coinneach

Dějově překvapivě pružný snímek stojí především na výkonu George Clooneyho, jehož herecký um je sice čas od času znásilňován patetickými proslovy, vše ale vybalancuje na kladnou stranu hrany civilně pojatý obraz manželky, jejíž kóma není bráno jako prostředek k slzám a plačkům. A právě zde se ukrývá síla Paynova filmu, v netradičním pojetí tradičního příběhu, ona na cestě k Cháronovu hájemství, on balancující minulost s ženou svého života a vše tak trochu jinak. Sympaticky inovované téma okoření příjemná žánrová odbočka v podobě pátrání po manželčině milenci, či dědův milý konflikt s vnuččiným přítelem. Nehledejte silnou komedii či strhující drama, namixováno bylo něco mezi tím s větším přesahem k rodinnému filmu, jehož dějová linka nejednou mile překvapí. 70 %

Častým problémem ať již českých nebo slovenských filmařů bývá nezvládnutí samotného filmového řemesla, pokulhává kamera, režisérovo vedení snímku a někdy se snaží diváka "šokovat" i samotný scénář. Love se filmařským chybám i chybičkám vyhýbá, a přestože se scénáristická klička v druhé polovině může zdát poněkud vykonstruovaná, vše zachraňuje nenásilnost jakou je podána, respektive dává v těchto chvílích na obdiv svůj um samotný režisér. Love je upgradeovaný český Gympl, tam, kde Tomáš Vorel sahal ke karikatuře, se snaží mladý slovenský talent Jakub Kroner dát prostor ne méně talentovaným hercům. Příběh dvou rebelů ve víru neřestí slovenského velkoměsta, z nichž jeden nachází svou (snad) životní lásku, je navíc okořeněn několika zdařile humornými scénami, ať už se jedná o ranní balkónový útěk, nebo krátké epizody mladého drogového dealera docházejícího do bytu ústředních hrdinů. I tato vtipná intermezza jsou podávána nenásilně a nijak nenarušují jinak spíše do temných barev ladící se film. Na svět se vyklubalo zdařilé slovenské drama, odehrávající se v nevyzpytatelných slovenských reáliích a obohaceno půvabnými slovenskými vulgarismy, jež musí potěšit každého milovníka jazyka našich východních sousedů. 70 %

Působivě nasnímané ledové pláně a strach lehce přerůstající v paranoiu jsou silnými stránkami hororové události roku. Matthis van Heijningen odvedl nadstandardní práci a je nade vše jasné, že ho tenhle snímek katapultuje mezi žádané hollywoodské režiséry. Věc: Počátek, mající představovat prequel k legendárnímu Carpenterovu dílu, si od svého předchůdce vzal jen to dobré a s pár inovujícími prvky může směle kandidovat na horor roku. Plíživá paranoia mezi osazenstvem polární stanice sice nedosahuje takových intenzit jako v originále, příjemné mrazení a nečekané nutkání odtrhnout od obrazovky, resp. plátna, oči, se dostaví nejednou. Šikovnost režisérského debutanta se posléze nejlépe projeví v k dokonalosti vybroušené scéně se zubními plombami, která v očích nikterak neklesá ani ve srovnání s testy krve v původním snímku. Uběhlo ale takřka 30 let a nová doba si žádá nové atributy. Tam kde Carpenter doslova pěstoval strašáka jménem podezřívavost, posouvají nynější tvůrci děj od hutného dramatu k povrchové akci, jež sice neurazí, leč hororovým fanouškem žádanou husí kůži nažene snad jen filmovým batolatům. Bohužel se s blížícím koncem také kumulují naprosto nepochopitelné "whatthefuckové" logické lapsy, které tep zvýší více než závěrečná návštěva kosmické lodi, kterou si tak nadějný režisér, jakým van Heijningen bezesporu je, nezasloužil. Nutno ale dodat, že ačkoliv bude nizozemskému filmaři více slušet jeho "od píky" vlastní projekt, hororové legendě žádnou ostudu neudělal, naopak jí vzdal čest s hrdostí, jež mu mohou jiné remaky zuřivě závidět. 70 %

Nejunylejší a ze všech dosavadních dílů Twilight ságy také svým dějem nejhloupější. A nabízí se ještě jeden přívlastek, nejzbytečnější. Už od prvních minut je divák vystaven patosu tak vážnému, až mu škubou koutky úst, předsvatební sen mající nahnat hrůzu děsoucí pak rozhýbe i vaši krční páteř, a to při nevěřícném kroucení, čeho jste to vlastně svědky . Rober Pattinson je v tomhle Rozbřesku ještě smrtelně vážnější a Kristen Stewart poposkočila na škále nesnesitelné ublíženosti o jeden stupínek výš. A ano, skutečně to lze, viz líbánky, které se změní v nesnesitelnou přehlídku plaček, které už nemají nic společného ani s teen romantickou podívanou. Ale vlastně, díkybohu za líbánky, tam totiž ústřední hrdinka otěhotněla a je to právě porod, který přinese do neskutečně táhnoucí se přehlídky vážných gest a ještě vážněji míněných proslovů jakýs takýs vzruch. To, co jste mohli mít na předchozích dílech rádi, zde režisér, jenž vskutku "talentovaně" podtrhuje děravost scénáře, nechal zmizet. Sem tam se zaskví Condon pěkným obrázkem, ale otázka, zda tohle je ten samý režisér, který řemeslem zazářil ve filmu Bohové a monstra, vyvstanou na mysli nejednomu v kině sedícímu a nevěřícně se dívajícímu plátci vstupného. Nakonec zjistíte, že celý tenhle tyjátr je o fackách, jednu dal Condon této do tohoto dílu snesitelné sérii, druhou byste s chutí dali právě režisérovi za činy proti filmařině, a třetí, a tu hlavně, sami sobě, protože když se již doma v teple zamyslíte, o čem vůbec těch 116 min bylo, dali byste si jednu pořádnou, jelikož za tohle dát peníze, je hřích, který neopodstatní ani vtipný epilog, který jakoby vypadl z jiné filmové dimenze. 40 %

"Je to krádež, když už to jednou někdo ukradl?" Andrew Niccol natočil šikovnou levicovou agitku zapadající do dnešních neklidných dnů, a zároveň i zdařilou žánrovou jednohubku, která se lehce tráví, ale o gurmánském zážitku může být řeč stěží. Opomineme - li několik logický lapsů, stává se největším břemenem snímku průhledný hollywoodský scénář, v němž až akční scény způsobují potřebný průvan, při němž si kdekdo uvědomí, že více než na thriller, si zaplatil vstupenku na akci, která prostupuje celým filmem, jenž tak vzdoruje zbytečným romantickým scénám, během nichž každý ví, co je jejich cílem a ciferník hodinek se poté dostává do nezvyklé pozornosti svého majitele. In time sází na sociálně tísnivou atmosféru nedaleké budoucnosti, ve které se do banky nechodí pro peníze, a čas je více než pouhou fyzikální veličinou. Potěší vcelku propracovaný svět nemajíc daleko k plutokracii, kde bohatí žijí na úkor chudých, jež jsou odkázáni na život v ghettech. Z jednoho se snaží prchnout a zároveň pomstít se "časové smetánce" Justin Timberlake, který při svých honičkách zapojuje do akce také pohledem skleněné panny vskutku nevinnou Amandu Seyfried. Páru se herecky daří a svým hereckým umem se také zaskví elegantní záporák Alex Pettyfer. Navzdory tomu nemá tato (ač svižná) honička čím překvapit a jede v zaběhnutých kolejích "originálních sci -fi", potěší ale sympaticky nepatetická hudba, při jejichž tónech umně podbarvujících dění na plátně vlastně ani nelitujeme těch peněz, které jsme nechali před vstupem do sálu na film s tak příšerně nesexy českým názvem. Brrr! 60 %

Tři mušketýři, určení IT generaci, která si neláme hlavu s historickými nesrovnalostmi a nerespektováním klasické předlohy, nedopadli úplně nejhůře, mohou za to s přehledem natočené šermířské souboje, při kterých zaplesá srdíčko nejednoho filmového fanouška. Výčet negativ však bude daleko delší a najdeme mezi nimi i jednu zásadní, nerespektování předlohy lze odpustit, ale v případě, kdy je zavedená zápletka nahrazena tak kostrbatým dějovým obloukem, až je stydno o něm psát, by si scénárista zasloužil mušketýrským mečem dostat pořádně na holou. Štáb si naopak slušně vyhrál s interiéry, které ale občas zavání troškovskými pohádkami s přeslazeným designem. Zajímavou roli obstarala Milla Jovovich jako milady de Winter, jíž "zakčnění" postavy vůbec neublížilo. Anderson si ale jinak vůbec nevyhrál s charaktery postav a jen zopakoval své nedostatky ze svých předchozích filmů, ke konci je nám upřímně jedno, co se s "našimi" hrdiny stane, komediální rovina taktéž příliš nefunguje a zakomponování Christophera Waltze do snímku jakožto herce a nikoliv herce brilantního, pak zamrzí snad ze všeho nejvíce. A přestože se Anderson párkrát během stopáže nadechne k poctivému filmovému řemeslu (osud milady), nelze se zbavit pocitu, že tato verze Mušketýrů nesloužila ničemu jinému, než k potěše režiséra, který se projevil jako dobrý fantasta, s jeho režisérským umem je to už, eufemismem řečeno, diskutabilnější. 40 %

Ukecaný Johny English bude vždy slabší než jeho méně mluvný dvojník z anglického předměstí. Dvojka trpí stejnými neduhy jako první dobrodružství bláznivého agenta, za tu největší a zásadní lze považovat scénář, který byl snad už tvořen s ideou, že vše zachrání gagy brilantního Rowana Atkinsona. Znovuzrození praštěného agenta pobaví opět ty, kteří milují posunky na tváři jednoho z nejlepších komiků dějin, jedná se jednoduše o průměrnou bláznivinu s hercem, jehož komediální talent ční nad všechny filmové nedostatky, scéna s židlí budiž mi důkazem. 60 %

Pokračování filmu, jež by se dal nazvat nevýrazným, jde tentokráte o něco dál, na řadu přišlo doslovné prznění pojmu dětský film. Deník malého poseroutky 2 je jako želatinová tyčinka, která se na popud scénáristů a režiséra kýve odnikudy nikam. Této rádoby komedii chybí pevná ruka režiséra a jasná vize scénáristů, která by film udělala alespoň mírně snesitelným. Dalším hřebíčkem do rakve filmového umění jsou do teatrálnosti přetažené herecké výkony, které nemají opodstatnění ani v dětské komedii, názornou ukázkou nezvládnuté role se pak stává otec ztřeštěné rodiny v podání Steve Zahna, jehož do absurdna dotažené úšklebky mající vyvolat smích jsou bolestivé i pro nenáročného diváka. Přesto se najdou i v tomto balastu prvky, nutíc neklesat s hodnocením ještě níže, v první řadě je to herecký talent malého hrdiny Zachary Gordona, jemuž ale vyloženě škodí režisérovo pojetí snímku. A zejména, přestože se v pojetí nynějších tvůrců jedná o pouhou přehlídku infantilních skečů, pozornému oku neujde, že námět má veliký potenciál, a stačí přitom tak málo k jeho rozkřesání. U kormidla by se ale museli objevit lidé dělajíc poctivé řemeslo, ke kterému má tato přehlídka teatrálnosti nezdravě daleko. 40 %

V luxusním balení servírovaná banalita, která si zaslouží přívlastek hloupá. K čemu jsou obstojné efekty, když nám jsou servírována nesčetněkrát viděná klišé bez špetky inovace. Abrams si šikovně hraje s detaily a s přehledem ukočíroval i nezkušené dětské herce, vše ale připomíná nafouknutou bublinu, po jejímž splasknutí musí být filmovému fanouškovi stydno. Na nápady strohý scénář je pak ještě jakoby natruc filmovému vkusu orámován naprosto se nehodící, ubrečenou rodinnou tragédií! Že není tohle nic nového? Ano, přesně, a takový je i celý film, nudný, roztahaný a po rozlousknutí jemné skořápky, zjistíte, že i tuctový. 50 %

K jednomu a dlouho dopředu známému cíli mířící šíp, jenž mnohokrát zpomalí vlivem závanů hloupě teatrálního scénáře, který je hoden školnímu představení mnohem více než serióznímu filmu. Moderní variace na Krásku a zvíře trpí nesnesitelnou předvídatelností a absencí momentu, který by překvapil a vytrhnul diváka z objetí všudezasahujícího balastu vzniklého perem scénáristy. Beastly tak boduje momenty čiré nebo chcete - li kýčovité romantiky, které jakoby vypadly z filmů Catheriny Hardwickové. A tak i tento film zapadne do kategorie snímků určených láskou omámeným mladým duším, kterým známý elixír nedovolí vidět filmařské chyby a naopak se jim budou podlamovat kolena z ústředního hudebního motivu, pod jehož tíhou budete možná i vy sahat po třetí hvězdičce. 50 %