honajz2

Mimo závěr to má dost podobnou výstavbu jako Železný šéf, ale zatímco ten mě svým podáním prefektových neústupných rozhodnutí a kroků v boji proti sicilské mafii vyloženě vtáhl do děje,100 dní v Palermu mě uchvátilo stylizací jednotlivých scén, ale nechalo chladným co se celku týče. A nevím, jak moc v tom má roli přílišná přímočarost a jak moc až nenápadná filmařina. Určitě to bude mix obojího, ale zajímalo by mě, co z toho víc. Přitom celá situace, jak mafie ovládá i vládu, byla velice dobře vykreslená, včetně toho, kolik lidí v celé té válce zbytečně zemřelo, ale ani tenhle fakt mi nepomohl se do toho víc dostat. V jiné náladě by to možná dopadlo lépe (posledních 20 minut na mě zapůsobilo naopak hodně), takže to možná časem přehodnotím, když to náhodou uvidím znova, ale zatím pro čtvrtou hvězdu nenacházím důvod. Silné 3*

Je mi líto, ale já na ten hongkongský styl zase přistoupit nedokázal. Možná byla stupidita scénáře víc záměrná než se zdálo (když tam jsou i přiznané vtipné scény), ale mě ta hongokongská přehnanost, pitvoření a tuna akčních scén vypadajících dost podobně vůbec nebavila a ústřední zápletka byla sice něčím, co by mě jinak zajímalo, ale tady mě ten E.T. krystal smíchaný s kung-fu a tradičním hongkongským humorem spíš vytáčel. Už jen třeba tím, že se na toho malého kluka přisál a nešel oddělat a ve stěžejní chvíli ho z něj "strhnou" úplně bez problémů. A jeho táta, tlusťoch s brýlemi, je kapitola sama o sobě; taková typická hongkongská humorná postavička, jejíž vrchol měl být objev bidetu při vyměšování. Choreografie akčních scén sice má něco do sebe a myslím si, že tvůrci měli naprosto přesně jasno, že to takové chtějí mít, ale když mě film úplně mine, nedá se nic dělat. Snad Police Story zvládnu lépe... 2*

Ano, Invader ZIM... americký kult natolik specifický, že se nikdy nedostal k nám a zároveň můj první seriál, který jsem viděl v angličtině a který jsem všelijak potulně sháněl. Dojmy jsem z něj měl dost rozporuplné a za ta léta jsem na něj úplně zapomínal, znovuobjevoval ho a zase na něj zapomínal, než jsem nedávno narazil na film. Až mě udivuje, kolik takových seriálů má svůj, jen to teda jsou vždycky ty, které mě tolik nezajímaly. Po letech jsem si ale tyhle postavy a jejich bizarní svět připomněl a hned si vzpomenul, proč mě to nikdy tolik nebralo. On je to takový kyberpunk pro starší děcka, přičemž i na ně to bude možná trochu moc. A bohužel největší problém, který s tím mám, tkví v tom, že to lavíruje mezi různými cílovkami, ale pro jednu to bude nevstřebatelně ujeté a pro druhou zase příliš infantilní. Já do toho měl o to větší problém se dost, jelikož to na americký koncept výrazně přenáší prvky akčních anime seriálů a ty šly vždycky mimo mě. Je to sice absurdní a v rámci možností kreativní (v tom smyslu, že se může stát cokoli a do celku to vždycky zapadne - což je sice nezřízené, ale naprosto neukočírované, chybí tomu vnitřní inteligence a rozpadá se to na jednotlivé segmenty, což nemám rád), pár scén a hlášek je geniálních (hlavně mírová píseň krásně ukazující, jak tyhle "bohulibé" písně většinou mají strašně stupidní text), ale zase je zde nemalý počet fekálního humoru, vyloženě infantilních gagů a osobně mi dlouho trvalo, než jsem se dostal do stejně hyperaktivní nálady a i tak jsem si na ni nikdy pořádně nezvykl. Zato na uječenost jsem si nezvykl vůbec. Prvních 15 minut jsem se teda divil, co vlastně sleduji a jelikož tady bylo fekálního humoru nejvíc, bál jsem se, že to ani nedám (a zároveň mi to moc nepřipomínalo humor seriálu), ale to naštěstí pominulo a dostalo se to přesně do té formy, jakou měl i seriál. Jen to teda hodnotím naprosto stejně, protože to prostě není úplně můj styl. Ale připomněl jsem si to po x letech vlastně docela rád... a taky se mi hodně líbily úvodní titulky jak z Vejdi do prázdna, skvěle se do zvoleného stylu hodily. 3*

Pro mě tahle série slabší vůbec nebyla, spíš stejně kvalitní jako ta předchozí a možná i maličko lepší. Hlavně díky tomu, že je celistvější a i v epizodních dílech se neustále objevovaly nová vodítka, která ze všeho udělala ještě mysterióznější podívanou, než se zpočátku zdálo a přitom to stále zůstává milé a osobitě poetické. Až si říkám, že bych si rád jednou přečetl komiks, protože by to mohl být první, který by v současnosti sedl. Ačkoli těžko říct, seriál je bohatší formou v mnoha aspektech, které by u komiksu nebyly. Stejně se k němu asi jen tak nedostanu, každopádně zpět k seriálu - díky téhle sérii jsem si ho oblíbil ještě o něco víc a mimo jednu nepovedenou epizodu ho mám ještě radši. Silné 4*

Zatím skvělé. Ne teda dokonalé (zvratům řízeným náhodou se neubránilo ani tady), ale neustále se něco děje, vata skoro není, jednotlivé scény jsou velice chytře vedené a skvěle natočené a díky tomu to umí neustále napínat i v nejdrobnějších zápletkách vedlejších postav. A když je třeba zpomalit, aby to mohlo mít deset epizod, jde se na to rovněž chytře a pořad se děje něco zajímavého, co posouvá veškeré zápletky neustále dopředu, včetně té ústřední. A poslední epizoda přijde se skvělým zvratem, díky kterému jsem na druhou sérii natěšený o to víc. 4*

Trochu moc to tlačí na pilu (když se tu do úzkých dostane kompletně celá Hildina rodina (do které počítám i Twiga)), ale jinak se zde vše propojí a vysvětlí (včetně toho, proč má Hilda modré vlasy) a je to tak nabité zvraty a emocemi, že mě až zpětně fascinuje, jak moc se seriál od prvních epizod posunul a to byl dlouhou dobu převážně epizodický. A hlavně jsem si vzpomněl, jak moc jsem byl v prvních třech dílech zmatený z toho, co vlastně sleduji a postupem času si to zamiloval. Rozhodně je to silnější a celistvější finále než Král hor, který se až moc rozpadal na části; čímž The Fairy Isle trpí taky, ale rozhodně méně a i když se tenhle aspekt nepovedlo dotáhnout k dokonalosti, povedlo se k ní aspoň dotáhnout využití všech důležitějších postav napříč všemi sériemi. A došlo i na epizodní, akorát Louise tam byla pár vteřin a Eugene už asi šel do moře, když si vzpomenu na nové z této série. A taky se mi líbí, že ačkoli je spousta věcí přímo řečených, tak tajemství jeskyně na Vílím ostrově si musí všichni odvodit z vodítek. I to je totiž jasně vysvětlené, akorát ne přímo jako vše ostatní... Slabých 5*

Regulérně hororová epizoda (až na konec, samozřejmě). Kempování v noci v lese, chcíplé auto, hladová příšera a dojde i na krev a nejednu scénu s cirkulárkou. Samozřejmě v rámci možností, k masakru (který by dával smysl) samozřejmě nedojde, ale v konceptu tohoto seriálu to bylo určitě hororové. A přesto pořád milé, poetické, mysteriózní a posouvající celistvou zápletku zase o kousek dál. Já se té poslední epizody prostě nemůžu dočkat. Silné 4*

Tušil jsem, že uvidím Hildina tátu, ale rozhodně jsem to nečekal tak brzo. A že se toho díky tomu rozehrává stále víc a víc a když k tomu připočítám zvrat v závěru, věřím, že poslední epizoda bude opravdu něco. 5*

Ta čtvrtá hvězda je jen za to, že ve Filipínách v 70.letech vůbec něco takového vzniklo a i když to nemá vychytané všechny mouchy (a že jich je dost), pořád to je významné dílo. Jinak ale o Filipínách za Markosova režimu se radši příště podívám na něco od Lava Diaze - sice jsou jeho filmy strašně dlouhé, ale detailně vykreslují prostředí, dobu a vybrané postavy v ní přežívající. Taky jsou často dost depresivní a s minimem čehokoli pozitivního, ale jsou komplexnější a díky tomu nechávají silnější dopad. Tohle je takové Filipínské A co dále, Baltazare?, resp. skrze gradování (zde lokálního) lidského zla a útrap těch, kteří si to absolutně nezaslouží. Zatímco Bresson to měl jako stěžejní téma a stejně tak s tím i pracoval, Manilla chce být komplexnější a opřít se i o sociologii, ale selhává v tom, že sice dokonale vykreslí prostředí a představí hlavního hrdinu, kterému budete fandit až do konce, ale zároveň je nedotažená, málo psychologická a výsledek sice je naprostá depka, ale taky depka, která nic víc než jen "strohou" depku nezanechá. U přirovnání zůstanu u Bressona - zatímco Baltazar v tomhle převyšuje svůj rámec a stává se tak skutečně zdrcujícím, taková Muška trpí naprosto stejným problémem co Manila ve spárech světa. Ten film nakládá na postavy tolik negativních věcí, že je to až moc - a ne z toho důvodu, že by to byla přehnaná depka (Manila za Markosova režimu opravdu takhle fungovala, aspoň z toho, co vím), ale z toho, že se postavy nechávají vláčet svým osudem tak moc, že se nedá chápat, proč nejednají jinak a nebo proč tak, jak jednají později, nejednají dřív. Je to celé propojené Juliovým hledáním dívky, do které byl zamilovaný a to tu samozřejmě trvá, ale cesta k tomu je přinejmenším zvláštní. Třeba nechápu, proč po vyhození z práce šel dělat prostituta uspokojujícího starší gaye. Manila byla drsné místo a tady se asi bral každý, ale kdyby zde aspoň bylo vidět, že se snaží najít si něco jiného, pak bych s tím neměl problém, ale takhle se Julio nechává až moc vláčet osudem a díky tomu se dá odhadnout, že to povede jen k větší a větší tragédii. Baltazar byl strašně depresivní a s každou další minutou o to víc, ale pořád v něm zůstávala zrnka naděje padající z určité nepředvídatelnosti a silné realističnosti. Tady (jako i u Mušky) chybí místa, kde by postavy projevily snahu se ze všeho nějak vyhrabat. Klidně i zoufalou, taková v těchto chvílích přichází asi nejčastěji, ale aspoň nějakou. Ale stejně jako Muška se nechává vším skolit, tak to samé dělá i Juilo, který se rozhodne zasáhnout vždy až když je moc pozdě. Neříkám, že se takovému příběhu nedá nevěřit, ale působil na mě až moc jasně, abych si ho i přes totálně depresivní vyznění pamatoval jako opravdu silný zážitek, který bych byl schopný na potkání doporučovat. Takhle na to sice nezapomenu, ale zároveň znám lepší filmy svého druhu i se stejnou bezvýchodností a zatímco k nim bych se, v nějaké dobré náladě, vrátil, tady mi to jednou stačilo. A ačkoli existují filmy, které mě nadchly, ale už je znova nechci vidět, tak bohužel ani tohle není případ Manily. Za mě spíš 3,5*, ale režisér moc dobře věděl co dělá, tak to zatím nechám takhle. Jinak je to dost odtažitě natočené a sledování není zrovna záživné, takže kdo by chtěl vidět něco dost podobného ze stejného prostředí, ale akčnější a divácky přívětivější, doporučuji Metro Manila. Vlastně je dost zajímavé, jak moc jsou si ty filmy podobné... Slabé 4*

Sebestředné a nabubřelé, takže ty tři jsou jen s odřenýma ušima a jen za to, jak geniálně se zde pracuje s ruchy a zvukovou skladbou obecně. To mě (když už jsem se do toho dostal) opravdu nadchlo a jen díky tomu to nepovažuji za Nolanovo selhání. Oč zde půjde mi bylo jasné do půl hodiny (teda to, jak moc se vztahy mezi státy přelévají a sympatizovat s jednou stranou kdysi vás může stát v budoucnu hodně, když se ze stejné strany stane třídní nepřítel; že to bude i o tom, jak hrozný vynález atomová bomba je je jasné už z názvu), jenže za ty tři hodiny jsem nic jiného než to nedostal. O to horší je, že se to snaží tvářit jako nejvelkolepější a nejhlubokomyslnější dílo ve filmové historii a přitom to nenabízí nic, co by nebylo řečeno xkrát jinde (a většinou lépe) a nesnaží se to ve svých tématech ani jít víc do hloubky než by bylo nezbytně nutné a filmařsky, no... Já věřím, že v kině to muselo vypadat úžasně a že se tam dařilo opíjet rohlíkem snáz, ale nezlobte se na mě, to samoúčelné střídání formátů obrazu mě neskutečně štvalo, nezvykl jsem si na to ani na konci a ačkoli jsem se snažil, nenašel jsem jejich smysl. Je fuk, že jednotlivé Hoytemovy záběry vypadají skvěle - sem tam z toho skvělá scéna vyleze, ale samoúčelné střídání formátů mi bránilo se do toho víc dostat a stejně tak to zabíjelo i přehnaně monumentální hudba ve spojení s podivnými střihy a až kýčovité nadužívání "vizualizací fyziky" či záběrů z dronů (které občas vypadaly jak z české romantické komedie, change my mind). Nic to není oproti výstavbě celého filmu, kterou Nolan sice měl promyšlenou a ve svém typickém stylu, ale na rozdíl od většiny jeho filmografie je celá přehnaně složitá, jen aby na efekt vypadala úchvatněji, než ve skutečnosti je. Takže sice chápu to všeobecné nadšení, ale na mě to působilo hlavně uměle a nafoukaně a tohoto pocitu jsem se zbavit nedokázal. Až si říkám, jestli i ty tři hvězdy nejsou moc, když mě ten kalkul tak vytáčel, ale to bych musel ignorovat skvělé herecké výkony a výrazně nadprůměrné jednotlivé dílčí prvky, díky kterým jsem měl aspoň taky pocit, že to není jen podivný mainstreamový lartpourlartismus a snaha vybojovat si Oscara. A to se mi nechce, něco do sebe to má. Nicméně Nolan Oscara dost pravděpodobně dostane, ale ačkoli to bude nepopulární názor, podle mě za jeden z jeho nejhorších filmů. Od Temného rytíře jsem mu nedokázal dát víc než tři hvězdy, ale vše (až na Temný rytíř povstal) bylo chytře vystavěné, se spoustou zapamatovatelných scén, akorát emočně sterilní. Oppenheimer nejen že mi přišel chladný, ale taky se obávám, že do budoucna ve mě zanechá jen to, že tam byly hezké barvičky. A to se mi líbí, že válka probíhá na pozadí a o důsledcích pádu atomové bomby na Nagasaki a Hirošimu se jen mluví, ale je to tak moc velká hra na efekt, že tohle aspoň zmínit byla pro Nolana spíš jen nezbytná nutnost. A to jsem, vzhledem k tomu všeobecnému nadšení, od něj čekal silný nadprůměr, ach jo... Slabé 3*