castor

Někteří si troufají tvrdit, že z toho jednou bude kultovní kousek. Chce to být divoké, buřičské, kontroverzní. Nejsem si jistý, zda tomu tak je. Nebo je? Já si budu hlavně pamatovat svižné tempo, cynický voice-over, několik dokonale mířených dialogů, dokonalé Eddieho Marsana a Jamese McAvoye. Ten řeže lidi, bere drogy, souloží se vším, co má nohy, intrikuje a hodně bojuje s minulostí. Antihrdina, svině, hovado. Jo, a nutno podotknout, že především polda. Čím chce ale výsledek být? Divokou jízdou? Výpovědí o jedné psychicky narušené duši? Hlouběji se mě to prostě nedotklo. Mrzí mě to hlavně kvůli McAvoyovi, jehož návaly vzteku a následné sebelítosti si měly potykat s nějakou filmovou cenou. Kdo si troufá na výlet do Hamburku?

Dokázali to společně a on ještě začal fandit baseballu. Herecky to mělo obrovský potenciál, velká škoda, že jsem snímek nenašel v originálním znění, český dabing trochu herecký part Kevina Bacona zašlapává do prachu země. Bezmála dvacet let staré drama je dalším výletem za brány nechvalně proslulého místa v Sanfranciském zálivu, které zlomilo mnoho mužů. Osamělý kamenný útes posloužil už třeba prchajícímu Franku Morrisovi Clinta Eastwooda nebo generálovi a správnému chlapovi Edu Harrisovi, který ve Skále musel na opačnou stranu barikády. Hlavní antihrdina strávil na temné samotce přes tři roky (i když ze zákona měl maximálně 19 dní), jakmile vyjde na denní světlo, zabije. Jeho mladý ambiciózní advokát ale vše vsadí na kritiku sadistického vedení věznice. Soudní drama bylo velmi volně inspirované skutečným příběhem (i když Henry Young ve skutečnosti nebyl žádné neviňátko), chybí mu ovšem hlavně pevnější a zkušenější režijní vedení a nápaditější scénář, ze kterého sálá zaujatost. Velmi slušné tři hvězdy!!

S dvouletým odstupem si to přemýšlivý analytik CIA Jack Ryan rozdává s kolumbijskou drogovou mafií. A nebyl by to ten pravý konspirační thriller, aby mu v cestě nestáli i zmetci z vlastních řad. A diváci na něj, co se tržeb týče, znovu velmi dobře slyšeli. Troufám si tvrdit, že mohli odcházet spokojení mimo jiné po velmi solidním přepadení konvoje v kolumbijských ulicích. Velmi dobrá akční sekvence. Jinak ovšem od adaptací Clancyho knih nemůžeme očekávat nějakou akci a dynamické momenty co deset minut. Ryan rozhodně není nějaký nezastavitelný bijec, díky Harrisonu Fordovi je to ovšem sympaťák každým coulem. Pokud jsem si ale u Vysoké hry patriotů přál zkrátit délku, tady to platí dvojnásob.

„Ameriku děsí i maličkosti. Stačí, aby malá holka spadla do studny.“ – Já tyhle starší kousky prostě zbožňuju. Harrison Ford se v době, kdy platil za jednu z nejzářivějších hereckých osobností Hollywoodu, představuje v thrilleru, který bral terorismus pouze jako zápletkový prvek. Tím, že překazil vražedný útok na královskou rodinu, a hlavně odkrouhnul v sebeobraně bráchu fanatického zabijáka IRA, stal se se svou rodinou vzápětí hlavním terčem pomsty. Výsledku je vytýkaná nekomplexnost a nedynamičnost, možná beru, i tak tenhle snímek podle bestselleru Toma Clancyho můžu. Spisovatel vycházející z aktuálních hrozeb, navlečených na fiktivní příběh, nabízí solidní příběh s několika silnými momenty. Jasně, že je poměrně úsměvné, že se členové teroristické organizace bezpečně a plně ozbrojení pohybují po Státech nebo že se finále nese v duchu slavnostně naladěná oslava rodiny plus několika papalášů versus šestice vycvičených zabijáků = jak to dopadne, asi netřeba připomínat. Zkrátit o deset minut a byl bych spokojený víc!!

Zdařilé propojení hrané a animované složky, za kterým stojí šikovné ruce hošanů z počítačové továrny ILM. Vzhledem k rozpočtu tu docela platí „za málo peněz hodně muziky“, tržby jsou totiž velmi pohádkové, zelený superhrdina Jim Carrey svou agresivní komikou jen potvrzuje, že rok 1994 na komediální scéně patřil jednoznačně jemu (vznikl i první Ace Ventura a taškařice Blbý a blbější).

Ani na kilo navíc tu není pražádný prostor. Nabušení válečníci, rozhněvaní vojevůdci a forma tu zase obsah kope pořádně do zadku. Čekal jsem plochý scénář. Přišel. Čekal jsem, že to bude schematické hadr. Řežba, dialog, řežba. Bylo. Čekal jsem hektolitry digitální malinovky. I ta byla. Dokážu vypnout, ale tohle druhé dostaveníčko řecko-perského střetu mě znovu minulo. Hlavně emočně. Scéna končí se zeleným plátnem, gradace chybí. Rozsekávání lidských těl nemůže bavit donekonečna, což se nedá říct o Evě Green. Nehraje často, ale už její debutoví nahotou silně prosycení Snílci ukázali, že tahle světoběžnice platí za to nejlepší své generace. Tady se představuje coby pomstychtivá mrcha, střídá zvrhlé i rajcovní polohy a znovu ukazuje, že by jí slušela nějaká skutečně silná role. Třeba se dočkáme. Já zase vím, že se tahle úderná jatka ode mě nedočkají druhé šance. Netvrdím, že jde o špatné pokračování, jen moc nevím, co na tom všichni vidí. Pro mě znovu vizuálně líbivá nuda.

IRA filmaře láká. A Harrison Ford zase tuhle irskou teroristickou organizaci. Ve Vysoké hře patriotů se nejprve stal terčem její pomsty, o pět let později se s ní zapletl v poněkud rozpačitém a roztahaném kousku, ve kterém irský terorista připravuje v dočasném americkém exilu krvavou akci. Výsledek je málo komplexní a dynamický, scénář zřejmě přepisovaný, nepomůže mu ani Ford, ani Pitt, který se znovu nezdráhal pustit do kontroverzní role.

Úcta, oddanost, čest, hrdinství. A já bych uvítal o dost odvážnější rating. Jinak ale poměrně milé překvapení. Samurajská fantasy údajně nevznikala snadno, dohady tvůrců, navyšování rozpočtu, producentské zásahy. Nakonec jsem i tak dostal solidní (sic i místy děravé) samurajské drama. Děravé proto, že nelze přehlédnout několik úsměvných momentů, mezi kterými vyčnívá třeba fakt, že hlavního protivníka propustí z vězení pár dní před tím, než bude páchání zla zpečetěné svatbou. To, že se někde na place skutečně víc dohadovalo, než natáčelo poctivý hollywoodský biják, dosvědčuje i poměrně mdlá kamera Johna Mathiesona (přitom tenhle chlapík stojí za Gladiátorem, Fantomem opery nebo Královstvím nebeským). Pár přeletů nad krajinou mi opravdu nestačilo. Brzy padesátiletý Keanu Reeves (který si vybral látku, která je mu očividně hodně blízká) bohužel působí zbytečně, kdyby ve filmu nefiguroval, asi by se tolik nestalo. Ale jasně, bylo třeba oslovit i americký a evropský trh. Hollywood prostě zase po svém uchopil příběh z jiné kultury a nasekal do něj, co vybíravé americké hrdlo ráčí. Hlavní hvězda navíc selhává v souboji charismatu se spoustou svých kolegů, takový Hiroyuki Sanada ho bezpečně přejede. Sedla mi i Rinko Kikuchi (nohy roztahující hluchoněmá dívka z Babelu) coby zlá čarodějnice. Stejně tak finále s dobýváním nepřátelského hradu. Trochu jsem se naopak obával fantasy prvků. Nakonec jsem je snesl, i když byly místy použité spíš samoúčelně a mnohdy i necitlivě zakomponované do vyprávění. Ale holt ten obří rozpočet musel být někde vidět. Opatrné čtyři hvězdy. Ale s ohledem na očekávání velká spokojenost!!

Čím víc se město zvětšovalo, tím víc se zkracovalo jeho jméno. Město andělů s mnoha velkolepými stavbami, tradiční jídlo, červené lucerny, říční autobusy, symbolické mytí soch, lidé živořící nejen ve slumech, keramická dílna. Znovu nevtíravý pohled do kultury, o které se většině z nás může, co se osobní návštěvy týče, jen zdát. Sympaticky krátké, funkční, trefné, doplněné podmanivou hudbou.

Být mi šestnáct, tak to budu doporučovat svým středoškolským kámošům na potkání. Jenže už mi šestnáct bohužel dávno není a nejde cvrnkat hvězdy jak je libo. Ty tři jsou navíc myslím docela slušné. Chlapíkovi, který přišel o práci, peněz má málo, postiženého bráchu na krku, černošskou těhotnou snoubenku v posteli a rasistického otce k nastěhování, jednou zazvoní telefon. Bizarní klání ho může ze srabu vytáhnout. Ale něco to bude stát. Musí splnit třináctku úkolů, které dle očekávání začínají jako brnkačka a končí jako odpudivá hra. Samozřejmě očekáváme stupňování amorálnosti úloh a stále intenzivnější ochotu k sebeponížení. Etický konflikt nechejme stranou, jsme přeci ve filmovém světě neomezených možností. 13 Sins nicméně stepuje v duchu módních thrillerů á la Saw, které jsou sadistické a černohumorné zároveň. V tomhle případě mi ale tenhle pesimistický tón dvakrát nesedl.