castor

Byla obyčejným děvčetem, ale vzápětí se o ní dozvědělo celé Rakousko. O osm let později pak celý svět. Tehdy se jí totiž podařilo uprchnout ze zajetí elektrotechnika Wolfganga Priklopila. Ze zajetí plného temnoty, samoty, depresí a každodenního strachu. Režisérka Sherry Horman diváka zrovna nešetří. Od utrpení neodklání kameru. Únosce dívku trýzní samotou a pohrůžkami, léta ji nechává hladovět, bije ji a znásilňuje. Výsledek se nevyhýbá nahotě i scénám znásilnění, je chladný, odtažitý. Klaustrofobní atmosféře pomáhá i kamera ostříleného Michaela Ballhause (Gangy New Yorku, Mafiáni, Spáči), stejně jako zvuková stopa. Netuším, jak moc se Kampusch na výsledku skutečně podílela (údajně si vyhradila právo na zásahy do scénáře, v knize se přitom rozhodla ty nejintimnější detaily vynechat), hřebíček na hlavičku přesto úplně „dokonale“ neudeří. Když už se hrabat v podobných šílenostech lidského zla, raději doporučím alarmující drama Michael. To byla teprve ta „pravá“ soustředěná hra s nefér pravidly..

Vůbec jsem si tenhle díl z dřívějška nevybavoval, ale ukázkový zaječí porod mě rychle probral. Aneb jak dětem vysvětlit, že je nepřinesl čáp. Řeči o doživotním traumatu jsou samozřejmě v 21. století totálně mimo mísu, takže nožky od sebe, přichází Krtek.

Pojďme se nechat utahat dalším rutinním životopisným snímkem. Aneb když mají dva autoři jiný názor na jednu látku. Na jedné straně stojí zahořklá spisovatelka z Londýna, na té druhé studio samotného Walta Disneyho. Široké úsměvy scenáristů, animátorů i velkého šéfa zřejmě nebudou stačit. A autorku navíc sžírají vzpomínky na vlídného otce s bujnou fantazií a pořádnou zálibou v chlastu. Hašteření neústupných umělců rozhodně nestrhne, je milé, ale to je asi tak všechno. Klavírový doprovod hezky dokresluje situace na scéně a kamera krouží okolo, pořád je to ale povrchní/sluníčkové oblbování diváka. Možná je to tím, že John Lee Hancock to má u mě dost rozházené připitomělou, nepochopitelně přeceňovanou a hodně nevkusnou hrou na city v podobě Zrození šampiona. Možná je to jednoduše spíš tím, že tu máme dvě nezajímavé postavy, které hrají dva výborní herci. Na pohádku pro odrostlé to stačí, na nějaký pořádný melodramatický kus nikoli.

Vždycky se dají najít výjimky, ale životopisné firmy rád nemám. Jsou hroznou rutinou, nažehlené, akademické, točené podle příručky a vypadají, že by jim nějaké výrazné ambice, komplikovanost charakterů i skutečné nahlížení pod lesklý povrch byly jen na obtíž. Lidé za kamerou se zrovna nesnažili ani tentokrát, stačilo vybrat příběh postavený na reálných základech, několik solidních herců a na ten průměr se snad nějak vyškrabeme. Jenže pro mě osobně osudy legendární pilotky zajímavé nebyly. Jestli létala z Prahy do Brna nebo se jí podařilo přeletět Atlantik, mi tak nějak bylo jedno. A divák čeká, kdy to přijde. Kdy zatne pěsti, kdy se mu dostane nějakého svěžího/originálního momentu. Jenže ten nepřichází. Herci se snaží, ale scénář jim prostě nedovoluje dostat se pod kůži divákům, kteří už po polovině snímku začínají sledovat hodinky. A to není nikdy dobrá vizitka.

Rutina, kterých jsou na každém rohu stovky. Náš belgický hrdina z přelomu osmdesátých a devadesátých let to vzal zase trochu z jiného úhlu. A ač má tu a tam divák chuť vlepit některému z jeho novějších pokusů tři hvězdy, tady musí být rád, když to vystačí aspoň na ty dvě. Žádná solidní přestřelka, žádný intenzivní fyzický souboj. Naopak tu máme tahání koltů, protože celá tahle naivní story o bandě, která si jde pro svůj podíl z loupeže, je stylizovaná coby moderní western. A Van Damme tu vůbec nemusí být. Proč už vážně raději nejde do zaslouženého hereckého důchodu? Udělat to před patnácti lety, mohl se vézt na vlně všech těch svižných kousků, které na konci devadesátých let točil se zajímavými asijskými tvůrci, mohl na vlastní farmě nerušeně popíjet víno a rozšiřovat sbírku, co já vím, třeba motýlů. Raději se namáčí do pitomých béček, ve kterých nikdo (kdyby alespoň) neplní žánrová schémata, která by nás se zaťatými pěstmi dostala až k závěrečnému střetu á la prvně zabiju tebe a vzápětí tebe. A i na tebe se dostane. Když už mají jeho filmy alespoň někam našlápnuto, jakoby vzadu v zákulisí někdo vztyčil prst s tím, že bacha, na tohle už nemáme rozpočet, dřepl na stoličku a na koleni přepsal už tak mizerný scénář. Naprosto zbytečná role v naprosto zbytečném kousku!!

Když má někdo sexy pohled, opálené tělo, plavky zařezané do pevného pozadí a písek všude, kde si divák dokáže jen představit, neznamená to ještě, že to stačí ke spokojenosti. Možná nějakou čtvrthodinku to může být pěkné pokoukání, ale pak by mělo přijít něco, čemu se ve většině míst filmového průmyslu říká scénář. Jenže tahle naivní a skrz naskrz bezkrevná story v načančaném prostředí, kde jsou všichni krásní, mladí a bez kila navíc, způsobí tak akorát to, že je nám jedno, kdo přepadne přes palubu nebo koho sežerou žraloci. Reklama na dovolenou možná, kvalitní thriller těžko. Vlasatý hlavní hrdina je mdlý, zbytek se lehce dotýká alespoň průměru. Když se pak režisér pokusí v poslední třetině vytřískat z unylého scénáře alespoň trochu akční omáčky, nic k ocenění to stejně nepřinese. Podívat se, pokochat křivkami a rychle zapomenout!!

Nepije kravské mléko, nerybaří, neplave, často si myje ruce a je pěkně nerudná. Protože se z New Yorku musela na čas přesídlit na anglický venkov. Britské sociální drama se však záhy mění v boj o holý život v nehostinných kulisách á la Potomci lidí. Jenže mu výrazně chybí intenzita, vztahově je to vyloženě odbyté a tvůrci nedokáží na diváka přenést pocity hlavní hrdinky. A vlastně se tu nic moc nestane. Úvodní desítky minut přitom vůbec nenaznačují, že člověk bude v závěru tak trochu sledovat hodinky. Ostatně rozluštit, co tím chtěl Skot Kevin Macdonald přesně říct, je celkem obtížné. Je sice fajn, že poskytuje velkorysý prostor hlavní hrdince (pobledlá Saoirse Ronan je znovu velmi solidní), která svým přístupem kryje svou zranitelnost, nemůžu ale předstírat, že je tahle neukotvená látka něčím, bez čeho bychom se neobešli.

A člověk by si šel hnedka balit batůžek. Sympaticky krátké, funkční, trefné, doplněné podmanivou hudbou. A cyklus si svou kvalitu drží dál!!

Kopačky maximálně vulgární, chytrá a laskavá komedie, Dostaň ho tam krokem zpátky, který trpěl hlavně nevyrovnaností příběhu, poměrně ambiciózním Zásnubám na dobu neurčitou zase škodila i přes nesmírně svěží ústřední dvojici přepálená stopáž. Čtvrtý režijní kousek Nicholase Stollera je naopak příjemně krátký, ale to je asi tak všechno. Zřejmě je totiž z celého kvarteta nejslabší. Komedie o sousedské válce mezi mladou rodinkou (nepravděpodobní manželé Seth Rogen a Rose Byrne + extrémně roztomilá dcerka) a univerzitním bratrstvem nenabídla o mnoho víc, než vlaštovky v podobě traileru. Očividně improvizované momenty příliš nefungují, vaty je moc, spontánní replika se povede tak jedna z pěti a v mnoha případech se zatraceně tlačí na pilu, takže to dohromady zrovna moc neladí. Scéna s plnými prsy mi legrační opravdu nepřišla, výsledný dojem kazí také fakt, že i na první pohled normální postavy (policajt, děkanka) jsou tu za nevěrohodné/nepravděpodobné idioty. Prostě Stollerovi předchozí výlety měly alespoň nějaký „uvěřitelný“ základ. Když se nejen po nocích trpící pár pokouší přinést do děje trochu hloubky, je to bezzubé. Stejně jako povinný partnerský rozkol. Na dvě a půl minuty. Navíc pokaždé naprosto zbytečně tlachá o tom, co se právě děje a jak ideálně s tím zatočit. Proboha proč? O rozvedené dvojici jejich přátel ani nemluvě. Výsledkem je přesto docela příjemná oddychovka s vynikajícím obsazením. Není to málo, ale osobně jsem čekal víc. Mnohem víc. Slabší tři hvězdy!!

Ne každého matka zasypává polibky a stará se o to, aby měl v dětství pocit bezpečí. Někdo má prostě matku svini. Ta právě zemřela a po letech se mají na jejím pohřbu potkat i dvě sestry, které na její přítomnost s upřímnou radostí zrovna nevzpomínají. Když zmizí jedna z nich a vzápětí v nenáviděném domě i jejich sestřenice, na horor s jakousi tajemnou silou je zaděláno. Pomůže jeden polda, internet, holka, co komunikuje s druhou stranou a hlavně kuráž hlavní hrdinky. Poměrně zdařilý debut několikrát solidně pocuchá nervy slabším povahám, a to nejen v závěru. Takže dobré, dokonce místy i víc než dobré!!