Reklama

Reklama

V roce 1925 posílá Mussolini na Sicílii Cesara Moriho coby policejního prefekta, jehož úkolem je zlikvidovat mafii. Následující čtyři roky vstoupily do dějin jako doba vlády "Železného šéfa", který nechal zatknout přes dva tisíce mafiánů. Filmové drama na motivy skutečného příběhu o boji proti sicilské mafii. V roce 1925 posílá Mussolini, který se před třemi lety dostal k moci, Cesara Moriho na Sicílii. Mori je jmenován policejním prefektem a dostane za úkol zlikvidovat mafii. Fašistický režim byl totiž její mocí i vlivem značně znepokojen, a tak následující čtyři roky vstoupily do dějin jako doba vlády "Železného prefekta". Po brutálním vyvraždění rodiny postupuje Mori během policejních operací, které připomínají spíš válku, s bezpříkladnou důsledností a tvrdostí. Bojuje výhradně v předních liniích a dokonce neváhá vyzvat na souboj jednoho z banditů. Přestože díky svým drsným metodám dosahuje v boji s menšími rybami ve vodách organizovaného zločinu zázračných výsledků, brzy zjistí, že mafiánští bossové jsou napojeni na důležité představitele státní moci. (Cinemax)

(viac)

Recenzie (28)

dopitak 

všetky recenzie používateľa

Formát pro kino! Skvělý obraz, hudba Ennia Morriconeho a hlas Eduarda Cupáka zaplní sál. Nejsilnější scénou je rozbíjení si hlavy lupiče Albánce, ale už jeden z prvních obrazů, pronikutí do vesnického domu. v němž byli obyvatelé vyvražděni mafií, ukáže svou sílu. Souboj pušek je taky ukázkou jednoduchosti. Když ovšem čtu o skutečné postavě prefekta, nemůžu se zpětně ubránit pocitu, že film musel hodně přeskakovat a urychlovat události v kariéře prefektově. Což mu zpětně po jeho zhlédnutí neubírá kvalit, spíš naopak. Hluché místo neexistuje, jako životopisný film si žádnou z postavy kromě prefekta nepustí k tělu, ale atmosféru meziválečné Sicílie, mafiánského pekla pod rozpáleným sluncem s koncertem cikád, navozuje skvěle. ()

Malarkey 

všetky recenzie používateľa

Neubráním se u tohoto filmu porovnáním s francouzskými kriminálky, které v sedmdesátých letech absolutně vládly. Jejich silné stránky jsou v tomhle filmu ty nejslabší. Emoce prakticky neexistující. Lidská sympatičnost na hraně s existencí. Do toho klasický italský temperament, bez kterého se jejich filmy snad ani neobejdou. A přitom nápad jako takový by nebyl zlý, včetně zpracování. Chybí ale cokoliv, co by mě do filmu přitáhlo, vtáhlo a už nepustilo. ()

Reklama

radektejkal 

všetky recenzie používateľa

Společenské drama podle osvědčeného schématu: Čerstvě vládnoucí moc FA, vyšle svého emisaře CM na SI, aby se tam vypořádal s konkurenty MA a AR. Když CM svůj úkol (téměř úspěšně) vykoná, zjistí, že v pozadí stojí právě moc FA. Tím je jeho úkol splněn, protože CM sám je součástí moci FA... Il prefetto di ferro, tedy perfekt nikoli šéf, vnucuje se mi označení "Il prefetto perfetto" je dokonalý především svou sveřepostí zakotvenou v ideji, že místní moc je třeba překonat ještě věčí mocí, a násilí ještě větším násilím. To je v podstatě princip občanských válek, zde se však jednalo "pouze" o přeskupení mocenských vlivů. ()

AGAMENON 

všetky recenzie používateľa

S koncem 80. let šla italská kinematografie tam, kam slunce nesvítí, abych nebyl vulgární. Železný šéf je dozvukem kriminálních filmů, jež byly v 70. letech nesmírně populární, aby se za pár let opět vetřely do přízně publika. Tenhle film je opravdu spíše pro chlapy, ženy v něm asi moc zalíbení nenaleznou, pokud je tedy nepřitahují zarostlí, spocení strupáčtí taloši. Giuliano Gemma je v titulní úloze naprosto perfektní, zatím co postava Claudie Cardinálové naprosto zbytečná, asi tvůrci nechtěli, aby to dopadlo, jako Bitva v Ardenách, kterou otec okomentoval lakonicky "byla tam jediná baba, na minutu a ještě to byla kurva". Ještě musím pochválit betelné lokačky, hudební složku dodneška nesmírně vitálního děduly Eníka Morriconeho, který dokazuje, že dokáže ohudebnit naprosto cokoliv (komisař Cattani vytahuje drápky), i fekal porno, viz. Salo a pidiroličku Rika Battaglii. ()

slunicko2 

všetky recenzie používateľa

Inu, fašisté žádnou konkurenci nestrpěli. 1) Mafiáni, které Mori vytlačil ze Sicílie (mnozí utekli do USA) se s pádem fašismu opět vrátili a byli jednou z příčin poválečného vzestupu mafiánského vlivu v Itálii. 2) Samotný Mori, poté, co se v roce 1937 vymezil vůči italské spolupráci s Hitlerem, zůstal politicky osamocen. Bez výrazného vlivu byl však po celou dobu svého senátorského působení. 3) Kladu si otázku, proč že je mafie typický italský fenomén, proč ne španělský, portugalský nebo třeba řecký. Odpověď netuším. ()

Galéria (6)

Reklama

Reklama