coinneach

Námět známý již z dob antických, zahalen do hávu moderní doby, kde nechybí sex, drogy, homosexualita, k tomu přimíchán elixír, který znali již staří Řekové, touha, vášeň, oddanost. Ukázka snahy být lepší, být dokonalý, nedostižný, být milován a obdivován představena v nejzažší možné podobě. Aronofského hrdinka obklopena bludy z jiných světů, dodávajícími příjemný hororový nádech příběhu nešťastné dívky, jíž se snaha ztotožnit se se svou rolí, stává osudnou. A my tomu všemu přihlížíme z první řady, díváme se na hrdinku s lítostí i nepochopením, pláčem i nevěřícným údivem. Sledovat závěrečné představení se pak stává filmovým zážitkem, na něž se jen tak nezapomíná. Hudba Clinta Mansella upozaděna do foayer, jen jakoby mlčky přihlížela jednomu z nejlepších snímků roku, bohužel ale ne tomu nejlepšímu, protože schizofrenní nálada, dominující celému snímku, se ať už chtě či nechtě, přenáší i na diváka. Black Swan je perfektním psychologickým dramatem i mrazivým thrillerem, autentičnosti Requiem za sen však zdaleka nedosahuje. 80 %

M. Night Shyamalan není režisérem tohoto hororu, jak jsme se mohli mylně dočíst dokonce i v celostátním tisku (!), nýbrž producentem, a po shlédnutí jeho spackaného fantasy, je nutno napsat, že je to asi dobře, protože skutečný režisér John Erick Dowdle odvedl víc než jen dobrou práci. Dá se ale tohle napsat i o celém filmu? Stěží. Devil krášlí bez nadsázky bravůrní kamera, do posledního puntíku vymazlený hudební doprovod, slušné herecké výkony a z toho vyplynuvší obstojná atmosféra. Kde je tedy chyba? Nemusí se hledat dlouho, viníkem je průhledný scénář, který na začátku napoví, jak to vše skončí a k závěru se tváří, jak perfektní pointu nachystal. Pointa vskutku nepatří k nejhorším, ale celý snímek s ní vyšumí do ztracena, jelikož sama o sobě předchozí lapsy nenapraví. Režie, kamera, hudba a herci jsou pak vůči průměrnému scénáři bezradní. Výtahový pekelný příběh časem vyšumí stejně jako jeho vyčpělá pointa. I přesto se za výše zmíněné klady snese hodnocení 70 %.

Na filmu Roselyne Bosch lze hodně pochválit, někdy ale nezbývá než kroutit hlavou nad místy připitomělým scénářem. Tématicky nepřináší La Rafle nic nového, krutosti 2. světové války, antisemitismus, ti zlí versus ti dobří. Přesto zaujme barvitým dětským světem obohacený úvod, ony vůbec smutné dětské oči hrají v tomhle snímku prim a výraz "citové vydírání" je občas skutečně na místě, vydírá se ale šikovně, umně, prostě zdařile. Nepochopitelnými intermezzy v příběhu o zátahu na francouzské Židy v roce 1942 jsou, karikatury připomínající, scény s Hitlerem, které ubližují celému filmu. Odsun skutečně nedosahuje filmařských výšin Schindlerova seznamu, ba ani dokonce našeho Habermannova mlýnu, ale opomine - li divák scénáristické úlety či místy až nesnesitelnou šablonovitost postav, může si odnést skutečně silný zážitek, protože předešlé nešvary jsou vyváženy výbornými hereckými výkony, dokonce i těmi dětskými, zajímavou atmosférou a v neposlední řadě potěší, že ani dvouhodinová stopáž není tomuhle francouzskému snímku na obtíž. 70 %

Mysteriózní thriller, kriminálka a soudní drama říznuté oběma předcházejícími žánry. Takový je žánrový sled filmové trilogie natočené podle jedné z nejúspěšnějších knih současnosti, Milénia. A ani jednou z toho nebyl špatný film, přestože zejména druhý díl budil rozpaky, ty však byly způsobeny více než výrazným kvalitativním poklesem žánrovou obměnou, na kterou nebyli mnozí připraveni. Daniel Alfredson se ukázal jako schopný režisér, jehož volba se neminula účinkem. Dívka, která kopla do vosího hnízda neohromí jako Muži, kteří nenávidí ženy, ale přidává něco, na co bravůrní, ale chladná jednička a poněkud nečekaně akční dvojka nedosáhly, do rozuzlení celého komplotu přináší emoce a definitivní se sžití s hlavními hrdiny a přestože s odstupem a větším zamýšlením se nad dějovou linkou, mohou vadit některé nevysvětlené situace, se kterými si ani trojka nedokázala poradit, zůstává faktem, že se tahle trilogie zapsala do TOPky krimi thrillerů poslední doby a snese se tak i mírně nadsazené hodnocení. 80 %

Severská sága pokračuje a divák je více obeznámen s hlavní hrdinkou celé trilogie, životem zkroušenou, Lisbeth. Dvojka se ubírá značně jiným směrem než díl první, který sázel na tajemno až mystično, ze kterého koukala zajímavá pointa. Dívka, která si hrála s ohněm tuto oblast opouští a vrhá se do osidel akce, vhodné poznamenat, že akce dobré a vzhledem k ostatním žánrově blízkým filmům dokonce proklatě dobré, protože i na tomto poli dokáže zaujmout a poutat naši pozornost po celou stopáž filmu. V této výhodě pokračování jednoho z nejlepších krimi thrillerů posledních let se však sami tvůrci chytli do pasti a oku diváka tak neunikne mnoho logických lapsů či spíše nevysvětlených důvodů konání postav. Diváka zhýčkaného troufalou pointou v závěru Mužů, kteří nenávidí ženy, může zklamat také poněkud do ztracena rozbředlý konec. I přes všechny tyto nedokonalosti mluvíme o stále silně nadprůměrné žánrovce, která věstí báječné ukončení celé trilogie. 70 %

Je - li smyslem filmů překvapovat, tak je Seriózní muž jednoznačně nejlepším snímkem, který k nám letos páni distributoři vyslali. Bratři Coenovi vystavěli předtím typologicky neznámý film, jehož humor nás sice svádí k označení černá komedie, to bychom ale snímku nominovanému na Oscara křivdili. Originální, jiné, osvěžující, takové přívlastky si zaslouží způsob, jakým nám je snímek servírován, jakoby nechtěně, omylem a s omluvou, že se na tenhle film musíme dívat, my se ale díváme rádi, ne rádi, jsme strženi tím krásně jinak odvyprávěným příběhem. Místy to vypadá, že infantilní bratři zkoušejí, kolik toho vydržíme, pak ale jako z čistého nebe přijde scéna s rabínem, který řekne malému chlapci "Be a good boy" a my pokorně se svěšenými hlavami té hravé dvojičce odpustíme. Seriózní muž je brutální satira i dojemný příběh v jednom. "Simply great fun but not for everyone" jak napsal jeden americký fanoušek o filmu Piraňa 3D a je až s podivem, kde všude se dokáže tahle fráze uplatnit. 80 %

Machete není ničím jiným než pouhou hrou na dobrý film. Rodriguezova snaha vytvořit osobitý snímek prýští takřka z každé scény, Tarantinovský model filmu se mu ale splácat nedaří. Fanouška zábavných akční filmů sice může potěšit neustále chrlení "zábavných" hlášek, ve své podstatě ale nefungují a režisérovi se pokus o akční parodii vymknul z rukou, Machete tak ze všeho nejvíc připomíná Tarantinovu noční můru o filmu, jenž se mu nepovedl. Shrnuto, pro pravověrné fandy bezduché zábavy nemusí být Trejův koncert s mačetou naprostým propadákem, pro pravověrného fanouška dobrého filmu s nadhledem a osobitým pojetím se jedná o veliké faux paux jednoho talentovaného režiséra. 50 %

Na celovečerním dokumentu Davida Čálka lze ukázkově demonstrovat, jak se z ctnosti může stát také nevýhoda. Příběhy tří lidí, jejichž životní radostí i strastí jsou sadomachistické sexuální metody, jsou zde pojaty střídmě, decentně, tak, aby neurazily a zároveň nezasvěceného ponořily do světa bičíků, análních kolíků a latexových oblečků. Je sympatické, že se Čálek nebál i odvážných scén, ale po celou dobu jakoby tahali tvůrci za brzdu, která jim nedovolila nasadit vyšší tempo, v druhé půli se dokument jakoby zasekne na jednom algoritmu a až závěrečné výpovědi jej opět činí přinejmenším sledovatelným. Nebe, peklo tak nepřináší nic nového, protože dokumentů o extravagantních lidech, jež jsou zobrazováni ve svých relativně spořádaných životech, jsme již mohli vidět nespočet. Je chválihodné, že je snímek natočen bez senzacechtivých ambicí, tato střídmost mu ale nastavila úzkou manévrovací plochu, na které se zázraky jednoduše dělat nedají. 60 %

Je to jiné! A je to báječné! Ano. Fantastický pan Lišák boduje především svým půvabným humorem, netradičním ztvárněním a nejedním překvapením, kterých se během necelé hodiny a půl dočkáme překvapivě hodně. Příběh Lišáka, jehož koníčkem a drogou zároveň jsou krádeže slepic , okouzlí už jen tím, jak se liší od ostatní americké animované tvorby. Wes Anderson nám v podstatě předkládá dětský příběh o tom, jak se zlí farmáři mstí milému lišákovi, to, co příběh činí pastvou pro oči dospělých, je pak způsob vyprávění, jež samotné je navíc prošpikováno neotřelými vtipy, a přestože se, troufám napsat, jedná svým pojetím o artový animák, tak humor je zde takřka lidový a pokud mu podlehnete, můžete si jej doslova zamilovat. Kouzlo tkví především ve skutečnosti, že i přes svou dospělost v sobě skrývá hašteřivost dětských her. Sečteno a podtrženo krásné tři hvězdičky, ale za nádhernou scénu s vlkem, která svým způsobem vůbec nepasuje do koncepce snímku a přitom se pomalu stává vlajkovou lodí Lišákových patálií, se hodí přihodit něco navrch. 80 %

Každá doba má svého génia a každý film svou hvězdu, tedy jedná-li se o film dobrý. A The social network je film proklatě dobrý! To, co Jesse Eisenberg předváděl v Zombielandu, je zde znásobeno do rozměrů oscarových výšin. Snímek založený na dialozích, kvůli kterým mimochodem budete muset přehodnotit své názory na ostatní konverzační filmy, se stává pro Eisenberga výkladní skříní jeho hereckých dovedností. Každé slovo v tomto snímků zapadá do pestré mozaiky lidských charakterů a divákovi nezbývá než hltat větu za větou, protože co věta to perla, to klenot, který by v jiném snímku utáhl polovinu stopáže. Inteligentní scénář vybrousila k dokonalosti Fincherova režie. A aby toho nebylo málo, nastražili na nás tvůrci past v podobě dokonale zvolené hudby, která si vás doslova omotá kolem prstu. 90 %