Schází mu nadhled a brutální humor Verhoevenova originálu. Velká škoda, že producenti upřednostnili nižší rating. Navíc se stomilionovým rozpočtem bych si představoval rozmáchlejší divadlo. Docela se tu na druhou stranu zaměřuje na postavy a jejich nejednoznačné charaktery, ambice nacpat do látky myšlenkový přesah poměrně těší. Stejně mám ale za to, že akční jízda, při které by si divák párkrát povyskočil na kanapi, by výsledku slušela víc. Furt ale lepší, než koukat na zbytečné CGI blbnutí, které potěší maximálně tak ročníky 1998 nahoru. Účast Samuela L. Jacksona (ať to byl záměr či nikoliv) působí rušivě a ke zbytku filmu mi vůbec nezapadal. Slušné tři hvězdy!!

Nechci příliš spekulovat nad tím, kolika * bych to ocenil, kdybych to viděl teď.. takže ty *** Liottovi a spol. přejme!! Po vynikajícím restartu bondovské série teď režisér Martin Campbell kope každopádně za jinou ligu. Nemožný útěk? To už tu bylo nesčetněkrát. A vždycky přijde nějaká chytrá hlava a převeze všechny ostré věznitele. Campbell nám v roce 1994 představil trestaneckou kolonii léta páně 2022. I tady jsme se setkali s nezlomnou vůlí po svobodě, odmítáním vězeňského systému a nedostatečným výhledem. Ostře střežené hranice ostrova toho času zdolával vůbec ne špatný (i když překvapivě obsazený) Ray Liotta, který se v téhle látce kombinující Ramba i Šíleného Maxe pohybuje na půdě akční sci-fi i klasického vězeňského dramatu, který má své kvality. A napětí, slušné masky, atmosféru i dynamickou kameru. A to vůbec není málo.

Natalie Portman zůstává nevyužitou holkou s hlavou v oblacích, Thor má stále dost síly na to, aby svým kladivem rozbil pár hlav a producenti pak dostatek peněz, aby si divák za tónů vydařeného hudebního doprovodu párkrát povyskočil na kanapi. Jinak nic nového pod sluncem, za takové peníze bych čekal víc, nikoli pouze pár nesmyslů, naivní zápletku, přetlak náhod a pro marveláckého nefandu tak dvě docela prozívané hodinky. A samozřejmě sebevědomé pomrknutí ke třetímu dílu. Osobitost se vytratila, nekonzistentnost zůstala, stejně tak i humor. I když i tam se zbytečně tlačí na pilu.

Na těch několika erotických scénách jsem v dobách těžké puberty dost ulítával. Dnes vnímám tenhle žánrový kousek jako docela laciný příspěvek na poličku voyeuristů, jehož napětí značně kolísá a nelogičnosti s přibývajícím dějem vyplouvají na povrch. Sharon Stone, která se s neuvěřitelnou elegancí vzdává spodního prádla, si mohla po kombinaci intelektu a sexuální přitažlivosti ze Základního instinktu vybírat. Zvolila žánrově podobný projekt, ve kterém zdánlivě atraktivní bydlení na Manhattanu přináší i sérii smrtelných nehod (mimochodem i samotné natáčení mělo několik karambolů – producent měl srdeční záchvat, při natáčení se zřítil vrtulník, Stone a Baldwin si do oka prý příliš napadli). Snímek dere do vyšších pater schopný tým (třeba kamera legendárního Maďara Vilmose Zsigmonda – dvakrát u Spielberga, Lovec jelenů, Nájemní vrazi), aby mu mohl podrazit nohy slabší scénář. Holt, kdo chce kam.. 55%

Životem napsaný tvrdý příběh, který je zajímavý logicky zejména díky samotné zpovídané. Jinak je tenhle projekt už dávno za zenitem, protože odkrývání skutečných bolístek se dávno zajedlo, páč se vybírané tváře jaksi neměli kam/jak otevírat. Tatianě Drexler léta fandím..

Bum bác a výborný Tommy Lee Jones. Léta otevřený účet mezi elitním pyrotechnikem Jimmym a psychopatem IRA Gaeritym utne Jimmyho plány k odchodu k méně výbušné práci. Divák pochopitelně nebude proti. Výbuchy tu vypadají efektně, takže ani moc nebude rýpat do toho, jak do sebe všechno zapadá. Není to sice ten film, kvůli kterému byste si báli dát na hlavu sluchátka nebo v autě se obávali otočit klíčem, vynalézavý zločinec s chirurgickou přesností i jeho dobrácký protivník vás nicméně společně se všemi těmi poctivými pyrotechnickými sekvencemi donutí na dvě hodinky vypnout mozek a neřešit trhliny ve scénáři. Ve výsledku tu máme kousek, který se snaží být něčím víc, než jen pouhou hollywoodskou zábavou. Není. Ale na čtyři hvězdy to nakonec vytáhl.

Islanďan Baltasar Kormákur toho za poslední desetiletí stihl na režisérské stoličce poměrně dost. Jeho kousek Inhale rovněž není žádným neználkem. Kormákur znovu dokázal, že dokáže točit za málo peněz, nalákat hollywoodské hvězdy (i když tady spíš nižší svítivosti) a navrch přinést netriviální látku, která se mezi žánrovými příspěvky nemusí nutně ztratit. Těžce nemocná dcera, zdrcený otec dělající kroky, na které by coby státní zástupce dřív možná ani nepomyslel. Podání je mrazivé, depresivní i šedivé, ve výsledku se na thrilleru těžko hledají zásadní chyby. Představuje nejen prachatou americkou rodinu, ale přibližuje také naturel lidí, žijících v nehostinných ulicích mexických měst ovládaných drogovými kartely a zkorumpovanými policisty. A přináší další a další průšvihy. V závěru jsem dýchal bez potíží, tudíž mě finální Sofiina volba bohužel do kolen nedostala!! A to otec také jsem. Ve výsledku solidní na hranici tří a čtyř hvězd.

Dějový guláš, na kterém si kritici smlsli. Na filmovém plátně mu vychází všechno, když ale vstoupí do reálného světa, jde to ztuha. Poslední akční hrdina byl událostí sezony i propadákem roku. Za scénářem stál Shane Black, v jehož hlavě se zrodil Poslední skaut i Smrtonosná zbraň, za kameru si sednul uznávaný řemeslník John McTiernan a před ní se vyjímala robustní postava Arnolda Schwarzeneggera. I tak to moc nevyšlo. Mravenčí práce skončila rozpačitým dojmem. Žánrová nevyhraněnost tu ne vždy odpovídá tomu, co by si divák za pětaosmdesát milionů dolarů (v té době neuvěřitelný ranec peněz) přál, takže ty oslnivé pyrotechnické parádičky, bohatá výprava i kaskadérské kousky přijdou nakonec docela vniveč.