coinneach

Největším kladem tohoto nezávislého filmečku je hodnověrnost dialogů, na kterých je založen. A přestože se místy zdá, že Ned Beatty přehrává, herecké výkony obou hlavních (a snad i jediných) postav jsou opěrnou holí pro celý koncept snímku. Co však mnohým učaruje na filmu nejvíce, jsou působivá, pár sekund trvající, idylická intermezza zobrazující neznámé prosté lidi ve všedním, ale přesto nádherném životě, a jsou to právě tyto mezihry, díky nimž získává snímek na síle, připočteme-li k tomu i vkusně zkomponovanou hudbu, stává se z filmu "Spring forward" víc než jen příjemná podívaná. 70 %

Příbeh ženy, která ač obklopena davy, zůstává na světě osamocena, pojal španělský filmař Alejandro Amenábar jako ryzí vyprávění, čisté a bez příměsí. Rachel Weisz zvládla úlohu hlavní hrdinky, filozofky Hypatie žíjící v Alexandrii ve 4.st. n.l. se ctí, a jsou to právě krom zmíněného vypravěčského pojetí herecké výkony, které činí z Agory nádhernou historickou podívanou. A historikům také ponechme debaty, do jaké míry si tvůrci filmu obměnili dějiny pro svůj účel, jedno ale snímku upřít nelze...to, oč se snažil, tedy vylíčit rodící se křesťanskou církev jako zpátečnickou organizaci, která světu v té době více vzala než dala, se podařilo převést na plátno se vší pompou. Hříchy křesťanů jsou nám ze začátku podávány pomalu po doušcích, a tak, když se z příznivců Krista vyklubou barbaři, kteří doslova lační po krvi, přijmeme to a necháme se unášet dějem, jenž i přes svou značnou délku plyne břitce jako voda v horských potocích. Je to ale potok bez peřejí a vodopádů,a tak divák, který by čekal v Agoře zvraty a dějové peripetie může vyjít z kinosálu mírně zklamaný. Amenábar se totiž rozhodl udělat čirou filmařinu bez příchutě Hollywoodu, jakoby sobě pro radost. 70 % a milovníci historie, ať si klidně přidají na 80 %.

Ano, těch vtipných situací je tam příliš mnoho na to, aby se dal tento britsko-španělský animák odsoudit jako tuctový, ale i přesto musí fanouška animáků mrzet, že film, který nás zve do jiného světa a navíc skrze výtečný nápad, nepřináší nic nového a líný děj nás klidně nechá toulat se myšlenkami mimo plátno. A tak místo nových hrdinů animovaných snímků zde máme jen nové řadové členy, kteří na zlobry, myšáky z pizzérek nebo staříky létající v domě hledí zespoda. 60 %

Robert Sedláček natočil na české poměry komedii tak jinou, že se divák nevzpamatuje ještě ani po závěrečných titulcích. Tak decentní, milý a divákovi jinak než přímo pod nos servírovaný humor se u nás jen tak nevidí. Muži v říji kolem nás proplují, jemně začechrají hladinou naší mysli a my ani nevíme, co si o nich myslet. Zda tleskat nad jemností podávaného humoru nebo se divit nad odvahou vypustit tento snímek do kin. 70 %

Norskému režisérovi můžeme vyčítat užívání snad všech možných klišé, které tento subžánr zná, ale mnohem horším prohřeškem je fakt, že ani s těmito upocenými prostředky neumí správně zacházet. Po celý film také sledujeme naznačenou komediální linii, ta se ale potácí ve stavu kómatu stejně jako v konečném důsledku celý film. Náznaky napětí jsou ubíjeny režisérovým amatérismem, humor se taktéž nekoná, a tak lze Mrtvý sníh považovat pouze za film hodící se do chaty v pusté krajině, kde se snad pod tíhou samoty párkrát zabojíme. 40 %

Tim Burton nás zase přesvědčil, že vizuálně umí svůj film vyšvihnout do výšek, ke kterým ostatní režiséři ani nedohlédnou, natočil snímek, který je opět působivý, zajímavý a dokáže poutat naši mysl po celé své délce, největší a zásadní problém nejnovější Alenky však spočívá v jalovém scénáři, který si jde stůj co stůj svou cestou a přitom zapomíná na to, co by mělo být u každého fantasy příběhu to nejpodstatnější, tedy okouzlit diváka a vtáhnout ho do tajuplného světa divů. A přestože se Srdcová královna se svým mile pitoreskním vladařením snažila co mohla, tento Burtonovův film na snahu okouzlit diváka v mnoha jiných situacích naprosto rezignoval. 60 %

Perfektní nápad je s postupujícím časem ubíjen uměle přidávanými minutami, díky nimž se děj zbytečně rozředí.

Pokud použiju slova fanoušků akčních žánrů, tak tento film má mnohem menší koule než jemu podobný "Černý jestřáb sestřelen", a ani viditelná snaha předat divákům poselství se příliš nepovedla, film zůstal v těchto ohledech na půli cesty, protože opravdu nervydrásajících scén je zde pomálu, emocí stejně tak a intelektuálních vzkazů jakbysmet. Nezbývá než si položit otázku, čím si tenhle řemeslně zdařilý, ale z průměru nevyčnívající snímek zasloužil tolik pozornosti amerických akademiků.

Škoda toho prostoru s Josefem Dvořákem, tak trapné dialogy se jen tak nevidí a zbytečně tak ubíjí místy dobré povídky.

Sam Raimi ví, jak navodit strach, jak si políčit na diváka a pořádně si pohrát s jeho nervy. Asi jsem neviděl film, u kterého bych se tolik lekal a byl v takovém pnutí. Ale! Kde je nějaký příběh? Co ty nepřesvědčivé herecké výkony? Proč tolik nelogického chování postav? Natočil Sam Raimi vůbec film nebo sled lekaček pospojovaných bravůrní kamerou?