castor

Určitě se shodneme, že Neil Jordan je sakra schopný režisér, jenže jeho upírský výlet si to dere po hodně nudné cestičce. Žádný zajímavý úkaz vpravo, žádný vlevo. Možná to má fajn kameru a slušné exteriéry, ve výsledku to ale moc nefunguje. Matka je živočišná manipulátorka, dcera tichá a depresivní introvertka. Obě jsou zahrané výbornými herečkami svých generací, nic než rozvláčný děj ale tvůrci nenabízejí. Výjimkou je snad ten nejpovolanější, který se svou vizuální představivostí nejednou potěší. Jinak ale tenhle materiál z důvěrně známých kulis anglického chladného pobřeží a rozpadajících se činžáků v melancholickém kabátu rozhodně nesedne každému. Hlavně bacha, ať neusnete. Přišli byste minimálně o napěchovaný dekolt Gemmy Arterton, který se v každém třetím záběru dere ven.

Milé, vlídné, lidské, prostě svěrákovské.. Otec Svěrák se vždy obklopoval nesmírně zajímavými lidmi (Smoljak, Lipský, Uhlíř, Podskalský, Menzel), syn Svěrák to dal pěkně do kupy. Obdivuju ten um vykřesat i ze zdánlivě všedních momentů nosnou situaci pro danou scénu. Upřímné díky za všechny ty Dalibory Vrány, Edy Součky, Turky, Otíky, dědy Komárky, Františky Slámy, paní Jechové nebo Kolji..

Plachý a depresivní Brodský, který v geniálně zábavném seriálu Křeček v noční košili platil za sympatického konstruktéra, je dnes vysílený výtvarník, kterého to obecně už moc nebaví. Ani v relativně pokročilém věku na stavy úzkosti nenašel recept. A tvůrci už netuší, kde další duše, které chtějí vyprávět o svých strastech, hledat. Tenhle dokumentární cyklus už měl dávno skončit a tvůrci věnovat úsilí něčemu jinému.

Termití mimozemšťané si chtějí smlsnout na Zemi, na ní z hysterického strachu nevymyslí nic lepšího, než obrovské peníze (tak proč jsou v programu i dost hloupí smradi?) nacpat do výcvikových programů pro strategicky nadané náctileté děti. Jedno z nich od začátku vyniká, takže je asi jasné, jak to s touhle nadějí lidstva dopadne. Výsledku musí jít divák hodně naproti. Věřil jsem, že budu na konci spokojený. Nebyl jsem. Mě hrdinovo odolávání šikaně starších kadetů nebo budování si okruhu spojenců příliš nebralo. Ano, je to sympaticky nehollywoodské, ale pořád jsem měl před očima, že hlavní hrdinové v nákladné sci-fi jsou děti. To hlavní (asi pětatřicetikilové a pobledlé) je pramálo sympatické, zájem o něj chybí, takže mě opravdu nezačal tížit jeho úděl. Bylo to chladné, divácky nepřívětivé a moc teoretické. Těšil jsem na něco jiného, hravost i dravost chyběla. Můžu už si prosím pustit tu úchylně zábavnou Hvězdnou pěchotu?

Rámec tří čtyř dnů vysílá otazník, zda to milostné vzplanutí není trošku nereálné. Jason Reitman několikrát výrazně potěšil cynickým dramatem, jenže teď přispěchal s kouskem, který je čistokrevnou červenou knihovnou. Zdeptaná Kate Winslet zůstala jen se svým dospívajícím synem, trpí úzkostí, třesou se jí ruce, na nákupy chodí ve velkém, hlavně, aby se vyhnula běžným sociálním situacím. Sotva se stihne vzpamatovat a přes práh ji přejde odsouzený uprchlý vrah Josh Brolin. Brzy samozřejmě pochopíme, že urostlý Josh je dobrák od kosti, a že Kate si v jeho přítomnosti češe vlasy tak trochu jinak. Světec navíc přichází s párem šikovných rukou, který starý dům potřeboval, Kate zase ocení, že synkovi nahrazuje chybějící mužský vzor. Výsledkem je milé retro, u kterého se člověku hrnou myšlenky, že snad Reitman slíbil nějaké své milé, že natočí citlivé rodinné drama (asi jako když jeho kolegové jednou vyskočí ze zaběhlých mantinelů a natočí třeba film nejen pro své děti). Jinak si to nedokážu vysvětlit. Svůj staromilský kousek pojal smrtelně vážně, a ono to funguje. Herecky očekávaně velmi dobré, Reitman ctí smysl pro detail, nahořklý humor nechal tentokrát pro svou další látku a představil nám venkovskou „rodinu“ z konce osmdesátých let, která ten broskvový koláč už z hlavy nikdy nedostane!!

Skotský tvůrce Paul McGuigan se uvedl netradičním kouskem Acid House, do povědomí diváků se ale dostal až solidní mysteriózní romancí Miluj mě, prosím. Push je jiný. Tímhle sci-fi thrillerem jakoby si plnil svůj sen. Do detailů zabíhat nebudu, prostě je tu nějaký svět s lidmi se zvláštními schopnostmi a první desítky minut vypadají velmi atraktivně. Přemoudřelá Dakota Fanning moc hezky vyrostla, Evans nevadí, Camilla Belle je sexy, ale nemá co hrát. Ostatně charaktery obecně nemají čas dostat se divákovi pod kůži. Problém je ve scénáři, který měl sázet spíš na komornější pojetí. I peníze, které měli tvůrci k dispozici, nemůžou odpovídat tomu, co si chlapíci za kamerou předsevzali. Nic na tom ale nemění um vizuálně nadaného tvůrce, který se snaží, seč mu nápady stačí. S nápaditostí akčních scén to ale půjde velmi rychle z kopce a divák tak tuhle látku velmi rychle odsune mezi povinně zhlédnutou sci-fi, ke které nemá důvod se vracet. Dvě až tři hvězdy..

Hysteričtí Američané, kteří nerozeznají italskou od ruské státní vlajky, se ve velkém objímají, otlapkávají a hecují ego, aby v závěru získali milion amerických dolarů. Přesto originální, chytlavé a napínavé, přitom v podstatě jednoduché. Objížďka nebo zátaras, a všechno může být jinak.

Tak si představ, že se mi zlomil podpatek u těch nových červených lodiček, posral mě holub a ještě mi cestou z auta rupla taška s nákupem. No, nekecej. Nádech, brzy to totiž skončí. A docela dost se toho stane. Solidně využitá dietní stopáž, kterak se zvrtne jedna přihlouplá studentská zkouška. A v tom je možná pro evropského diváka problém. Absolutně na nás totiž nedoléhají ty urputné snahy amerických studentů o „prestižní“ členství ve všech těch beta-mega-omega bratrstvech. Buzerováním zelenáčů to začne, nezvanou návštěvou policejních vozů skončí. Nejeden z nelogicky jednajících hysterických studentů solidně otravuje, takže jim nakonec „úspěch“ po téhle noční šichtě ani nepřejeme. A když už to vypadá na lepší příští, přijde další pořádná facka. Až budu chtít napravit to, co jsem způsobil vykradenou pumpou, zajdu s penězi do jiného krámu stejného majitele. To dá rozum. Ale kdeže!!

Někteří si troufají tvrdit, že z toho jednou bude kultovní kousek. Chce to být divoké, buřičské, kontroverzní. Nejsem si jistý, zda tomu tak je. Nebo je? Já si budu hlavně pamatovat svižné tempo, cynický voice-over, několik dokonale mířených dialogů, dokonalé Eddieho Marsana a Jamese McAvoye. Ten řeže lidi, bere drogy, souloží se vším, co má nohy, intrikuje a hodně bojuje s minulostí. Antihrdina, svině, hovado. Jo, a nutno podotknout, že především polda. Čím chce ale výsledek být? Divokou jízdou? Výpovědí o jedné psychicky narušené duši? Hlouběji se mě to prostě nedotklo. Mrzí mě to hlavně kvůli McAvoyovi, jehož návaly vzteku a následné sebelítosti si měly potykat s nějakou filmovou cenou. Kdo si troufá na výlet do Hamburku?

Dokázali to společně a on ještě začal fandit baseballu. Herecky to mělo obrovský potenciál, velká škoda, že jsem snímek nenašel v originálním znění, český dabing trochu herecký part Kevina Bacona zašlapává do prachu země. Bezmála dvacet let staré drama je dalším výletem za brány nechvalně proslulého místa v Sanfranciském zálivu, které zlomilo mnoho mužů. Osamělý kamenný útes posloužil už třeba prchajícímu Franku Morrisovi Clinta Eastwooda nebo generálovi a správnému chlapovi Edu Harrisovi, který ve Skále musel na opačnou stranu barikády. Hlavní antihrdina strávil na temné samotce přes tři roky (i když ze zákona měl maximálně 19 dní), jakmile vyjde na denní světlo, zabije. Jeho mladý ambiciózní advokát ale vše vsadí na kritiku sadistického vedení věznice. Soudní drama bylo velmi volně inspirované skutečným příběhem (i když Henry Young ve skutečnosti nebyl žádné neviňátko), chybí mu ovšem hlavně pevnější a zkušenější režijní vedení a nápaditější scénář, ze kterého sálá zaujatost. Velmi slušné tři hvězdy!!