Jak utéct hrobníkovi z lopaty
Ya pratsyuyu na tsvyntari
I Work at the Cemetery
Obsahy(1)
Saša pracuje na hřbitově v Kyjevě, ale nemá rád lidi. Problém je, že s nimi musí komunikovat a okolí očekává, že to bude dělat citlivě. Tváří v tvář pozůstalým, kteří truchlí nad blízkými nebo i kočkami, však nedokáže přemoci svůj neskrývaný sarkasmus. Jeho pohled na svět se snaží změkčit pohledná klientka i jeho vlastní pubertální dcera. V jeho oboru o zákazníky není nouze, navíc se v něm točí nemalé peníze, což velmi dobře ví i banda šílených mafiánů, kteří se na hřbitov nalepili. Černá komedie Já, hrobař sleduje život vyhořelého pětatřicátníka, který se snaží znovu najít cestu k lidem a motivaci opět žít. (Donart Film)
(viac)Videá (1)
Recenzie (11)
Já, hrobař - film s velmi krásnou kamerou, zajímavými dialogy a dobrými hereckými výkony, díky kterým jsem se dokázal vžít do a pochopit postavy filmu i přes scénáristické nedostatky, které ve filmu jsou. Příběh s mafií mi trochu překážel, zdál se mi ne úplně vhodný, mám pocit, že by se dal nahradit něčím líp sedicim do celkové myšlenky filmu. ()
Začátek je takový rozkolísaný, navíc jsem potřebovala chvíli, abych se správně naladila, protože je to specifické prostředí. Pak už to bylo jen čím dál lepší, kdy se výborným způsobem daří spojit černohumorné situace s vážnými existenciálními otázkami. Odpustit sám sobě, přestat si vyčítat, přijmout sám sebe jako bytost, která chybuje, ale přesto dokáže milovat. ()
Kdyby se Já, hrobař soustředil pouze na téma smrti a vyrovnání se s ní, věřím, že by šlo o mnohem ucelenější zážitek. Linka s mafií však působí nadbytečně. Vzhledem k tomu, že je navíc docela zmatečná, mě spíše rušila. Daleko zajímavější totiž bylo sledovat osudy zákazníků hřbitova, od ženy odmítající hotové náhrobky pro svého syna až po muže, který opakovaně přichází s vlastními návrhy hrobky a odchází pokaždé, když se dozví cenu. Možná to byl záměr, ale tyhle vedlejší linky mě bavily mnohem více než trable ústřední postavy. Saša je totiž tak pasivní, že mě dlouho nedokázal zaujmout. Přesto se on i všichni další aktéři dočkají více než uspokojivého finále. Ačkoliv mám černý humor rád, v tomhle případě mi tolik nesedl. Ne snad že by byl nějak za hranou, ale většinou mi prostě dané situace nepřišly nějak extra zábavné. Líbila se mi práce s kamerou, zvlášť přelety dronem nad hřbitovem pomáhaly vyvolat iluzi jakési nekonečnosti. Atmosféře napomáhá i velmi dobrý soundtrack. Ve finále se tak jedná o povedený film se zajímavými myšlenkami a silnými osobními příběhy, kterému sráží nohy snaha za každou upozornit na co nejvíce společenských problémů. 6/10 ()
O ukrajinskou kinematografii jsem se začal zajímat nikoli v souvislosti s válkou, ale díky vynikajícímu slovenskému snímku Čára. Pochopitelně „Hrobník“ jeho kvalit nedosahuje a je to i jiný žánr, ale když se na něj správně naladíte, začne se vám ta šibeniční vtipnost – humor představitelů filmu – líbit. Ono otrlé podnikání na kyjevském hřbitově jako kdyby samotnou zemi vystihovalo. Za mne tedy velké překvapení! Určitě doporučuju. ()
Je mnoho věcí, které film ozvláštňují, ale především je to scénář. Ten napsal Beljanskyj podle příběhu svého života. Tím je příběh i film výjimečný. Život může být smutný a smrt velmi legrační. Člověk za života čelí smrti a toto setkání může být i zábavné. Nebo ne. Takže spojení humoru, dramatu a životní filozofie. Jakýsi ukrajinský Borat. ()
Galéria (18)
Fotka © Good Morning Films
Reklama