Zetwenka

Natočeno podle románu Larse Görlinga, který 2 roky po vydání filmu spáchal sebevraždu.

Na svou dobu šokující film, který obsahoval zakázaná témata. Film obsahuje sekvence zneužívání, prostituci mladé holky, to vše v domě opatrovníka, dále narážky na sodomii mezi kluky a inspektorem, a scénu (nepřímo) zachycující znásilnění děvčete apod.

Filmy od Russe Meyera byly označované jako nudies „nahotinky“. Promítaly se v omezeném počtu kin, ale přesto přinášely zisky.

Na filmu se chtěla vyřádit cenzura ve městě Memphis v Tennessee a než distributorovi dala licenci, tak musel odstranit 4 scény z filmu. Což on odmítl s tím, že by to narušilo kontinuitu filmu a licenci nedostal. Až soud se ho zastal a nařízení Memphisu zrušil a tamní cenzory „odsoudil“ jakožto „systém založený na zákazu a priori“.

Joan Mekas uvedl film 3. 3. 1964 v novém sále New Bowery Theater, určeném k promítání undergroundovým snímkům, avšak projekci přerušili dva detektivové a odnesli film i s promítačkou a plátnem. Zatčen byl Jonas Mekas i promítač Kenneth Jacobs pro porušení paragrafu 1141 tr. zákoníku. V zdlouhavé při je jim vyměřeno 60 dnů v newyorském vězení. Tresty byly odloženy, ale odsouzení pro uvádění obscénních filmů jim zůstalo v záznamech, promítací technika zkonfiskována a licenční právo se smělo dočasně zabavit.

Premiéra filmu proběhla v říjnu roku 1963 v newyorském klubovém kině Gramercy a majitel Jonas Mekas nevybíral vstupné, protože by to bylo nezákonné, jelikož film nebyl předložen k „oficiálnímu“ schválení před NY cenzurní radu. Náhradu za vstupné žádal o příspěvky pro filmovou společnost Love and Kisses to Censors, což bylo volné uskupení diváků vzdorujících cenzorům, jehož členská základna se měnila s každým promítáním.

The Oxford History of World CInema uvádí, že film je vizuální oslavnou orgií, jako opera buffa natočená na zastaralý, zrnitý a vybledlý materiál.

Newyorská policie zničila každou kopii filmu, která ji padla do rukou. Tento film o mnoho let později posloužil jako důkazní materiál v procesu proti filmové cenzuře.

Avantgardní snímek vznikl v období nezávislé experimentální filmové tvorby 60. let, která prověřovala sexuální tabu a vysmívala se přísným názorům většinou společnosti nedotknutelných.

První tři a půl minuty filmu tvoří titulky doprovázené výjevy z filmu Ali Baba a 40 loupežníků z roku 1944, v němž hraje Mario Montez. To je kontrast k jedné z postav z Vášnivých bytostí – španělské dívky (muže) pojmenované Mario Montez.

Do filmu režisér Jack Smith obsadil transvestity, aby se vzepřel konvencím klasického filmu.

Dolores zvolna tančí na rumbu „Amapola“ ze 30. let.

Nejslavnější z cenzurovaných filmů undergroundu. Byl natočen v jednom manhattanském obchodním domě, kde byly zinscenovány orgie s několika ženami a mnoha transvestity.

Osm let po premiéře snímku Stanley Kubrick uvažoval, co by udělal jinak: „Zdůraznil bych erotickou složku jejich vztahu se stejnou razancí jako Nabokov.“

Společnosti Warner Bros, United Artists a Columbia Pictures odmítly s Kubrickem podepsat smlouvu, protože se obávaly, že nebude povoleno promítat pro mainstreamová kina po celých USA. Až studio Seven Arts se uvolilo k distribuci.

Na reklamních plakátech k filmu se objevoval slogan: „Jak vůbec natočit podle Lolity film?“

Legie slušnosti před uvedením klasifikovala C (zamítnuté). Začalo tak soukromé jednání mezi producentem a Legií, aby známku snížila, protože takové omezení by se projevilo na nízkých tržbách při bojkotu katolických diváků. Správa produkčního kodexu podle čerstvě předělaných klauzulí, mezi které spadal i bod o „sexuální zvrácenosti“, nakonec dala hodnocení „R“ – osoby mladší 18 let mohou vidět jen v doprovodu dospělého.

V románu má Dolores „Lolita“ Hazeová 12 let, ale ve filmu jí musí být kvůli cenzorům 14 let.

Téma filmu u cenzorů nevzbudilo námitky, neboť již Správa Kodexu toto po novu dovolovala. Ale co již cenzory popudilo a newyorská cenzura odmítla dát licenci k promítání byla mluva postav a zejména opakované slůvko „shit“ a slangový výraz pro heroin. Kvůli slovníku ve filmu byl pak udělen zákaz, avšak distributor dal věc k soudu, ale případ se projednával déle, než byla trpělivost distributora a pokusil se uvést film v jednom newyorském kině, což cenzoři zjistili a získali další soudní příkaz: zákaz promítat do vynesení rozsudku. Nakonec dopadlo vše dobře pro film. Vyneseno: „Slova jsou jen vulgární a jedná se o mluvu narkomanů, nikoliv obscénní výraz.“

Kritici Spojku chválili za upřímné a nezkreslené vylíčení závislosti na heroinu bez příkras.