Matty

Michael Beck (Swan) se v jednom záběru nešťastně rozmáchl baseballovou pálkou a zasáhl Deborah Van Valkenburgh (Mercy) do obličeje. Okamžitě musela být odvezena do nemocnice. Dodnes má jizvu.

Vesty Warriors byly vyrobeny z falešné kůže.

Walter Hill chtěl, aby Warriors byli stoprocentně černošským gangem. A film podle jeho představ měl začínat titulkem „někdy v budoucnosti“. Studio nesouhlasilo.

Film se údajně natáčel šedesát dní, vždy od osmi hodin ráno do půlnoci.

Rušení nočního klidu chtělo zřejmě zabránit jisté individuum, které štáb pokropilo svou močí ze střechy jednoho věžáku.

Filmaři se báli o své životy, protože členové místních (tj. newyorských) gangů nebyli obsazeni. Jeden gang dokonce způsobil škodu několik tisíc dolarů na technickém vybavení.

Pro úvodní setkání bylo „použito“ až 1000 komparsistů.

Kolem míst natáčení se neustále tvořily davy zvědavců. Dokonce i ve tři ráno, v největších mrazech.

Natáčení scény s Orphany bylo přerušeno reálnou policejní honičkou.

Originální název Five Easy Pieces odkazuje ke knize pro začínající pianisty.

Panteři roku 1988 ve skutečnosti prohráli s Dallasem ve státním semifinále, nikoliv až ve státním finále.

Třicetiletý Derek Luke, ve filmu jako teenager, nikdy dříve americký fotbal nehrál.

Buzz Bissinger, jehož knížkou je film inspirován, a režisér Peter Berg jsou bratranci.

Frustrován malou autenticitou některých herců hrajících asistenty trenéra, obrátil se režisér Peter Berg na skutečné středoškolské kouče, aby získal nějaké hlášky pro scény zápasů.

Bruce Dern nechtěl mít s drogovou kulturou nic společného, takže při hraní vycházel jenom z rad režiséra.

Jack Nicholson napsal scénář na základě vlastních zkušeností s LSD v kontrolovaných laboratorních podmínkách a také na základě jeho rozvodu s první manželkou, Sandrou Knight.

Peter Fonda, Jack Nicholson a Dennis Hopper si v rámci příprav na film dopřáli skupinový LSD trip.

BBFC (British Broadcast of Film Classification) filmu čtyřikrát odmítla udělit certifikát coby reklamě na LSD. Teprve roku 2002 byl Trip klasifikován jako „do osmnácti let nepřístupný“.

David Bowie prohlásil, že kvůli specifické chraptivosti svého hlasu chodil každý večer na most George Washingtona a z plného hrdla vyřvával všechny punkové písničky, na které si vzpomněl.

Film měla původně režírovat Jodie Foster, ale ta režisérské žezlo předala Michaelu Aptedovi.