Zetwenka

Gene Siskel umístil film na druhé místo (za The Last House on the Left ) na konci roku na seznam, které viděl v roce 1972. Kritička Pauline Kael označila film za „nejkonkrétnější a nejhorší podněcování k rasové válce“. Bývalý vůdce Ku Klux Klanu David Dukee tvrdil, že film byl židovským spiknutím podněcujícím černochy k násilí proti bílým.

Film byl často kritizován jako rasistický, a to navzdory tvrzení režisérů Jacopettiho a Prosperiho o opaku. V recenzi Rogera Eberta na kratší americkou verzi z roku 1972 tvrdí, že režiséři „udělali tu nejohavnější a opovržlivou urážku slušnosti, jakou kdy vydávali za dokument“.

Film byl původně vydán v Itálii ve 119minutové verzi a okamžitě stažen, znovu vydán v následujícím roce 1972 ve verzi re-cut 136minutové pod názvem Zio Tom. Ve Francii byl film uveden jako Les Négriers, v Německu jako Addio, Onkel Tom!

Film se natáčel primárně na Haiti, kde byli režiséři Jacopetti a Prosperi považováni za hosty haitského diktátora Papa Doc Duvaliera (François Duvalier). Duvalier podpořil filmaře tím, že jim poskytl diplomatická auta, povolení k natáčení kdekoli na ostrově, tolik doplňků, kolik potřebovali, a dokonce i noční večeři s ním samým. Další scény se natáčely také v amerických státech Mississippi, Louisiana a Florida.

Necenzurovaná verze zůstala ztracena až do roku 2004, kdy byla objevena ve filmovém trezoru Library of Congress v Daytonu ve státě Ohio. Za nálezce je považován George Willeman.

New Yorská cenzura zamítla původní verzi filmu v dubnu 1933. Po provedení změn a vystřižení některých sexuálně sugestivních záběrů byla v červnu 1933 schválena revidovaná verze.

V roce 2005 byl film považován za „kulturně, historicky nebo esteticky významný“ a byl zahrnut do každoročního výběru 25 filmů, které byly přidány do Národního filmového registru Kongresové knihovny USA.

Martin Scorsese uvedl Jamesi Liptonovi v Inside the Actors Studiu (od r. 1994), že se jednalo o jeho první film, který viděl, a jehož si vysoce cení. Zmínil se o něm i ve svém dokumentu o amerických filmech Martin Scorsese v roli průvodce americkým filmem (1995).

V únoru 2020 byl film uveden na 70. mezinárodním filmovém festivalu v Berlíně jako součást retrospektivy.

Souboj na slunci byl poprvé uveden v americké televizi na ABC 23. ledna 1972. Film byl také vydán na DVD Region 1 v roce 2004.

Scéna, ve které Pearl (Jennifer Jones) praktikuje svůdný tanec pro Lewtona (Gregory Peck), byla vystřižena z filmu před jeho uvedením.

Úvodní scéna ukazuje saguaro kaktusy v údolí. Film se má odehrávat v Texasu, ale Arizona je jediným místem v USA s výskytem těchto unikátních kaktusů.

Natáčení začalo na Srí Lance v únoru 1953. Vivien Leigh však druhý natáčecí den z přípravy filmu odstoupila a na její místo šla Elizabeth Taylor, která byla „půjčena“ od studia MGM, aby ji nahradila.

Studio Paramount chtělo, aby hlavní roli hrál Laurence Olivier. Olivier měl příliš mnoho závazků a byl nahrazen Peterem Finchem.

Film je založen na románu „Elephant Walk“ z roku 1948 od Roberta Standishe, což byl pseudonym anglického romanopisce Digbyho George Gerahtyho (1898–1981).

Produkce filmu byla pozastavena po dobu tří měsíců, kdy ministerstvo zahraničí nedovolilo Dieterlemu cestovat na Srí Lanku.

Cenzoři v některých scénách filmu měli námitky proti sexuálním narážkám a krátkému oblečení.

Film vznikl na motivy titulů „Spent Bullets“ a „Single Lady“. Román „Single Lady“ od Johna Monka Saunderse je založen na sérii příběhů s postavou Nikki, které byly publikovány v Liberty Weekly (15. listopadu 1930 – 17. ledna 1931) jako „Nikki and Her War Birds“.

Jednalo se o první snímek v angličtině režiséra Williama Dieterleho, narozeného v Německu.

Scény letadel ve filmu byly převzaty z filmu Dawn Patrol (1930).