Majkak

Zábavné, realistické, nevysmívající se. Prostě to tak je. Jsou to uchazeči v druhém kole, tedy ti, kdo slibují jistý potenciál. A vyučující jsou zčásti také svého druhu. Výborně vyváženo dámami z recepce a technickým personálem. Za mě nejlepší už vstup – je tam klasická klika, no cvak dolů, samo se neotevře. Super symbol jako úvod celému uměleckému vzletu. K uměleckému talentu jistá míra ujetosti patří. Pokora před řemeslem v umění přichází s lety, a ne u každého. Je jen tenká linka mezi uměním a exhibicionismem.

Začátek je takový rozkolísaný, navíc jsem potřebovala chvíli, abych se správně naladila, protože je to specifické prostředí. Pak už to bylo jen čím dál lepší, kdy se výborným způsobem daří spojit černohumorné situace s vážnými existenciálními otázkami. Odpustit sám sobě, přestat si vyčítat, přijmout sám sebe jako bytost, která chybuje, ale přesto dokáže milovat.

Hudba a kostýmy převyšují dějovou složku. Vášně nejvíce promlouvají skrze árie. Až zbytečně moc postav a rádoby orgií. Mysliveček se usilovně modlí o příležitost prosadit se jako hudebník, ale pak zase působí, jako by se mu všechno přihodilo. Nějak přijde a tam se něco stane. Potká nějako ženu a pak se s ní octne v posteli, aniž by do toho vložil něco sám za sebe. Chybělo mně víc niternosti, propracovanější psychologie a větší autentičnost. Na talentovaného umělce působí poněkud neživotně. Není žádná sjednocující linka, žádná hlavní zpráva.

Mile pozitivní film s kvalitními hereckými výkony, a to jak hlavní protagonistka, tak zvláště pak Martha Issová. Sladkobolný příběh pro starší. Škoda rozvleklého tempa hlavně v první části. Všímala jsem si snahy o poetické ztvárnění, přesto jsem se dívala na hodinky častěji, než bych považovala za nutné. Mezi českými komediemi jistě o řád výše, než jsou různé ženy na hraně já nevím čeho. Nellis se nevysmívá, nepoužívá podbízivé stereotypy. Velmi laskavý film, který ale nevleze pod kůži a netrhá emoce.

Depp v klasické roli životem unaveného chlapíka, který už nic nového neplánuje, nechce dělat a jen bilancuje s flaškou v ruce. Pak ho cosi přece jen nakopne a mezitím zažije pár průšvihů a pár inspirujících setkání. Obehraný scénář, který přesto má potenciál zaujmout, ale musí to rvát emoce podstatně víc než v tomto filmu. Depp uvěřitelný, protože hraje nejvíc sám sebe. Jinak odtažité, nedokáže přitáhnout pozornost. Navíc, rozervaného alkoholika, neschopného plnit sliby, to by Deppovi šlo dobře. Ale světově proslulého fotografa jsem tam už moc neviděla, což je ale nejvíc chybou slabého scénáře. Škoda, byť téma arogantní korporace versus osamělý bojovník není nic nového pod filmovým nebem, pořád se z toho dá vyždímat podstatě víc než v Minamata.

Vypiplaný vizuál neutáhne vše. Je to takový manýrismus. Vojtěch Mašek Arvédovi chvíli fandí, chvíli ho posílá do pekla. Hlavně to však nemá vůbec žádnou psychologii. Arvéd se jen snaží přežít za každou cenu a je naštvaný na církev, protože jako homosexuál byl tehdy odmítán. Nic není rozpracované. Studoval teologii, ale takový ty momenty, kdy se mu lámal charakter, tam nejsou. V náznacích, chybí tomu jakákoliv intenzita, takže ve výsledku se divák může s Arvédem propadat do postupného fantasmagoření, ale na dvě hodiny toho není moc.

Krásný a dojemný příběh dvou vědců spojených vášní k sopkám a k sobě navzájem. Famózní záběry z blízkosti sopek. I když Katia a Maurice v průběhu času dbali více na opatrnost, sopka nakonec svoji převahu ukázala. Jendo přání jim ale splnila. Příběh kolumbijského města Armero je aktuální výstrahou pro dnešek. Vulkanologové varovali úřady před katastrofou.

Lehce rozpačitější začátek, trochu tápání, pak už moc příjemná jízda. Rybanský se svým postavám nevysmívá, byť se zdají na první dobrou jako typičtí burani, v dalším kroku jim dodá rozměr, který je srozumitelně polidšťuje. Jen u některých vedlejších postav to bylo přece jen až moc ploché, což mně drhlo s hlavním stylem vyprávění. Hlavní vzkaz: Jak snadno lze ovládat lidí pomocí strachu a jak rychle to Broňa zjistil. A také to, že lidi, kteří uvěří dezinformací, nejsou magoři z jiné planety, ale mají v sobě onu zajímavou kombinaci osobní poctivosti, naivity, a bezradnosti.

Srovnání života tří válečných veteránů – solidně pojaté, co je spojuje, a přesto jak se liší. Milují ten adrenalin a viděli v tom smysl, přitahovali je speciální jednotky. S bojovými zážitky se vyrovnávají různě, dle své nátury. Pro někoho je válka návyková a osobní život doplňkový koníček, pro jiného má rodina první prioritu a pečlivě vyvažuje mezi misí a starostí o rodinu. Rozumím i dalšímu plánu – podpora veteránů, u nás se na veterány dosud kašle.

Příjemná zábava s romantizujícími prvky. Super letecké záběry a nálož nostalgie. Jinak je to samozřejmě mile klišoidní, ale neurážlivé. Romantická část nejméně zajímavá a nejvíce otřepené téma. Jinak vztahově celkem fajn a dokonale předvídatelné. Taková pohádka, kdy slabší porazí silnějšího. Slabé místo scénáře: Každý pilot ví, co má po katapultu dělat. Scénárista se flákal a vytvořil si jednoduchý můstek, aby mohli sebrat starou plečku a porazit s ní Goliáše.