Majkak

Perfektně zvládnutá psychologická stránka s vynikajícími výkony Amy Adams a Jake Gyllenhaala. I když se děj odehrává v několika časových rovinách a proplétá se reálný osud s knižním příběhem, všechno perfektně sedí a divák se v jednotlivých dějových liniích neztrácí. Skvěle sedí vztah matka a dcera, ambice a zranitelnost, strach z tvorby, pokušení cynismus, touhy po luxusním životě a pocit marnosti z naleštěného života, který uvnitř vztahy ničí. Všechno zlé, co Susan provedla, se jí v jiné formě vrací. Tohle není snobárna, jen nesmíte mít představu, že jdete na akčňák, i když ani o thrillerovou stránku nebudete ochuzeni. Ale nehraje hlavní roli.

Snesl dolů taky několik Japonců, ale ti nepřežili. Desmond Doss je věrný svému přesvědčení, že nevezme do ruky zbraň a dodrží ho, i když je na zabití. Je to možná cvok, ale nechce zradit sám sebe. A především absolutně platí, že to není žádný zbabělec. Věří v Boha natolik silně, že se stane inspirujícím i pro ty chlapy, kteří ho původně nesnášeli. My nedokážeme věřit jako ty, ale věříme tvé víře. Parádní bojové scény otvírají pohled do pekla, kterým vojáci v bitvě na útesu procházeli. Film unese i závěrečný patos. Téměř vyprodané kino na konci tleskalo.

Zkuste se domluvit s někým, kdo vnímá čas a prostor v jiných dimenzích. A vyberete si svoji budoucnost, i když už ji znáte? Je to dar nebo prokletí znát vlastní budoucnost? Villeneuve klade základní existenciální otázky a k nim jen tak mimochodem přihazuje ty globální, zda je lepší preventivně vymydlit neznámé objekty, i když nevíme, proč tady vůbec přistáli. Mohou nám přinést něco zajímavého anebo nás chtějí zničit. Nebylo by lepší se jich nejdříve zeptat? Potíž je v tom, že komunikují v jiných strukturách, než funguje lidstvo. Což může být inspirující pro další rozvoj lidstva. Velmi zajímavé a originální sci-fi.

Benedict Cumberbatch by určitě vyhrál mistrovství světa v aroganci, jeho projev nemá chybu. Stejně věrohodně ovšem ustojí i přeměnu v záchrance lidstva. Mads Mikkelsen je příjemně civilně pojatý záporák. Vizuální stránka je plná originálních nápadů a hudba je natolik patetická, že je až vtipná. Příběh není přeplácaný a stojí na klasických schématech, kdy řeší několik oblíbených témat, a to jak se stát hrdinou proti své vůli, zda se při boji se zlem můžeme sami namočit, a zvítězí ten, kdo je schopný víc obětovat. Příjemné je, že se do soubojů zapojuje i schopnost využít vlastní mentální potenciál.

Jsou to tragikomické figurky, nejsou to však karikatury. Tomáš Vorel se udržel na hraně, kdy své protagonisty nezesměšňuje. Někdy je však příliš prvoplánový. Což jsou třeba vnuci, a příhoda s odloženou toaletní mísou, a také pojetí rasové nenávisti se trochu vymklo z ruky. Některé dialogy jsou až příliš úporné a postrádají půvab, jako je několikrát zopakované přetahování o to, kdo zemře dřív. Čímž pádem občas selhává vypointování a naznačený motiv jaksi vyšumí.

Zajímavější pro cizince než pro české publikum, a to nikoliv kvůli angličtině, i když ta samozřejmě českého diváka tahá za uši. Vzhledem k tomu, že hlavní příběh je dostatečně znám a příliš prostoru není ani pro interpretaci jednání Kubiše a Gabčíka, tedy pokud někdo nemá úmysl lámat historii přes koleno, režisérovi se nabízí k tvůrčímu vyřádění psychologie postav a akčnost scén. Sean Ellis sází na akci a daří se mu, zvlášť závěrečný boj v kostele má solidní parametry. Historicky je mile přesný. Umím si představit, že děj pro diváka nepoznamenaného znalostí českého odboje působí příběh napínavě a má i solidní dobovou atmosféru. Jen romantická linie se od reality liší a parašutistům lichotí. Doba byla velmi zlá a na hluboké city nebyl čas.

Trajlery horší než film. Bridget se vypracovala na solidní postavení v práci, což není překážkou proto, aby se úspěšně dostávala do skutečně neplánovaných situací. Scénář se úspěšně vyhnul potrhlému třeštění neadekvátnímu jejímu přece jen už střednímu věku. Bridget zdatně balancuje mezi kategorií, vždyť jsme ještě mladé, a už se nás některé věci netýkají, protože na to jsme staré. Lehce cynická a současně lidsky soucítící gynekoložka Emma Thompson chápe, že jsou lepší dva tatínkové než žádný. Bridget by si mohla udělat testy otcovství, nejspíš jí ale začíná docházet, že biologické otcovství a životní partnerství se nemusí vždy ideálně ztotožnit do jedné osoby. Je to milá oddechová komedie s příjemným lidským rozměrem.

Eastwood je pořád ve formě a točí, to co má rád. Chlapíky, kteří jsou stejně klidní jako odhodlaní. Stará dobrá Amerika s odvážnými hrdiny bez zbytečných keců. Tom Hanks je ten nejlepší Sully, tedy pokud by se nerozhodl kapitán Sullenberger hrát sám sebe. Eastwoodova režie je stejně umírněná, jako jsou osobní projevy kapitána. Žádný showman, „pouze“ dokonalý profík, který přesně ví, co dělá. Vyšetřování po přistání je tvrdě nekompromisní, byznys pojišťoven je holt drsný. Sully si své osobní drama schovává pro sebe a jen z drobných gest si skládáme mozaiku člověka, který je vystaven enormnímu presu. Na jedné straně provolávání slávy národnímu hrdinovi a na druhé stejně reálná hrozba, že může být mávnutím proutku označen za neschopného riskujícího frajera. Sullymu není co závidět.

Vyloupit dům slepého muže není jen nemravné, ale taky životu nebezpečné, když podceníte fakt, že se jedná o válečného veterána, který sice fest zmagořil, ale nic neztratil z fyzické bojeschopnosti. Spíš drsný thriller než horor, nadupaný napětím a akcí. Tři zlodějíčci jsou mladí, fyzicky obratní, ale na starého vojáka nemají. A potom, co vyhodí jističe v domě, už drží v ruce všechny trumfy. A to mu ještě za zadkem funí nadupaný rotvajler. Alvarez natočil intenzívně působící podívanou, kdy divák může několikrát přehodnotit případné sympatie, jelikož parchanti svého druhu jsou všichni. Trochu z formy je pár scén ke konci, kdy za takovou debilitu byste snad vraždili taky.

Hugh Grant poměrně vyváženě miluje svoji filmovou manželku Florence (Meryl Streep) i její peníze. Ta ženská má přes svůj dramaticky tragický hlas a poměrně pokročilejší věk určité neodolatelné kouzlo spočívající v zcela upřímné vášni pro zpěv a naprosté neschopnosti reflektovat, že její pěvecké nadání se pohybuje v záporných hodnotách. I publikum je schopno vnímat vášnivost zaujetí a celé vystoupení v Carnegie Hall kupodivu neskončí naprostým výsměchem, byť v jedné velmi kritické chvíli vystoupí na obranu Florence dáma, co je obdařená mimořádnou empatií, byť na to zrovna nevypadá. Jinak oba hlavní představitelé hrají dokonale přesně, a ladí spolu i přes ten věkový rozdíl.